Řecký Rhodos: ostrov boha slunce

Nad Palácem velmistrů v historickém centru hlavního města Rhodos žhnulo na modrém nebi zářivé slunce, které na ostrově svítí více než tři sta dní v roce. Podle místních legend si ho Hélios, v řecké mytologii bůh slunce, zvolil za místo svého uctívání lidmi, zalil ho slunečními paprsky a přeměnil na nejkrásnější ostrov v Egejském moři.

V paláci, který ve středověku nechal postavit rytířský řád johanitů, je dnes muzeum, které rozhodně stojí za návštěvu.

Přecházíme z jednoho sálu do druhého, na podlaze a na stěnách jsou působivé antické mozaiky. Ale také krásné helénistické sochy, užité umění, stejně jako pěkně zachovalé předměty z nejrůznějších cizokrajných kultur, s nimiž starověcí obchodníci z Rhodu přišli do styku.

Johanité významně ovlivnili podobu historického centra Rhodu, hlavního města ostrova, obklopeného dvanáct metrů vysokými a čtyři kilometry dlouhými hradbami. Centrum města je od roku 1988 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a palác se stal jeho srdcem. Za vlády Osmanů ho však poničil výbuch muničního skladu, do něhož udeřil blesk. Přestavěli a zrenovovali ho až Italové, kteří zemi okupovali v letech 1912 až 1945.

Udělali z něj letní sídlo pro diktátora Benita Mussoliniho a krále Viktora Emanuela III., ale ani jeden z nich ostrov nenavštívil. Řada krásných památek je k vidění také v okolních muzeích, archeologickém, byzantském a dalších.

Když se projdete po starém městě, narazíte na byzantské, židovské, islámské i křesťanské svatostánky. Konečně i na stavbách ve městě vidíte prvky různých kultur, které ovlivnily život zdejších obyvatel.

Staré město je hodně poznamenané turismem, ovšem i tady najdete stranou méně naparáděné domy, dvorky a zahrádky, kde žijí svůj všední život místní lidé. Pěknou atmosféru má centrum města, jeho obchody, kavárny i taverny, hlavně večer. Tehdy tady navíc uslyšíte symfonii jazyků ze všech konců světa.

Křivolaké uličky starého města vypadají romanticky a poklidně, ale historie města i ostrova byla často hodně dramatická. V dobách svého největšího rozkvětu, tedy v antice a za johanitů, byl Rhodos obchodní křižovatkou mezi Evropou, Afrikou, Malou Asií a Středním východem. Zbohatl z obchodu mezi nimi.

Archeologové odhadují, že třeba v helénistických dobách (323 až 31 př. n. l.) žilo ve městě s vodovodem, kanalizací, kašnami a krásnými sochami dnes těžko uvěřitelných osmdesát až sto tisíc lidí. Pro představu, aktuálně na celém ostrově žije přibližně 115 500 obyvatel. Bohatství a strategická poloha však dráždily. I proto musel Rhodos často bojovat o svou existenci.

Ve městech Rhodos a Lindos působila řada antických vzdělanců i umělců. Jeden z nich, sochař Chárés z Lindu, postavil na oslavu vítězství nad vojskem Makedonců víc než třicet metrů vysokou bronzovou sochu boha Hélia, nejvyšší sochu své doby. Pod názvem Rhodský kolos se tu prodává na obrázcích, na tričkách a nejrůznějších suvenýrech. Stojí na nich rozkročená nad vjezdem do přístavu Mandraki.

Podle některých odborníků by mezi jejími chodidly muselo být nejméně dvanáct metrů. Při své váze by však nezvládla takové zatížení v kyčlích a zhroutila by se. Proto si řada historiků myslí, že stála na kopci v místech, kde je dnes Palác velmistrů, a v docela normálním postoji.

