S kamerou Českolipskem k barokním sloupům a čedičovým varhanám

V Zákupech je toho k vidění víc než dost. Kromě nádherného sloupu, či lépe řečeno 14 metrů vysokého barokního pískovcového sousoší Nejsvětější Trojice, který po zásahu restaurátorů od roku 2007 doslova září (čímž autor nemá na mysli pouze pozlacené součásti díla) se zde stojí za to zastavit u pozdně gotického kostela sv. Fabiána a Šebestiána. Při vjezdu do města od jihu na sebe upozorňuje již zdálky.

A turisty k návštěvě v Zákupech pochopitelně láká i zámek. Ten je mj. známý tím, že si zde následník trůnu Ferdinand d’Este bral 1. července roku 1900 za ženu hraběnku Žofii Chotkovou.

Zámek je od roku 2002 národní kulturní památkou.

Původně se jednalo o gotickou tvrz, kterou v polovině 16. století Berkové přestavěli na renesanční zámek. O půldruhého století později získal barokní podobu, v letech 1850–1851 byl zařízen ve stylu druhého rokoka.

Celkový dojem umocňuje zahrada s působivými terasami a rozsáhlý anglický park. Odtud jsou pohledy na zámeckou stavbu snad ještě lepší než ze silnice před zámkem.

Sloup číslo dvě na nás čeká severně od Zákup a celým jménem se jedná o Sloup v Čechách. Lákadlem je tu zejména romantický skalní hrad nacházející se na třicet metrů vysoké pískovcové skále.

Na skalisku, které má na délku zhruba sto a na šířku okolo šedesáti metrů, nacházeli lidé v neklidných dobách útočiště již od pradávna, zhruba na přelomu 13. a 14. století zde Ronovci založili hrad. V roce 1445 (to už zde měl sídlo loupeživý rytíř ze Smojna) byl hrad dobyt a podle dohody už neměl být obnoven. Nicméně v relativně dobrém stavu hrad dožil až do třicetileté války, kdy jej vypálili Švédové.

V letech 1670 až 1785 skálu obsadili poustevníci, kteří nejen že zbytky hradu upravili, ale navíc na skále vybudovali kapli.

To vše společně se spoustou podzemních prostor a vynikajícím výhledem z nejvyšších pater památky (mj. na obec Sloup, ale také na vrcholy Lužických hor, mezi nimiž vyniká zejména Klíč) činí ze skalního hradu přitažlivý cíl turistických cest.

Ve Sloupu se nejedná o pamětihodnost jedinou – v obci je k vidění také barokní zámek (slouží jako domov důchodců). Přes silnici stojí před zámkem nově opravený barokní kostel sv. Kateřiny.

Závěrečné dva cíle putování Českolipskem jsou na samé hranici oblasti, či spíše dokonce mírně za ní. Jsme v místech, kde začíná území CHKO Lužické hory a kam rovněž zasahuje nejvýchodnější výspa CHKO České středohoří.

Na území druhé z obou CHKO vyrůstá ze země jeden z tuzemských mimořádných přírodních výtvorů – čedičová Panská skála (národní přírodní památka).

Termín vyrůstá není, uznávám, zrovna nejpřesnější, protože unikátní, až 12 metrů vysoké a v průměru 20 až 40 centimetrů široké čedičové sloupce se nad zemský povrch dostaly nikoliv jen vlastním přičiněním.

Mělo se to tak, někdy koncem 18. století se tu začaly lámat čedičové sloupy používané jako patníky. Činil tak jen jeden sedlák z Práchně. O století později tu ovšem začal fungovat lom a jeho přičiněním byla odhalena čedičová nádhera přirovnávaná ke kamenným varhanám. Těžba zde byla definitivně zakázána až v roce 1948.

Z vrcholu Panské skály v nadmořské výšce 597 metrů je mimořádný kruhový rozhled, což přitažlivost místa ještě zvýrazňuje.

Zhruba tři kilometry východním směrem se v lesích nachází další vyhlídkové místo, k němuž se lze od Panské skály dostat po modré turistické značce. Jedná se o Českou skálu (629 m), útvar rovněž čedičový, v tomto případě obklopený stromy. Nicméně severním směrem je velice dobrý výhled.