Půvabná místa, která vás zahřejí nejen u srdce

Skotský ostrov Islay najdete v souostroví Vnitřních Hebrid a v srdcích milovníků jednosladových whisky má zvláštní místo. Na ostrově se totiž nachází hned devět destilérek, které jsou v provozu, a několik legendárních zaniklých palíren obilného moku.

Každá z nich je něčím specifická a jejich prohlídky vás zaručeně zabaví i ve chvílích, kdy na divokém skotském pobřeží nebude vládnout to nejlepší počasí. Nejoblíbenějším termínem k návštěvě ostrova je každoročně závěr května, kdy se tam koná vyhlášený whisky festival FÈIS ÌLE. To ostrov zaplaví turisté z celého světa, kteří nejezdí jen za alkoholem, ale za tou nejautentičtější atmosférou podbarvenou dudy a skočnými tanci.

V kterékoli jiné části roku si však Islay můžete užít v klidu a s mnohem příznivějšími cenami služeb. Jen vy, rozeklané útesy, ovce, pasoucí se mezi historickými monumenty, a kvalitní lihoviny za každým rohem. Můžete se dokonce ubytovat ve staveních náležejících k palírně Bowmore, a to od jednopokojového útočiště až po pořádnou venkovskou usedlost pro všechny po whisky toužící kamarády.

Portské je dolihované víno produkované výhradně z hroznů pěstovaných a zpracovaných v údolí řeky Douro. Tamější region je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Nejdete jej hned u Porta, což druhému největšímu městu prosluněného Portugalska zajišťuje status jedné z nejvyhledávanějších vinařských metropolí.

Přestože tak víno není vyráběno a skladováno přímo v Portu, ale „co by kamenem dohodil“, značnou část vinných sklepů najdete hned za mostem a dozvíte se tam vše ohledně jeho historie a výroby, ochutnávka toho nejlepšího ze sudů samozřejmě nemůže chybět.

V jiskřivých ulicích Porta, které jako by malebností vypadly z pohlednice, seženete jak portské, tak skvělé nefortifikované červené a nenechte si ujít ani svěží bílé vinho verde. Často bývá mylně nazýváno zeleným, název však neodkazuje k barvě vína, ale k zelené povaze regionu na severu země, z něhož pochází.

Na oblibě získávají i koktejly z portského, ať už ruby a tawny, sladšího bílého či růžové varianty. Často se pije zejména s tonikem. Portugalské klima je navíc příjemnější než české, a jaro si tak výletem do něj můžete o něco urychlit.

Ve městě se dokonce podle Daily Mailu můžete ubytovat v hotelu s postelemi připomínajícími vinný sud, bazénem s designem dekantéru a lázněmi zaměřenými na hroznové terapie. Luxusní vinný hotel The Yetman nabízí i dechberoucí výhledy na panorama Porta s mostem krále Ludvíka prvního.

Kdo by toužil po fortifikovaném víně v exotičtějších kulisách, může vyrazit za tekutou madeirou na Madeiru.

Kanárské ostrovy jsou teplotně výrazně příjemnější destinací, kde se v zimě můžete ohřát bez nutnosti letět déle než pět hodin. Milovníci moku, v němž má být ukryta pravda, navíc rozhodně nebudou zklamáni.

Vinný turismus je velká věc zejména na Lanzarote. Ve vulkanické půdě se daří specifickým odrůdám jako Malvázie, které jsou pěstovány tradičním způsobem. Réva se nepne do výšky, ale plazí po zemi v typických jamkách a je obskládána kruhovými zídkami z vulkanické horniny. Je tak chráněna před větrem a sopečná hornina jí uchovává vlhkost.

Skvělá jsou obzvláště tamní růžová vína, vyráběná z místní odrůdy Listán negro. Nenechte si ujít zejména Rosado ve vinařství Stratvs, kde můžete absolvovat i prohlídku sklepů.

V britském venkovském hrabství jsou na cider odborníci. Do Británie jej přinesli Římané a prokazatelně se tam vyrábí již od 11. století, přičemž Somerset byl odedávna jedním z největších producentů.

V minulosti byl vnímán i jako léčivý, a dokonce se jím až do 15. století měly křtít děti. Hrabství disponuje hned několika velkými producenty a v září a říjnu se tam konají festivaly, kde je nápoj z kvašeného jablečného moštu v hlavní roli.

Složit hlavu můžete třeba v panství ze 17. století The Newt, jež funguje jako hotel, exkluzivní klub a k rozlehlým zahradám přiléhají pozemky o více než 60 hektarech. Můžete tu absolvovat i cider tour s popisem výroby a ochutnávkou nebo navštívit sklep cideru, který dělají z až 60 odrůd jablek z vlastních sadů.

Češi mají pálenky v oblibě, a kdo nechce testovat více či méně legální výdobytky Moravy, může se vyrazit pořádně zahřát do půvabného Švýcarska. Že ovocné destiláty nejstarší švýcarské palírny, založené už v roce 1846, Čechům chutnají, potvrzuje i manažer Stephan Kopp. Češi jich prý totiž z odběratelů vypijí na hlavu s přehledem nejvíc.

Na dračku jde především třešňová, hrušková, meruňková či malinová pálenka, ale oblíbené jsou i jejich stařené verze, do nichž se kvůli zvýraznění ovocné chuti přidává dozážní likér, který se používá třeba při výrobě šampaňského. Síla destilátů z obce Oberarth v kantonu Schwyz je od 40 do 54 procent alkoholu.

Z Oberarthu je to veřejnou dopravou jen tři čtvrtě hodiny do Lucernu, jenž nabízí, stejně jako jeho bezprostřední okolí, nepřeberné množství aktivit v každou roční dobu.