Chárés se prý jejího odhalení nedočkal. Podle legend našel ve svých statických výpočtech chybu a z obav, že všechna práce i prostředky vyjdou nazmar, spáchal údajně sebevraždu. Kolos, jeden ze sedmi divů světa, stál v Rhodu šedesát šest let. Pak ho zničilo zemětřesení (226 př. n. l.). Řada lidí to považovala za trest rozhněvaných bohů, které podráždila lidská pýcha.

Bílé domky městečka Lindos září už zdálky. Nad nimi se na skále tyčí hradby johanitů, za nimi pak byzantské stavby, ale hlavně fragmenty helénistického svatostánku Athény Lindské a zbytky antické sloupové síně s širokým schodištěm, po kterém se k němu stoupá.

Původní dórský chrám, který později několikrát přestavěli, vznikl asi v roce 1100 př. n. l. Je odsud nádherný výhled do okolí a dolů do zátoky, která leží pod útesem vysokým dobrých dvě stě metrů. Hezkým zážitkem je i oběd pod pergolou na střeše některé z restaurací v centru města. Dobře tu vidíte na Lindos i na skálu s chrámem. Zajímavá je také návštěva dvorků s krásnými mozaikami z černobílých oblázků. V okolí městečka je pěkné koupání v jedné ze čtyř zátok.

Ostrov má několik desítek pláží nejrůznějšího typu a velikostí. Je na nich jemný písek, kamínky nebo skály. Téměř čtyřicítka z nich získala Modrou vlajku za čistou vodu, péči o prostředí a odpovídající servis. Moře tu bývá nejen čisté, ale i teplé, na rozhraní září a října mívá ještě kolem 25 stupňů Celsia.

Na západní straně ostrova, která je návětrná, najdete divočejší pobřeží. Bývají tu vlny a někdy i chladnější voda. Mají to tu rádi hlavně milovníci windsurfingu a lidé, kterým se líbí přirozená, drsnější příroda, méně hotelů i turistů. Na východní straně ostrova je víc pláží mírně se svažujících do moře, ale také hotelů a lidí. Pokud se chcete vykoupat v místě, kde jich bývá málo, musíte víc na jih.

Na samotném jihu přijedete k ostrovu Prassonissi. Kdysi ho spojovala s Rhodosem písečná šíje. Dnes zmizela pod vodou. Tomuto místu se říká polibek dvou moří. Studenější Středozemní se tu potkává s teplejším Egejským.

První je klidnější, na druhém jsou viditelně větší vlny. Střet obou je kuriózní. Navíc mají i trochu odlišnou barvu. Koupání je tu složitější. Hodně tady fouká a musíte dávat víc pozor na mořské proudy.

Po sto čtyřicet metrů dlouhé vodní skluzavce v aquaparku v letovisku Faliraki to sviští pěkně svižně. Můžete tu ale vyzkoušet i řadu dalších skluzavek, na kterých jezdíte na nafukovacím kruhu nebo na podložce z umělé hmoty. Mají tu také 36 tobogánů, umělé vlnobití, vířivky, aqua posilovnu a další atrakce, včetně těch pro děti.

Faliraki se proslavilo svou pláží, diskotékami, nočními bary a bouřlivým nočním životem. To letos v důsledku epidemiologických opatření neplatí. Když sem přijíždíte a míjíte velké hotely, máte pocit, že jste přijeli do továrny na dovolenou. Letos to vypadá tak, že továrna sice stojí, ale moc velký provoz v ní není. Dojedete-li až na opačný konec pláže, dostanete se mezi nízké domky místních lidí, do malého přístavu s tavernami.

Jste-li volnomyšlenkářští, mohlo by vás zajímat, že na úplném konci najdete zátoku Mandomata s nudistickou pláží - a je tu i malá hospůdka. Na kopci nad ní stojí hvězdárna, ke které se dá dojet autem. V jejím zadním traktu najdete Astronomickou kavárnu s krásným výhledem na moře, hezky upravenou zahradou plnou astronomických zajímavostí a objektů, ale také dvě otevřené kopule s dalekohledy. Některé dny tu můžete pozorovat i hvězdy.