Rožmitál pod Třemšínem: Městečko, v němž učiteloval Jakub Jan Ryba

Ryba (1765 až 1815) přišel do Rožmitálu v roce 1788 jako tzv. provizorní učitel, později byl jmenován řádným učitelem, stal se i regenschorim a skládal hudbu. V chudém kraji ale narážel na nepochopení rodičů, kteří nechtěli děti posílat do školy, a na nenávist zámeckých úředníků i zaostalého faráře. Zámek patřil Arcibiskupství pražskému. Přesto dokázal školu zvelebit, přilákal do ní mnohem více žáků, založil knihovnu a výrazně zvedl vzdělanost i u dospělých.

Ryba prosazoval názor, že latinsky zpívané texty mešních písní nemají žádný účinek, protože lidé jim nerozumí. A tak skládal české duchovní písně. Jeho vrcholným dílem se stala Česká mše vánoční, k níž napsal text i hudbu.

Nastudoval ji se sborem kostela Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále a v roce 1796 byla v tomto kostele poprvé uvedena. Ryba ji doprovázel na varhany a zejména první tóny a úvodní pastýřova slova, jimiž budí svého mistra, brzy zlidověly.

Mše si získala obrovskou popularitu i přes odpor rakouských úřadů, vrchnosti i církve lpící na latině. Otištěna byla v několika zpěvnících a ještě do konce století se hrála v mnoha kostelích v Čechách i na Moravě a krajané ji odvezli až za oceán. Dnes je neodmyslitelnou součástí našich Vánoc.

Ryba se snažil zavést do školství moderní prvky, včetně výuky praktických dovedností pro chlapce a také dívky. Zloba a nenávist ho však stále více vyčerpávaly. A tak se rozhodl sám ukončit svůj život. Stalo se tak 8. dubna 1815 v lese nedaleko Voltuše kousek od Rožmitálu, kde si podřezal tepnu na krku, žíly na zápěstích a vykrvácel.

Našli ho po třech dnech a pohřben byl na morovém hřbitově, na ten vysvěcený nesměl být pochován. Rybův syn Josef Arnošt až 40 let po otcově smrti dosáhl toho, že ostatky byly přeneseny na hřbitov, kousek od kostela, kde poprvé zazněla jeho slavná mše. V lese Štěrbina u Voltuše pak byla navršena mohyla, připomínající, že na tomto místě Jakub Jan Ryba ukončil svůj život.

Dominantou Rožmitálu je zámek. Od druhé světové války měnil majitele a chátral. Zůstala jen holá stavba, inventář ukradli nacisté, kteří tu měli za války štáb, a co zbylo, zmizelo po jejich odchodu. Nově o zámek pečuje Čechoameričanka Eva Heyd, která se usídlila v Rožmitále, a spolek Rožmitálský zámek. Krůček po krůčku vracejí památce původní krásu.

Už nyní se v jeho prostorách pořádají koncerty, výstavy, projít si ho můžete od dubna do konce října o sobotách s průvodcem, ale také po domluvě. Vstupné je dobrovolné. Z věže je pěkný rozhled po brdských kopcích, na Podzámecký rybník i centrum města. K vidění jsou zajímavé exponáty a velká sbírka modelů českých a slovenských hradů a zámků.

Hrad založili ve 13. století Buzicové, z nichž později vznikl rod Lvů z Rožmitálu. Později ho museli prodat, ale ani dalším majitelům, Gryspekům, štěstí nepřinesl. Po bitvě na Bílé hoře jim byl zkonfiskován. Jeden z Gryspeků se zapsal do historie alespoň jako otec čtyřiadvaceti dětí. Později byl hrad přestavěn na renesanční zámek a patřil také Arcibiskupství pražskému. Jeho smutnou historii z minulého století už známe.

V Rožmitále je muzeum cvokařství, což je řemeslo, které také proslavilo tento region. Kousek od zámku je i Podbrdské muzeum, přibližující minulost i současnost regionu. Historický ráz si zachovalo centrum města a podzámčí, byť není velké. Rozhodně tu však nebudete trpět hlady nebo žízní. Možností občerstvit se je spousta. Určitě tohle místo stojí za procházku a posezení třeba na břehu Podzámeckého rybníka.

Rožmitál, ač malý, se může pochlubit několika významnými rodáky. K těm nejznámějším patří herec Miloš Nedbal, houslista Václav Hudeček či spisovatel Rudolf Richard Hofmeister. Na Podzámeckém rybníku vyrostli hokejoví reprezentanti, medailisté z olympiád i mistrovství světa Ladislav Šmíd, obránce jihlavské Dukly, a útočník brněnské Komety Josef Černý.

Jako faráři tu v 16. století působili kronikář a písmák Václav Hájek z Libočan a ve dvacátém století pozdější kardinál Miloslav Vlk. Na novém rožmitálském hřbitově odpočívá spisovatel Karel Josef Beneš.

A když už jste na Rožmitálsku, udělejte si vycházku na tajemný a pověstmi opředený Třemšín (827 m n. m.). Kousek od vrcholu jsou patrné zbytky hradu, který zbořili husité. V těchto místech měl Jetřich z rodu Buziců zabít obrovského divokého kance, jehož hlava se dostala do rodového erbu Buziců, Lvů i znaku města Rožmitálu pod Třemšínem.

Pověst o Jetřichovi se až nápadně shoduje s tou slavnější o Bivojovi. Třemšín, název dostal po třech zlatých prutech - šínech -, které tu údajně byly nalezeny, prý ukrývá obrovský zlatý poklad. Má být v jedné z bývalých štol, kdysi se tu dolovala železná ruda i další kovy, ale hlídá ho veliký ohnivý drak. Proto jej dosud nikdo nevyzvedl. Hezká pověst, jako celé Rožmitálsko…