Rotterdam je městem kol, lodí, architektury a obojživelného autobusu

Široké ulice Rotterdamu mají pro nás nezvyklý řád. Jsou rozděleny na tři zóny. První patří automobilům, druhá chodcům a poslední cyklistům. Na té si chodci musejí dávat obzvlášť pozor.

Cyklisté často suverénně jedou a neberou přílišné ohledy na chodce, protože v Nizozemsku mají před nimi přednost. Vždy se však drží své červeně značené cesty na zemi, kde chodec koneckonců nemá co dělat.

U nás jsme zvyklí na obrubníky a zvýšené chodníky, a tak se může lehce stát, že přehlédneme proti slunečním paprskům cyklistickou zónu a vykoledujeme si nedůtklivé zvonění.

Nemalé překvapení čeká také chodce u semaforů, kde si musejí hlídat nejen zelenou, ale také křížení cest s cyklisty. Ti jsou v zemi privilegovaným druhem a všem ostatním nezbývá než brát na ně ohled.

Jelikož je Rotterdam největším přístavem Evropy, do roku 2004 byl i nejvytíženějším na světě, je prohlídka doků téměř povinná. Výletníky vozí několik druhů plavidel.

Nejkurióznější je žlutý obojživelný autobus. Na silnici ho poznáte podle obrovských turbín na zádi a po stranách má nápis Splashtours. Na vlnách řeky Maas je nepřehlédnutelný. Žlutý hranol, který se pere s vlnami proplouvajících šífů a parníků, vyvolává na lodích a podél pobřeží hotové pozdvižení. Každý se snaží ulovit alespoň jeden povedený snímek, obojživelník je totiž docela rychlý.

Opatrnější výletníci asi dají přednost moderním a stabilnějším výletním lodím Spido, které kotví přímo pod slavným Erasmovým mostem.

Během plavby se z ampliónů ozývá výklad o tom, kolem čeho zrovna proplouváte, a o dějinách přístavu. Pokud u pokladny nahlásíte, odkud jste, pustí kapitán výklad i v češtině.

Nejpůsobivější pohled je na obrovské suché doky, v nichž opravují spodní pláště lodí, a na jeřáby, které překládají zboží. Velké kontejnery červené, modré a cihlové barvy jsou vyskládány na molech i na palubách lodí do několika pater. Turisté na vyhlídkové plavbě se podivují také nad obrovským množstvím tříděného lisovaného papíru, kolem kterého se proplouvá.

V Rotterdamu je k vidění řada roztodivných budov, které byly postaveny díky progresivní obnově města po bombardování. Mezi desítkami výškových staveb atypicky vyčnívá hotel Inntel ve tvaru periskopu a stavba připomínající pastelku nazvaná jednoduše Tužka. Hned v jejím sousedství stojí další architektonický klenot – Blaakský les, postavený z kubusů, které z dálky vypadají jako vržené žluté kostky stojící na špičce. Jeden apartmán je přístupný veřejnosti jako muzeum. Ročně ho zhlédne asi 35 000 návštěvníků.

Některým lidem se v něm trochu motá hlava, ale jiní si pochvalují zajímavě řešený interiér, kde je většina nábytku vyrobena na míru. Bytový architekt se totiž musí vypořádat se všudypřítomnými šikmými plochami.

Pokud se přesunete do jihozápadní části centra, vydejte se na Euromast. Vyhlídková věž se 185 metry je nejvyšší v Nizozemsku. Dechberoucí výhled o 360° si nejlépe vychutnáte v tamní restauraci, kde každý stůl zdobí gerbera a menu je sestavováno podle sezónních produktů. A pokud se nebojíte výšek, můžete zkusit Euromast z restaurace, která je ve stometrové výšce, slanit na speciálním posuvném laně. Tyto akce zde probíhají o víkendech od května do září pro všechny osoby starší 16 let.

Za návštěvu stojí také Nizozemské fotografické muzeum. Počítejte s dostatečnou časovou rezervou. Konají se tam totiž výstavy, které reflektují aktuální problémy společnosti, jako je násilí a náboženské otázky, ale zároveň nabízejí dost interaktivních hraček.

Nejvíc času zřejmě strávíte u stroje času a místa. Na velkém plátně promítají fotografie, které si volíte podle času a místa. Zadáte-li si Prahu v roce 1960, stroj vám nabídne snímek rodinné idylky: silnější muž v trenýrkách s pivem a novinami, za ním vaří žena s natáčkami na hlavě. U stejného data nejdete i Ústí nad Labem, kde jsou na fotografii dva Romové ve vězení. Toť naše vizitka v rotterdamském stroji času. Možná i vůbec v zahraničí.