Rakouský Leutasch pod alpským hřebenem vás spolehlivě nabije energií

Vyjde to nastejno. Jen to dokazuje, že pověst této kdysi ospalé tyrolské oblasti coby nového centra turistiky a sportu sílí. Přišli mu na chuť už i Češi. Přibývá jich, přičemž ještě před takovými deseti lety bylo těžké je v Leutaschi potkat.

Jestliže v létě 2009 zaznamenal Leutasch 740 přenocování našich turistů, loni to bylo už 1259, ukazuje v tabulce Bernadette Stauderová z marketingu Olympijského regionu Seefeld.

Podobně je to se zimní sezónou, což ale až tak nepřekvapuje. Seefeld totiž není třeba dlouho představovat. Innsbruck pořádal už dvakrát zimní OH (1964 a 1976) a v Seefeldu a okolí – hlavně v údolí Leutasche - se konaly vždy běžecké lyžařské soutěže.

Místo je to pro sportovní akce či ubytování přímo ideální, jak může potvrdit i naše fotbalová reprezentace. To, že v roce 2008 na mistrovství Evropy neporazila Turky a musela ze Seefeldu předčasně odcestovat, je už věc jiná.

Někteří se stále vracejí. V Leutaschi se například už několikrát objevili fotbalisté Slavie, mužstvo Dynama Kyjev zase jezdí na pravidelné letní soustředění do hotelu Interalpen-Hotel Tyrol. To je nad Leutaschem přímo pod Hohe Munde (2662 m) jediný hotel v Tyrolsku, který má právo si k pěti hvězdičkám přidávat i písmeno S – Superior.

Nepřekvapuje to: dal ho postavit Dr. Hans Liebherr, zakladatel světoznámého koncernu na výrobu stavební techniky, který má v údolním Telfsu jednu ze svých továren. Autem se dá v hotelu zajet dokonce až do recepce. Z pokoje si pak můžete pořizovat jedinečné snímky Alp.

I to dokumentuje, o co se Leutasch může opřít. O vynikající zázemí Seefeldu, velké sportovní akce a VIP jména. To samo o sobě by ale nestačilo. Leutasch totiž především a zaslouženě těží ze své jedinečné alpské přírody.

Ukazuje se, že šlo o chytrý tah tyrolské zemské vlády, když se v roce 2003 rozhodla spustit pilotní projekt Olympijského regionu Seefeld: sloučit sousední oblasti, které mají hodně společného, do jedné turistické centrály. Vznikla tak značka Seefeld plus čtyři: Leutasch, Mösern, Reith a Scharnitz.

„To, co k nám turisty především láká, je obrovské množství turistických tras a cyklostezek,“ říká Bernadette Stauderová. „V Olympiaregionu měří celkem 650 km, z toho dvě třetiny jsou v Leutaschi,“ zdůrazňuje.

To vše dobře značené na informačních tabulích či v prospektech a rozdělené podle stupně obtížnosti. Ať již jde o půl či celodenní výlety nebo o horské výstupy. O vše se stará centrála v Seefeldu, tedy i o chod své pobočky v Leutaschi. Na rozdíl od minulosti, kdy jste v ní mohli získat informace, jen pokud jste uměli německy, nyní hovoří personál také anglicky. Rovněž brožury a katalogy jsou ve více jazycích, i když v češtině dosud ne.

Kam nejrychleji vyrazit, co nepropást? To nejdůležitější zní: v Leutaschi se nepospíchá. Musíte se často zastavovat a doslova se kochat. Pohledem na horské velikány, strmé srázy, prudce se řítící potoky a samozřejmě nádherné alpské louky s pasoucím se dobytkem. Kravské zvonce se ozývají dokonce i z lesa. Má-li ovšem kráva telata, je lepší se jí zdaleka vyhnout. Jeden 60letý německý turista takové setkání letos v červnu v Tyrolsku odnesl těžkým zraněním.

Do Leutasche míří tři silnice: z východu starou soutěskou ze sousedního německého Mittenwaldu, z jihu pak ze Seefeldu či ostře stoupajícími serpentinami z údolního Telfsu. Na západ už žádná cesta nevede. Silnice – po zaplacení vstupního poplatku pro auta – končí na parkovišti Salzbach pod hřebenem Mieminger Kette, z jehož druhé strany se ve slunečné plošině točil oblíbený rakouský televizní seriál Doktor z hor.

