S kamerou na cestách: Krásy jezerního ostrova a třicetimetrový Karel Boromejský

Pohybovat se budeme po západním břehu. Zpočátku jen docela krátce, protože břeh brzy opouštíme a z letoviska Stresa se plavíme na největší z Boromejských ostrovů. Jím je Isola Bella, čili Krásný ostrov, a i když naši výpravu zkrápí déšť poměrně prudkého charakteru, označení ostrova sedí i tak. Zvláště když krátce po vylodění míříme po střechu výstavního paláce ze 17. století. Nutno říci paláce nejen výstavního, ale i rozlehlého – společně se zahradou pokrývá většinu ostrova. Pro pořádek – rozměry ostrova jsou 400 krát 320 metrů.

Na zahradu, která je svého druhu unikátem, protože původně se jednalo o holý pustý ostrůvek, se vypravíme o něco později, nyní se fakticky i slovním doprovodem navraťme do palácových interiérů.

Vstupní hala vysloveně bere dech a další prostory v dojmech nikterak nezaostávají. Sbírky tapisérií, vlámských gobelínů, obrazy, nábytek... A k tomu si připočtěme i krásné výhledy z oken – na jezero, pobřeží, ale i na další z Boromejských ostrovů, na Isolu Pescatori.

Neméně poutavé jsou i podzemní místnosti nacházející se zhruba na úrovni hladiny Lago Maggiore. Zmíněné prostory byly proměněny v umělé jeskyně se stěnami obloženými mušlemi, mramorem a sopečným tufem.

Opustili jsme interiéry paláce, který v roce 1632 pro svou ženu Isabelu nechal postavit hrabě Carlo III. Boromejský, ale areál ještě neopustíme. Společně s věrným deštěm jsme nyní zamířili do barokní zahrady.

Do oka zde okamžitě padne nápadná stavba divadla a řada schodišť a teras s balustrádami. A rovněž sochy, plastiky, květinové vázy, ale třeba i bílí pávi. Pochopitelně nechybí četní zástupci rostlinné říše (mj. exotické dřeviny, lekníny). Vše umocňuje okolní rozlehlá vodní plocha. Na nejvyšším místě si tak člověk může připadat i jako na stěžni rozlehlého plavidla plujícího pod dohledem majestátních horských štítů v pozadí. Zbytek ostrova tvoří maličké městečko, či spíše několik úzkých uliček mezi domy u přístavu.

Boromejské ostrovy jsme nechali za zády, další cíl se nachází na západním pobřeží. Po zhruba patnácti kilometrech cesty jižně od Stresy jsme se zastavili v Aroně. Z těsné blízkosti jezera Lago Maggiore nás vyvádí úzká serpentina. Na kopci má své sídlo nevelké město a jeho dominanta – nepřehlédnutelná, třicet metrů vysoká socha sv. Karla Boromejského.

Carlo Borromeo žil v letech 1538 až 1584, byl kardinálem a biskupem v Miláně, proslul jako autorita v teologických otázkách, ale rovněž i obětavou charitativní činností. Mj. se připomíná jeho statečné konání během morové epidemie v Miláně na přelomu let 1569 až 1570. V roce 1610 byl svatořečen.

V Aroně Karla Boromejského – jak již bylo řečeno – připomíná obrovská socha sloužící i jako rozhledna. Vynikající výhled na Lago Maggiore a okolí Arony včetně hradu Rocca na protějším břehu je už z podstavce sochy, ale to není všechno – nitrem sochy vedou žebříky, které zájemce dovedou až do hlavy unikátního díla. Se jménem světce je v Aroně spojen rovněž kostel v těsném sousedství sochy. Tak se podívejme i tam.