Pyramidy a Stonehenge najdete i v české kotlině. Dobíjejí energii a léčí

Václav Jílek se narodil v jihočeských Holašovicích proslavených zachovalými stavbami selského baroka, díky nimž byla vesnice v roce 1998 zapsána do světového dědictví UNESCO. Dnes se však do této malebné vesničky řada turistů sjíždí také kvůli kamenům vztyčeným na louce za humny, kde ti citlivější z nich přicházejí ke zcela nevšedním zážitkům. Při stavbě zdejšího energetického kruhu nebylo totiž nic ponecháno náhodě.

„Kameny jsem obdivoval odmala,“ přiznává Václav Jílek, který má v Holašovicích firmu na výrobu ekologických briket. Poté, co před více než osmi lety na návsi vybagroval velký kámen, který vadil při sečení, ho kameny začaly přitahovat opět. Brzy se začal rozhlížet po dalších a jednoho dne ho napadlo shromáždit je v nějakém smysluplném tvaru na vlastním pozemku. Od začátku však chtěl, aby z nich mohli mít užitek i ostatní. A protože znal knížky o energii krajiny psychotronika ing. Pavla Kozáka z nedalekých Českých Budějovic, obrátil se na něj o radu.

„Pro stavbu energetického kruhu, kterou jsme od té doby zamýšleli, bylo potřeba najít celkem 26 žulových kamenů. A ne ledajakých. Kameny totiž musely být takzvaně živé. Znamená to, že díky své vnitřní struktuře dokážou kumulovat energii vycházející ze Země,“ vysvětluje dnes Václav Jílek. Nepochybuje o tom, že ze stejného důvodu stavěli kameny ve volné přírodě i naši pohanští předkové Keltové.

„Nedaleko Holašovic se nachází keltské opidum Třísov a já jsem tu tak vlastně jen oživil starodávnou tradici. Keltové měli určitě dobrý důvod, když se s některými kameny tak dřeli. Věděli, že útvary, které z nich postaví, dokážou vyzařovat kladnou energii, která člověka může léčit a také ho dokáže zklidnit a pomoci mu v jeho vnitřním duchovním a osobním růstu.“

Každý kámen, který Václav Jílek při přípravě stavby našel v okolí, bylo nejprve nutné proměřit virgulemi, zda je opravdu takzvaně živý, a pokud tomu tak bylo, bylo nutné jej transportovat na louku. Často to prý byla fuška, při níž musela pomoci moderní technika. Kameny umístěné v kruhu váží i několik tun, přestože schopnost kumulování energie s jejich velikostí nijak nesouvisí. „Vždycky když jsem objevil nějaký kámen, nedočkavostí jsem ani nespal,“ vypráví muž, který dostatečný počet „živých“ kamenů nashromáždil v průběhu osmi let.

Pro stavbu byl v tomto případě zvolen útvar zvaný kromlech, což je okrouhlé seskupení jednotlivých menhirů s jedním kamenem uprostřed, podobně jako tomu je v komplexu megalitických památek Rollright Stones v Anglii. Holašovický kruh, jehož stavbu řídil ing. Pavel Kozák, má v průměru třicet metrů a síla všech kamenů působí ve vzájemné synergii. Ke kruhu patří i opodál stojící samostatný megalit o váze devatenácti tun, který v Holašovicích nazývají Skálou. Mezi ním a kruhem také existuje energetická vazba.

„Citliví lidé se po pobytu v kruhu zbavují svých bolestí, cítí brnění či příval tepla v různých částech těla atd. Aby energie mohla na jedince působit opravdu účinně, je však třeba, aby byl v kruhu sám. Místo u opodál stojícího kamenného obra je zase vhodné ke třídění myšlenek a také tu z člověka rázem padá stres i únava,“ říká Václav Jílek.

