Článek
Probíhající změny jsou podle ředitele Norského polárního institutu Kima Holmena stále citelnější a mají velký rozsah. „Ztrácíme Špicberky tak, jak je známe. Přicházíme kvůli klimatickým změnám o arktickou krajinu. Je to varování před všemi příkořími, kterým budeme po celé planetě čelit,“ uvedl Holmen, který na norském souostroví žije už tři dekády.
Od roku 1970 se průměrné teploty na Špicberkách zvýšily o čtyři stupně Celsia, zimní teploty přitom stouply až o sedm stupňů, uvádí zpráva Norského klimatického centra. Hodnoty mají do konce století ještě vystoupat, a to v řádu jednotek. S tím souvisí také úbytek ledové krusty Severního ledového oceánu, která se za dekádu snížila o 12 procent, nejvíce právě v oblasti Špicberků a Barentsova moře, které se nachází východně od souostroví.
Vliv na živé i zesnulé
Měnící se tvář krajiny dělá starosti i obyvatelům Longyearbyenu, hlavního města ostrovů, které je považováno za to nejseverněji položené na světě. Je také místem, jež se na planetě otepluje zdaleka nejrychleji, uvádí Reuters.
Obav místních si stihl povšimnout také letní vikář Ivar Smedsroed. Špicberky jsou totiž v mnohém specifické – místní krajinu tvoří permafrost, tedy věčně zmrzlá půda. Na souostroví se kvůli němu už nadále nepohřbívá. Jak ovšem permafrost taje, má tendenci vytahovat na povrch věci ležící v zemi.
„Čas od času k tomu dochází, takže můžeme vidět, jak ze země vystupují hroby a rakve. Kvůli klimatickým změnám, které ovlivňují i půdu, se může stát, že některé hroby prostě sjedou na silnici,“ domnívá se vikář.
Tání permafrostu ale nepředstavuje problém pouze pro zesnulé. Domy na Špicberkách nemají hluboké základy, ale jsou postaveny na dřevěných sloupcích. Pokud země změkne, může to vést k sesuvům půdy nebo lavinám, a tedy ničení domů. A kvůli úbytku sněhu v létě musejí třeba tradiční psí spřežení cválat po asfaltu nebo hlíně.