Ze Salzbachu to jde dál už jen po svých. Je před vámi Gaistal - vůbec největší chlouba Leutasche. Sluncem drsně rozpáleným a vodou rozvrásněným údolím pod majestátní Hohe Munde lze pěšky či na kole proklouznout až do Ehrwaldu, odkud už vede z Rakouska lanovka na nejvyšší německou horu Zugspitze (2962 m). Nedáte-li přednost německé lanovce ze strany Garmisch-Partenkirchenu.

Cestou stojí za to se zastavit na některé z pohostinných alpských chat. Krátce za Salzbachem je to Hemermoosalm (1417 m), později Gastalalm (1366 m) a Tilfussalm (1382 m). Nemusíte si hned dát zlatavý vídeňský řízek, který ze všech stran přepadává z talíře. Leckoho při výletu osvěží i vynikající studené domácí podmáslí.

Ve vyšších polohách je možné se pozdravit i se svišti. Věřte nevěřte, opravdu pískají jak malí kluci. Stejně jako jejich příbuzní pod Téryho chatou ve Vysokých Tatrách.

Přijíždíte-li do Leutasche opakovaně, vždy vás něco překvapí. Tam, kde byly dříve staré dřevěné úzké silniční mosty, jsou najednou široké betonové.

Tam, kde ve Weidachu stával olympijský bazén, je po dvouroční přestavbě ještě exkluzivnější komplex: nový plavecký areál je rájem pro nejmenší plavce i seniory. V posledních letech je obohacením i typicky tyrolský řetěz samoobsluh M-Preis. Co obchod, to originální architektura. Posedět v nich u kávy, pročíst si nabízený tisk a dívat se přitom na Alpy - to nemá chybu.

Až na ty neděle – v Tyrolsku poslední žhavé politické téma! Velké obchody mají zavřeno, přičemž odbory a katolická církev se na návrhy zavedení alespoň dvou tří prodejních nedělí v roce vzácně shodují: sváteční den se má světit.

Olympiaregion Seefeld láká hosty po celý rok. Má připravené programy pro každé počasí. Ještě v polovině září se lze v údolí Leutasch pořádně opálit. Nejbližší velkou akcí je před třemi lety obnovený tradiční pochod přes alpský masív Karwendel ze Scharnitzu k jezeru Achensee. Letos se Karwendelmarsch koná 27. srpna a měří kolem 52 km. Lze jej urazit pěšky či během, na co si kdo troufá.

„A nezapomeňte,“ dodává Bernadette Stauderová, „že v době od 13. do 22. ledna 2012 pořádá Innsbruck/Seefeld vůbec první zimní mládežnické OH. To znamená pro věkovou kategorii od 14 do 18 let. Počítá se s účastí sportovců ze 70 zemí, pochopitelně i z České republiky.“

Vida, k čemu všemu jsou dobré evropské fondy. Pomohly zpřístupnit roklinu, jíž divoká alpská říčka Leutascher Ache opouští Rakousko a řítí se do německého Mittenwaldu. Cestou se zakusuje do skal, vymílá jeskyňky, vytváří víry, šumí a hučí. Vítejte v Leutascher Geisterklammu – soutěsce místního ducha, který oslovuje návštěvníky zvuky padající vody!

Po dvouleté tvrdé práci uvítala roklina první návštěvníky v srpnu 2005. Vstup je zde volný, jen pět eur za parkoviště.

Je to atraktivní dílo. V nejdobrodružnější části se v délce 800 metrů proplétá soutěskou ocelový mřížkový chodník, zavěšený na skále místy až 75 metrů nad řekou. Pohled do hloubky je jen pro odvážné, nesmí trpět závratěmi. Odvážlivců je ale dost. Po chodníku se přesunují celé rodiny s dětmi, maminky často s batolaty v nosítkách. Na kočárek to samozřejmě není.

Nevěříte na duchy? Tak se račte podívat! V jedné skalní průrvě v Geisterklammu dokonce zamrká. Má oči sice na baterky, ale to je dětem jedno.

Největší odměna čeká na závěr. Přes soutěsku je položený Vyhlídkový most. Je z něj úchvatný pohled na hrůzostrašnou rokli. Z mostu už pokračuje cesta buď prudce dolů lesem do Mittenwaldu (v závěru je možné si prohlédnout i 23 metrů vysoký vodopád, pro dospělé ovšem za jedno euro a děti za 80 centů), anebo po druhé straně rokle pohodlnou cestou zpět na parkoviště. Z Mittenwaldu vás na parkoviště vyveze místní autobus.