Sám však energii kamenného kruhu zatím využívá jen zřídka, o to víc ho však těší, že si jej oblíbila jeho manželka, sousedi a také ho pravidelně navštěvuje mnoho lidí z okolí. Kameny, jež shromáždil, jsou pro něj téměř bytostmi, a některé proto mají i jméno. „Ještě ale nejsme hotovi. S kamarádem Františkem Eiblem a jeho vnukem Janem Kovářem živé kameny hledáme dál a rád bych z nich postavil tzv. dolmen, což je kamenná „kaplička“, která našim sloužila jako jakýsi soukromý meditační prostor.“

Jihočeský Stonehenge byl pro veřejnost otevřen 28. srpna loňského roku a od té doby jej navštívily tisíce lidí. Každý víkend se jich tu sejde kolem dvou set a zdaleka to nejsou jen návštěvníci z Čech.

Podle psychotronika Pavla Kozáka význam této stavby na našem území v budoucnu ještě vzroste. Už teď prý vyčistila geopatogenní zóny v okolí více než jednoho kilometru. Důkazem, že skutečně jde o místo se zesílenou energií, může být i to, že v prolukách mezi kameny v zimě spolehlivě roztával sníh, ačkoliv všude kolem se držel. Sněhová pokrývka tu zůstala, až když teplota klesla pod tři stupně pod nulou.

Když jsem český Stonehenge navštívila, bylo léto, a tak přicházel v úvahu jiný pokus, a to vyzkoušet údajné působení energie na vlastní kůži. Přesně podle instrukcí Václava Jílka jsem vstoupila do kruhu, ohlídala si, abych v něm byla sama, a pak se z něj po stanovenou dobu dívala směrem k vesnici a poté se otočila k lesu. Bylo mi nádherně, ovšem to v tak krásné krajině považuju za zákonité. Zvláštní vjem přišel, až když jsem vykročila z kruhu a vydala se směrem ke stojícímu solitéru zvanému Skála. Působil jak magnet. Pak nešlo udělat nic jiného než ho obejmout a poddat se zvláštnímu přívalu čehosi nesmírně příjemného.

Václavu Blažejovskému v Březně na Chomutovsku, kde bydlí, přezdívají „doktor“. Už deset let totiž usilovně zkoumá, jak na zdraví člověka působí pyramidy patřící dodnes k záhadám. To, co zjistil, zní až fantasticky, ale bývalý brusič skla si za tím stojí.

„Před lety mi kamarád půjčil zajímavou knihu o pyramidách a od té doby jsem ztracený. Začal jsem dělat pokusy a pokračuju v nich pořád. Dodnes jsem dal dohromady desítky pyramid, celkem z jedenácti materiálů, a fungovaly všechny. Jednou jsem například nabral vodu od kamaráda z bazénu a poté, co jsem ji na noc dal pod pyramidu, byla ráno čistá a sinice byly mrtvé na dně. V tomhle stavu voda vydržela čtyři roky a nesmrděla.

Nebo jsem přes léto dal na zahradu pod pyramidu kus vepřové kýty. K masu se nepřiblížila jediná moucha a nezkazilo se. Za pár týdnů úplně seschlo, jen odkapal tuk. Prostě se konzervovalo. Na to ale přišli už jiní, já si to jen ověřil.“ Američané například pyramidu využívali k uchovávání potravin a ukázalo se, že zůstaly nejen dlouho čerstvé, ale byly také chutnější. Energie, která se v nich koncentruje, tedy zřejmě znemožňuje množení bakterií a mikroorganismů.

„Nejsem žádný mistr světa, mojí laboratoří je kuchyň a slovo zázrak nemám rád, ale tohle je přinejmenším zajímavé. Pyramida je silný energetický zářič, o tom není pochyb, a je k naší velké škodě, že ji nevyužíváme víc, abychom posílili svoje zdraví,“ tvrdí Václav Blažejovský.

Stěny egyptských pyramid mají sklon necelých 52 stupňů. Je však vypočítané, že má-li pyramida fungovat v naší zeměpisné šířce, je třeba, aby stěny se základnou svíraly úhel 65 stupňů. Boční stěny, které se ve starověkém Egyptě nazývaly tvářemi, musí směřovat přesně ve směru sever-jih, východ-západ.

