Článek
Kostel svatého Vigilia byl ze žulových kamenů postaven již roku 1362 a o 153 let později byl rozšířen. Dnes má sakrální stavba obdélníkový půdorys se třemi loděmi. Nejzajímavějším prvkem ale i po 485 letech zůstává fasáda jižní stěny, kterou zdobí jeden z nejznámějších evropských danse macabre.
Do náruči smrti za zvuku sedmi smrtelných hříchů
Tanec smrti, či v tomto konkrétním případě i sedmi smrtelných hříchů, dokončil malíř Simone Baschenis na stěně kostela 25. října 1539. Rodina Baschenisů z vesnice Averara u Bergama hrála zásadní roli ve freskové výzdobě Trentina. Simone Baschenis v Pinzolu zpodobnil významné středověké téma, které lidem připomíná, že před smrtí jsou si všichni rovni. Učinil tak na velkorysé ploše dvou metrů na výšku a dvaadvaceti metrů na délku.
„Jde o jeden z nejlépe dochovaných tanců smrti v Evropě. Musím vás ale upozornit, že na některé citlivější osoby tento výjev působí skličujícím dojmem. Pokud máte sklony k depresím, prosím, nedívejte se vzhůru,“ upozorňuje raději malou skupinku amerických turistů zdejší průvodkyně. Její rada mě naopak přiměje si části působivé malby detailně přiblížit objektivem.
Pinzolský tanec vede smrt hrající na dudy, kterou následují dva kostlivci s šalmaji (dřevěnými dechovými nástroji), za nimi je Kristus na kříži s šípem v hrudi, vedle něhož stojí další kostlivec s lukem. V řadě za nimi tančí do náruči smrti hierarchicky seřazení papež, kardinál, biskup, kněz, mnich, císař, král, královna, vévoda, lékař, válečník, hamižný kupec, domýšlivý mladík, zmrzačený žebrák, jeptiška, dáma, stařena a dítě, přičemž každá z lidských postav je po obou stranách obklopena kostlivci s lopatami a dalšími nástroji.
Sever Itálie láká na spánkovou turistiku
Sedm smrtelných hříchů reprezentují zvířata v kapele, jež je zpodobněna pod tancem, ale v důsledku působení přírodních živlů jsou už jen velmi těžko viditelná. Obrazově ztvárněné kázání umístěné na vstupu do kostela mělo sílu oslovit i negramotné věřící, kteří se při pohledu na fresky měli zamyslet nad svou smrtelností.
Interiéry kostela pak pokryl Simone Baschenis výjevy z toho největšího příběhu. Kopule výklenku za hlavním oltářem je rozdělena do šesti baldachýnů, v nichž nechybí Kristus, sv. Vigilius, učitelé církve, evangelisté, králové a starozákonní proroci. V baldachýnu jsou vyobrazeni apoštolové a nad oltářem se nachází centrální panel s Kristem na kříži, Pannou Marií Sedmibolestnou, sv. Janem a třemi Mariemi.
Stěny kostela pak zdobí 26 epizod ze života sv. Vigilia, tridentského biskupa a misionáře, které jeho život přibližují od narození až po mučednickou smrt ve zdejším údolí Rendena.
Pinzolo žije tradicemi
Na dohled od kostela se každoročně na začátku září koná volba kraví královny krásy Giovenche Rendena. Jedná se o velkou krajskou událost s bohatým doprovodným programem, na kterou se sjedou účastnice plemene rendena ze širokého okolí.
Na začátku března město zase slaví tradiční festival Trato Marzo s množstvím lokálních pochoutek, tance, zpěvu a dalších lákadel.
Do Pinzola se už na počátku minulého století začali sjíždět horolezci. Přes zimu město od 60. let 20. století láká lyžaře, od jara do podzimu zase přicházejí na řadu túry přírodním parkem Adamello Brenta s četnými vodopády. A na poctivou, hutnou trentinskou kuchyni je ten pravý čas, ať už přijedete kdykoli.