Článek
Technici a restaurátoři finišují, aby podzemí Kolosea mohlo být zpřístupněno.
Otevření podzemních tunelů a galerií bude magnetem asi hlavně pro ty, kdo propadli kouzlu filmového Gladiátora. Iluze minulosti samozřejmě nebude úplná. I když se do podzemí vypraví spousta turistů, sotva zažijí „velmi přeplněné, horké a temné“ prostředí, v němž za časů římské slávy panoval „odporný zápach“.
Otevřené břicho Kolosea
Tak aspoň podle listu The Daily Telegraph popsala „břicho Kolosea“ architektka Barbara Nazzarová, která se podílí na zpřístupnění útrob obří památky. V dlouhých podzemních chodbách uvidí návštěvníci místa, jimiž kdysi volně procházeli i sloni či nosorožci.
Složitý systém lan, kladek a zvedacích plošin, na nichž se pak do arény dopravovali vyhladovělí lvi, tygři, medvědi a krokodýli, aby v soubojích s lidmi pobavili až šedesát tisíc krvežíznivých diváků, samozřejmě dochovaný není. Jen zářezy na obřích kamenných sloupech ukazují, kde bylo osmdesát výtahů, jež v Koloseu fungovaly díky síle otroků.
Čím víc krve, tím větší spokojenost
„Budete moci získat vhled nejen do násilí, jež se tu odehrálo, ale i do římské schopnosti organizovat tato show. My si myslíme, že jsme všechno vynalezli, ale nic není skutečně nové,“ tvrdí Nazzarová.
Více než 400 let chodili do Kolosea chudí i bohatí, aby se bavili pohledem na krutost, utrpení a smrt. Každé ze čtyř nadzemních poschodí obří stavby bylo určeno pro jinou společenskou vrstvu. Ženy a chudáci stáli úplně nahoře, tam bylo nejhůř vidět. Místa dole byla pro císaře a elitu.
Typický den v Koloseu začínal loveckými scénami, při nichž lvi a tygři lovili vysokou. Kolem poledne následovaly veřejné popravy. Po nich přišly zápasy gladiátorů. Čím víc krve, tím byli diváci spokojenější. „Dnes je to těžké pochopit,“ podotýká Nazzarová. Stavba dokončená v roce 80 je řazena mezi architektonické divy světa.
Vybudování čtyřicet metrů vysokého Kolosea spolklo tolik kamene, že by jeho kompaktní objem zaplnil patnáctiposchoďový dům. Dnes zbývá z obří stavby sotva polovina.
