S kamerou do důlních hlubin největšího hornického muzea v ČR

Ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl, který byl naším zasvěceným průvodcem, právě otevírá první z bran. Nacházíme se v areálu historického Ševčinského dolu, založeného v roce 1813 na místě středověkého dolu ze 16. století. Právě zde prohlídku muzea, které již také něco pamatuje – založeno bylo již v roce 1886, zahájíme.

Nejprve máme možnost v budově takzvané cáchovny seznámit se s řadou exponátů, zařízení či modelů, dokumentujících dějiny příbramského hornictví od pravěku až do ukončení těžebních prací koncem 20. století. Mezi nejcennější exponáty patří pravěké doklady o počátcích montánní činnosti, bronzové předměty z doby keltské civilizace, dále nejstarší listina potvrzující existenci Příbrami z roku 1216 a první písemný dokument o zdejší huti a dolech z roku 1311.

Ve strojovně Ševčinského dolu je mimo jiné k vidění vzácný důlní kompresor z roku 1928 a hasičská stříkačka z roku 1885. Za upozornění pochopitelně stojí i šachetní věž postavená v roce 1879. Nejen že už z dálky zaujme svou podobou, návštěvníkům navíc umožňuje výhled jako dokonalá rozhledna. Její ochoz se nachází 37 metrů nad zemí.

Vidíme odtud nejen na Březové Hory a jejich okolí, ale i na vláček, který po úzkokolejce zdolává čtvrtkilometrovou trasu mezi Ševčinským dolem a Dolem Vojtěch. Do hornické soupravy se vejde dvacet cestujících. „Vláček jezdí každou hodinu,“ upozornil ředitel Velfl. O zájemce není úplná nouze ani mimo sezónu. Vidíme to na vlastní oči, když nasedáme. Souprava je téměř plná.

Dospěli jsme k Dolu Vojtěch. Nabídka této části rozlehlého muzejního komplexu je rovněž velice pestrá. Člověk zde podvědomě čeká další hornické a ryze technické chvilky (těch se pochopitelně také dočká), ale v horních patrech šachetní budovy ho překvapí galerie výtvarných děl s hornickou tematikou.

Kromě toho je zde stálá výstava věnovaná světovému prvenství v dosažení 1000 metrů svislé hloubky v březohorské jámě Vojtěch roku 1875. K turistické nabídce patří i prohlídka hornické kovárny z přelomu 18. a 19. století. „A to zcela funkční,“ dodal Josef Velfl.

V nedaleké strojovně je k vidění další chlouba muzea – unikátní parní těžní stroj Breitfeld & Daněk z roku 1889. Na závěr prohlídky této trasy mají návštěvníci možnost projít 330 metrů podzemím – historickou vodní štolou Anna z 18. století, a dostat se až na důl Anna.

Závěr naší cesty s kamerou příbramským Hornickým muzeem patří právě Dolu Anna (zaražen byl v roce 1789). Také zde je možnost nahlédnout do podzemí a projet se dalším důlním vláčkem. Tento jezdí na 260 metrů dlouhé trase a osádku vozí k efektně nasvícené, jedné ze tří nejhlubších jam ve střední Evropě. Na dno je to 1600 metrů.

Čímž tu ovšem možné výpravy do hlubin zdaleka nekončí. „Turisté u nás mají možnost okusit pocity fárajících do podzemí,“ informuje ředitel Velfl. Nefárá se sice v důlní kleci, nýbrž speciálním výtahem, ale to na zážitku nijak neubírá. Poté, co návštěvníci výtah opustí, po svých putují k dolu Vojtěch.

Také v Annenském dole je k vidění pozoruhodná strojovna – a další vzácný parní těžní stroj. Tento je od stejné firmy jako stroj předchozí, je jen o něco mladší. Pochází z roku 1914.

Čímž jsme se dostali do finále našeho průzkumu, ale zdaleka nikoliv na závěr nabídky Hornického muzea. K jeho expozicím totiž patří ještě mj. Důl Drkolnov s další unikátní památkou, obřím vodním kolem o průměru 12,4 metrů z poloviny 19. století, skanzen ve Vysokém Chlumci či Muzeum zlata v Novém Kníně.