Rok a půl cestoval po světě jen s bitcoiny. Chtěl poukázat na zbytečnost bank

Myšlenka na cestu prý vyplynula zcela přirozeně a pramenila z Weisovy fascinace virtuální měnou. Ta byla totiž v době, kdy o putování prvně přemýšlel poměrně v začátcích.

Osmadvacetiletého programátora tehdy uchvátila především tím, že nepodléhala žádné měnové politice ani hranicím států a v současnosti už bitcoin ve svém životě používá zhruba z 80 procent. „Než jsem vyrazil na cestu, převedl jsem všechny své úspory na bitcoiny. Přiznávám, bylo to trochu šílené rozhodnutí,“ řekl Weis pro Novinky během své účasti na Hackers Congress.

Jelikož vůbec nevěděl, co od cest očekávat a zda se mu vůbec podaří naplnit plán — vydržet putovat po světě celý rok — schoval si pro případ nouze kreditní kartu. Nikdy ji však nepoužil a po prvních třech měsících se pomyslného břemena a snad i lákadla zbavil a rozstříhal ji.

Výhody virtuální měny prý poznal hned při jedné ze svých prvních zastávek v Řecku, kde tou dobou panovala krize a lidé se nemohli dostat ke svým penězům v bankách. „Něco takového se vám s bitcoinem stát nemůže, protože jste sám sobě bankou a máte přístup ke svým financím kdykoli,“ tvrdí.

Ačkoli Weisova cesta probíhala nad očekávání dobře, nevyhnula se krizím. „Několikrát jsem se na to chtěl vykašlat. Vlastně skoro každý týden. Než jsem se v každé zemi trochu zabydlel, zjistil, kde si mohu koupit jídlo, kde mohu bitcoiny směnit, kde mohu bydlet, byl jsem samozřejmě nervózní z neznámého,“ vypráví.

Dodává, že sólové cestování je samo o sobě dost komplikované, navíc když člověk nemá klasickou měnu a mnohdy se musí vyrovnávat s jazykovou bariérou nebo kulturními rozdíly.

Naplnit plán procestovat během jednoho roku 21 zemí se mu ovšem nepovedlo, po dvanácti měsících měl za sebou teprve 17 států. Uvědomil si totiž, že jeho putování není pouze výzva přežít na bitcoinech, ale hlavně cesta poznání a moudrosti. Ve výsledku zemí navštívil ještě více, a to 27.

Co se týče snadnosti placení bitcoinem, přichází samozřejmě na řadu otázka, zda se směrem na východ od Evropy dá virtuální měna uplatnit podobně jako na západě. Podle Weise jsou nejideálnější zemí pochopitelně Spojené státy americké.

„Když dojde na technologie, jsou USA zemí zaslíbenou. Vezměte si jen Silicon Valley (lokalita, kde sídlí například firmy Apple či Electronic Arts). Oproti tomu jsou například Filipíny země, která je velmi založená na hotovosti. Většina lidí nemá bankovní účty a peníze si schovává po kapsách, možná v matracích,“ konstatuje Weis.

Zdání ovšem může klamat a na lidi, kteří virtuální měně fandí, lze narazit i tam, kde by je člověk nečekal. Takové překvapení zažil Weis například na Kubě, kde mimo jiné paralelně existují dvě měny, jedna turistická a jedna pro lokální obyvatele. „Nejdřív jsem si myslel, že je to vtip. Nakonec jsme bitcoiny směnili a díky tomu jsem mohl nějaký čas strávit na Kubě,” tvrdí.

Během cest se pokoušel Weis také pracovat, pravidlo ovšem bylo, že si chtěl nechat platit jen v bitcoinech. Této mety se mu ovšem dosáhnout nepodařilo. Nejprve štěstí zkoušel ve filmování, marketingu, nikdo mu ovšem nechtěl ve virtuální měně platit. Než své snažení vzdal, pokoušel se sehnat i lokální práce jako uklízení bazénů či veřejných prostor, ani zde neuspěl.

„Na další podobnou cestu se zatím nechystám, protože jsem teď finančně docela na dně,“ řekl Weis se smíchem. „Ale alespoň jsem dokázal to, co jsem sám sobě slíbil — že nepotřebuji být závislý na bankách. Lépe jsem poznal svět, možná se naučil být i více skromný. Ale mám samozřejmě stanovenou další metu. V budoucnu chci zkusit žít nějaký čas jako digitální nomád, pochopitelně opět s bitcoinem,“ uzavřel.