Pyramidu, kterou má na svém pozemku Václav Blažejovský, navštěvují lidé za účelem ozdravění ze všech koutů republiky i ze Slovenska. Nedávno ale jednu s kolegou Zbyňkem Pliskou dostavěl i ve slovenských lázních Meder, kde se léčí nemoci pohybového ústrojí. „Klasickým cvičením pacienti dosáhnou zlepšení během měsíců, v kombinaci s působením pyramidální energie to však lze zkrátit na několik týdnů.“

Podle Blažejovského nemoci vznikají v důsledku nedostatku bioenergie, kdy tělo ztrácí sílu, a pyramida mu ji dokáže vrátit. Díky tomu může pak člověk zdolat jakýkoli zdravotní problém mnohem snáz. Stejně pozitivně pyramidy působí i na zvířata či rostliny. Žokej Josef Váňa, který drží rekord pětinásobného vítězství Velké pardubické, si proto nechal už před lety na svém ranči postavit přístřešek ve tvaru pyramidy, pod nímž ošetřuje své koně, kteří pak vyhrávají dostihové závody.

Při jakémkoliv zdravotním problému včetně chronických zánětů, bolestí, lupénky, ekzémů atp. je podle stavitele pyramid z Chomutovska vhodné lehnout si pod tento energetický zářič na třicet minut denně. Pokud by to bylo déle, nadbytek energie by tělu nedovolil zůstat v klidu na místě.

Ještě lepších výsledků je však podle něj možné dosáhnout s pyramidálním kuželem, od nějž se pozitivní energie odráží do prostrou kolem rovnoměrně, zatímco u čtverhranných pyramid vychází pouze z jejich stěn a spojnice mezi nimi jsou „hluché“. Nejvíce energie je u pyramidy koncentrováno v dolní třetině, tj. nejblíže základně, přičemž efekt je zrcadlový, takže stejné parametry lze zjistit i v prostrou pod základnou.

Pyramida s průměrem padesát centimetrů údajně působí až do okolí čtyřiceti metrů a každý ji může mít u sebe doma. K dalším účelům, například k čištění léků od nežádoucích účinků nebo pro energetické nabíjení vody v PET lahvích, lze použít i miniaturní kužely. V případě předmětů se expozice energií doporučuje po dobu čtyřiadvaceti hodin. Blažejovský všem doporučuje umístit malé pyramidální kužely také v blízkosti počítačů a televizorů, aby byl eliminován škodlivý vliv jejich elektromagnetického záření. Na mobilní telefon se malý kužel jednoduše nasadí a po dobu čtyřiadvaceti hodin se z něj nesundá a je možné provést to i na etapy.

Průkopníkem na poli zkoumání pyramidální energie byl u nás ing. Karel Drbal, který si v roce 1959 nechal patentovat zařízení na broušení žiletek - malou pyramidu, do níž se vkládá žiletka, se kterou je po opakovaném působení této energie možné oholit se až dvěstěkrát. Jeho pokusy trvaly deset let a výsledky byly poprvé zveřejněny v časopise ABC.

Václav Blažejovský nyní pod pyramidou na své zahradě nabíjí velká balení pitné vody a chce je dodávat do obchodní sítě i do restaurací. „Tato voda po svém čtyřiadvacetihodinovém pobytu v pyramidě do své molekulární struktury vstřebá léčivou energii. Je výborná nejen k pití, ale také k vaření, květiny ve váze v ní vydrží déle čerstvé a při dobrém filtračním systému není při jejím použití prý ani třeba měnit vodu v akváriu. Namočením gázy ve vodě lze zase získat účinný obklad na bolavé klouby, drobná poranění či na ekzematickou pleť.

Při výplachu úst se zastavuje krvácení dásní atd. Každému, kdo o těchto účincích pochybuje, doporučuju, aby si to vyzkoušel sám.“

Na radu svérázného stavitele pyramid ze severních Čech jsem tedy tak učinila a na třicet minut se zcela vydala napospas energii, jejíž původ není zatím zcela prozkoumán. Co jsem cítila? Asi po dvaceti minutách se začalo ozývat zvláštní kručení v břiše, ale protože jsem byla po obědě, vím jistě, že z hladu to nebylo.