S kamerou do krajiny kolem soutoku Vltavy a Labe

Pod mělnickým zámkem a vysokou věží kostela se vlévá Vltava do labského koryta. Řeky se kontaktují tiše a vlídně, což však neznamená, že by místo postrádalo na přitažlivosti. Ale vezměme to popořadě.

Právě jsme dorazili do Mělníka, procházíme Pražskou branou a na náměstí Míru oficiálně zahajujeme toto putování. Z místa, jemuž vévodí radnice a další domy se zářícími fasádami, je to jen pár kroků k zámku a kostelu sv. Petra a Pavla. A tudíž na místa oplývající mimořádnými vyhlídkami.

Už z míst před zámkem je krásný výhled na Labe, Hořínský park, v dálce je vidět i charakteristickou siluetu Řípu. Nic to ale není proti rozhledu, jenž se nabízí z vrcholu věže svatostánku, který svou pozdně gotickou podobu si nese od přelomu 15. a 16. století a jenž stojí na místě původně románského kostela z přelomu 10. a 11. století. Zámek, náměstí, historické centrum jsou rázem jak na dlani. A ještě jedna podstatná věc je právě odsud velezřejmá: na mysli mám již vzpomínaný labsko-vltavský soutok.

Někdy se může stát, že přihlížejícího splete kanál, přivádějící vltavskou vodu od Vraňan, a má pak mylně zato, že sleduje slavný soutok, a ona to není pravda. Očima je třeba jet ještě pár stovek metrů proti proudu. A právě z věže je na to místo velice dobře vidět.

Při pohledu z vyhlídky u zámku je hned těsně za řekou vidět poměrně rozsáhlý lužní les. Patří Hořínskému parku, kam povedou naše další kroky.

Cestou k mostu přes Labe a po protilehlém břehu se naše pohledy docela často stáčí zpět – silueta mělnického zámku zvýrazněná věží, odkud jsme ještě před chvílí pozorovali svět, je turisticky fotogenická a výsostně atraktivní.

Ale teď již jsme v parku, na cestě k zámku. Hned těsně za lesem stojí v Hoříně od konce 17. století barokní lobkovický zámek. V současnosti už je patrné, že ho poznamenal zub času, ale jen mírně zpovzdálí vypadá toto sídlo nadále velice impozantně.

Když už jsme se vypravili k Hořínu, není od věci zajít se podívat trochu blíž na vraňansko-mělnický plavební kanál (vybudovaný byl na přelomu 19. a 20. století, aby výrazně zkrátil lodní cestu po Vltavě). Pěkné na pohled zdálky i zblízka jsou stavby hořínské plavební komory z roku 1905 – jedná se o technickou památku.

Také z těchto míst jsou krásné pohledy směrem k Mělníku, dojít se odtud dá i k místu, odkud je na dohled soutok obou řek.

Z Mělníka míříme do Chlumína. Zmíněná obec se nachází je pár kilometrů jižním směrem a přinejmenším za zastávku zde stojí pohled na barokní kostel sv. Máří Magdalény a působivý barokní morový sloup.

Jedeme k sousedům do Obříství, což mj. značí, že cestu Mělníkem a jeho blízkým okolím opět ukončíme v blízkosti Labe. V polovině 19. století zde byl důležitý říční přístav – v letech 1841 až 1851 byla totiž v provozu parolodní doprava na trase Obříství–Drážďany (mezi oběma místy jezdil parník Bohemia).

V Obříství si návštěvník zcela určitě povšimne zámku vystavěného v první polovině 19. století. V jeho těsném sousedství stojí goticko-renesanční kostel sv. Jana Křtitele s oddělenou renesanční dřevěnou zvonicí. Mimochodem právě v tomto kostele se podruhé oženil hudební skladatel Bedřich Smetana.

Ta připomínka není samoúčelná, neboť v místní části Obříství, v Semilkovicích, později Smetana bydlel, a to v objektu zvaném Lamberk. V současnosti tu na turisty čeká Památník Bedřicha Smetany – před budovou stojí na vysokém podstavci skladatelova busta.

K Obříství neodmyslitelně patří také básník Svatopluk Čech. Žil zde v letech 1895 až 1903 a na návsi má pomník.

Také v této obci se návštěvníci – podobně jako v Chlumíně – potkávají s barokním morovým sloupem se sousoším. Tento stojí nedaleko Čechova pomníku a pochází z roku 1714.