Článek
Karel Hynek Mácha v próze Cikáni píše o pocitu uleknutí, když se náhle před člověkem doslova rozestoupí zem a on pohlédne do hlubin, když náhle má i vrcholky stromů pod sebou. Přesně takový pocit člověk spolehlivě zažije, když do Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko vkročí například od Mšena, čili od jihovýchodní hranice území.
Rovina tvořená rozlehlými polnostmi a lukami s občasnými skupinami stromů jak na povel mizí, před turistou se otevře hluboké údolí, z jehož dna se vypínají sloupy pískovcových skal.
Většina Kokořínska se kryje s tzv. geomorfologickým okrskem zvaným Polomené hory. Ten název má něco do sebe. I když stejně tak dobře by zdejší četné kopce a skaliska mohly nést název Hory potopené. Jen málokdy se totiž člověku stane, že na cestě ho hor sestupuje směrem dolů. Nuže vydejme se na sestup.
Na Cinibulkově stezce
Zmínili jsme se o Mšenu, tak na úvod se porozhlédněme po jeho okolí. Přímo z tohoto města s 1200 obyvateli vede devítikilometrový naučný Mšenský okruh, který je známý také jako Cinibulkova stezka (podle propagátora přírody na Mšensku Josefa Cinibulka).
Dříve než se vydáme do skalních labyrintů s četnými vyhlídkami, ovšem vystoupáme na rozhlednu na Vrátenské hoře – místo se nachází čtyři kilometry severně od Mšena. Osmačtyřicetimetrová telekomunikační věž s vyhlídkovým ochozem v 25 metrech výšky tu vyrostla v roce 1999 a poskytuje výborný výhled daleko do krajiny. Nejen na Kokořínsko, ale třeba i na Bezděz. Není divu, protože rozhledna se nachází na 508 metrů vysokém kopci, nejvyšším místě Mělnicka.
Kokořínsko - Vrátenská hora/Video: Miroslav Šára
Čertovy hlavy
Změníme teď místo nejen z hlediska geografického. S kamerou jsme se přemístili na jihozápadní výspu sledované oblasti, k Liběchovu, odkud se vydáme k říčce Liběchovce a dalším skalám – tentokrát ovšem upraveným rukou umělce.
Vhodným výchozím místem k oběma cílům je obec Želízy. Ostatně právě zde začíná a končí krátká naučná stezka, jejímž prostřednictvím lze nahlédnout do tzv. Mokřadů dolní Liběchovky čili na území, jemuž kralují mokřadní olšiny, ostřice, rákosí i mokřadní louky.
Když se poté přes silnici vydáte do kopců jen kousek nad Želízy, po modré turistické značce dojdete k Čertovým hlavám. Jedná se o dva devět metrů vysoké skalní bloky, z nichž ruce a fantazie sochaře Václava Levého v 40. letech 19. století vytvořila dva obří reliéfy pohádkových hlav.
Děl tohoto sochaře je v blízkém okolí víc – necelé dva kilometry severozápadně od Želíz je v pískovcové skále vytesán reliéf hada a o 500 metrů blíž k zmíněné obci na turisty čeká pískovcová Harfenice (ženská postava s harfou, sedm lidských hlav a uměle vytesaná jeskyně).
Kokořínsko - Čertovy hlavy/Video: Miroslav Šára
Méně známé pokličky
Podobně jako romantický hrad Kokořín jsou na Kokořínsku výrazně v povědomí i nedaleké Pokličky. Na charakteristické pískovcové skalní hřiby se ale podíváme z jiného místa v oblasti. Vydat se k nim lze například z obcí Jestřebice (což je náš případ) či z Vojtěchova (zde stojí za zastávku jeden z řady rybníků).
Cesta z obou obcí je o něco obtížnější k Pokličkám u hradu, nicméně před turistou je vždy jen zhruba kilometrová trasa okořeněná závěrečným prudším výstupem. Možná ovšem právě z tohoto důvodu jsou Jestřebické pokličky, poslední místo navštívené v této části putování Kokořínskem, o něco méně v obecném povědomí.
Kokořínsko - Pokličky/Video: Miroslav Šára
| PŘÍŠTĚ: Kokořínsko-sever. Projdeme se obcí Nedvězí, nad níž se nachází stejnojmenný vrch s mimořádným výhledem. Z Dubé pak zamíříme do Martinských stěn a dál na sever, kde vystoupáme na vrch Ronov k pozůstatkům starého hradu. |
