Region ve střední Itálii, který stále čeká na své objevení

Letiště v Anconě, v srdci Marche, na nás dýchne svou provinčností. Z přistávací plochy se přesouváme pěšky do nevelké haly, kde kufry vyjíždějí na povrch po jediném pásu. Když konečně naše zavazadla vyjedou z podzemí, můžeme pokračovat autem dál do provincie Fermo se stejnojmenným hlavním městem.

Moře zahlédneme jen letmo a zamíříme do vnitrozemí, které je zvlněné. Na každém kopci trůní nějaký ten hrad, opatství, kostel nebo alespoň pěkně vysoká věž, jež hlídá město nebo vesničku pod sebou.

Město Fermo nás vítá podmračeně; dešťové kapky bubnují o kamennou dlažbu a vítr vanoucí z hor je vrhá proti zdím Pallazo Romani Adami ze začátku 18. století, kde budeme v příštích dnech bydlet.

Vstup je malými dvířky v hlavní bráně, kterou projížděly dovnitř koňské povozy. Zatímco my musíme sklonit hlavu, abychom se vůbec dostali dovnitř, kamenná podlaha má dva pruhy dlážděné dřevěnými kostkami, aby se zvířata mohla lépe zapřít do naložených vozů.

Palác dnes slouží jako ubytování „bed and breakfast“. Hosté bydlí mezi obrazy, fotkami a porcelánem, které patří rodině současné majitelky. Komtesa Cecilie tady bydlí také. Každé apartmá je jiné, ta modernější vznikla na místě bývalých stájí a pokoji tak prochází třeba kamenný žlab.

Snídani podává komorník v jídelně, kde, pokud zakloníte hlavu, uvidíte na stropě fresky plné labužnických motivů: melouny, láhve s vínem. Ve všední den palácovou atmosféru dokresluje reprodukovaná vážná hudba, o víkendu si komtesa potřebuje přispat, a tak je ticho.

Slávu města, jehož jméno i jména hlavních ulic pocházejí z doby, kdy bylo římskou kolonií, podtrhlo v roce 1688 i otevření univerzitní knihovny. Mezi více než čtyřmi tisíci kusy jsou v jediné místnosti prvotisky z 15. století i knihy psané ručně. Raritou je kožený glóbus, na němž jsou všechny světadíly správně umístěné, chybí jen Austrálie. Další prostory zabrala galerie, největším tahákem je pak Rubensova Madona.

Za návštěvu stojí ve Fermu i členité podzemí, kde v 1. století před n. l. vykopali římští žoldnéři složitý systém desítek cisteren, který zachytával a filtroval tolik potřebnou dešťovou vodu a rozváděl ji po městě.

Koho už pohled na antické památky unaví, může se věnovat době modernější a vyšplhat se na některou z mnoha věží, které většinou sloužily jako vězení. Dnes se proměnily v útulné restaurace, výstavní sály nebo se z nich dá jen tak kochat výhledem po krajině.

Na otevírací dobu si tu hlavně mimo hlavní sezónu nehrají. U vstupu obvykle visí telefon na nějakého Marca, který má od památky klíč. Jen konverzace s ním se musí obstarat v italštině.

Kdo má rád hodně slunce, vyrazí do Marche v červenci a srpnu, snesitelné teplo je v květnu a v červnu a pak v září – jsou vidět zalesněné kopce zvedající se na západě k majestátnímu Sibylinu pohoří, odkud se slavná proroctví rozlétala po kraji. Vrcholky hor zůstávají většinou ještě v květnu zasněžené, a přitom je to od nich k moři jen čtyřicet minut jízdy autem.

Největší koncentrace palem v Evropě propůjčuje této oblasti kromě jména – Palmová riviéra – exotický ráz a spolu s širokými písečnými plážemi a čistým mořem zaručuje prožití příjemné dovolené.

U větších městských aglomerací se nevyhnete mnoha outletům světových módních značek. V Marche totiž oficiálně vznikají díky šikovným rukám místních lidí nejlepší výrobky značek, jako je Gucci, Prada, Versace, Dolce a Gabbana nebo Armani. Hezké kousky se tu dají koupit za pár eur.