Putování s BBC: Tádž Mahal - romantický i tragický pomník ztracené lásky

Tádž Mahal nechal postavit indický císař Mogul Šáhdžahán své manželce Mumtáz, která zemřela 17. června 1631 při porodu čtrnáctého dítěte. Mauzoleum, jehož barva se mění podle postavení slunce, bylo v roce 1983 zařazeno na seznam kulturních památek UNESCO. V roce 2007 ho zvolili hlasující v internetové anketě za jeden z novodobých divů světa.

Šáhdžahán byl na konci života uvězněn svým synem v Červené pevnosti a zbaven moci. Říká se, že kdyby neztratil moc nad svojí říší, naproti mauzoleu by postavil podobné pro sebe z černého mramoru, aby ladil s bílým mramorem Tádž Mahalu, symbolu žalu a ztráty.

Tádž Mahal - obraz ráje na zemi, je působivý nejen svou symetrií, ale i svou jednoduchostí a zářivou bílou barvou.

Jednoduché a abstraktní ozdoby jsou v souladu s koránem. Malá zdobnost snad umocňuje působnost paláce. Bílý mramor je intarzovaný 20 druhy vzácných drahokamů a polodrahokamů. Stavba trvala 20 let, podílelo se na ní 20 000 lidí.

Tádž Mahal je prý nejkrásnějším příkladem mogulské architektury, stylu, který spojuje indické, perské, turecké a islámské vlivy.

Kvůli znečištění prostředí začal mramor žloutnout. Pro navrácení běloskvoucí barvy prochází stavba pravidelně bahenní kúrou - celý objekt se pokryje bahnem, sesychající vrstva vytáhne nečistoty a následně se opláchne. Takovýto proces Tádž Mahal absolvoval již v roce 2002.

Ročně mauzoleum u řeky Jamuny navštíví asi tři milióny turistů, kteří z ekologických důvodů musejí parkovat asi tři kilometry od hrobky, k níž je doveze autobus na elektrický pohon či kočár tažený koňmi.