Putování po kubánských památkách UNESCO

Na Kubě jsou soustavně a bez přerušení – např. v architektuře – doložena období od počátků kolonizace země až do současnosti. Z Havany, z Varadera i z letovisek v souostroví Jardines del Rey jsou v dosahu několikadenního okružního výletu nejkrásnější perly příslovečného kubánského náhrdelníku, města tvořící část zdejšího seznamu památek zapsaných na seznamu UNESCO.

Přístavní město Cienfuegos leží na jihu ostrova vzdáleného asi 250 kilometrů od Havany. Pevnost z roku 1745 střežila průliv před nájezdy pirátů. Při dobré viditelnosti je v dálce vidět ještě jednu monumentální stavbu, pokus o postavení jaderné elektrárny. Město, jemuž se říká perla jihu, založili počátkem 19. stol. francouzští kolonisté, kteří zbohatli na pěstování třtiny a výrobě cukru.

O někdejším bohatství města svědčí jeho výstavné domy na Paseo del Prado, vznešeném a elegantním náměstí Parque Martí s divadlem, postaveným podle vzoru milánské La Scaly, nebo s palácem cukerného barona José Ferrera. Z roku 1819 je katedrála. Nábřeží s někdejším jachetním klubem a honosnými vilami je nejhezčí při západu slunce. V Palacio del Valle (jakýsi kubánský Neuschwanstein) si můžete ve vestibulu dnešního hotelu poslechnout klavírní preludia, která předvádí mama Inéz, nafintěná černoška, která na stejném místě sedává přes padesát let.

Třetí největší město Kuby se od těch dalších liší zejména tím, že jeho koloniální část nebyla postavena v pravidelném pravoúhlém uspořádání. Ulice jsou klikaté a úzké a v jejich spleti je nejsnazší pohybovat se pěšky. Stalo prý se tak proto, aby se město mohlo snadněji bránit pirátům, kteří nelenili vypravit se za kořistí i hluboko do vnitrozemí.

V Camaguey není tolik paláců a výstavných domů. Největší cennost představují zachovaná obydlí prostého lidu. I ona mají pastelové fasády, šindelové střechy a vysoká zamřížovaná okna. Nedaleko od Camaguey je na atlantickém pobřeží Santa Lucía jedenadvacet kilometrů dlouhá pláž. Není tak proslulá jako Varadero, ale znalci ji označují za nejkrásnější na Kubě. Přispívá k tomu korálový útes, který se táhne podél pobřeží a brání vlnám, aby se dostaly až k pláži.

Mezi Karibským mořem a pohořím Escambray je na nevelkém prostoru další z významných cukerných přístavů, Trinidad. Založil ho španělský mořeplavec Diego Velázquez už v roce 1514. Trinidad byl městem bohatým a vzdělaným, ale také střediskem trhu s otroky a pašeráctví.

V 19. stol. začalo toto odlehlé a obtížně přístupné město ztrácet někdejší význam a čas jako by se tam zastavil. Díky tomu může návštěvník dodnes obdivovat staré koloniální domy na Plaza Mayor s barevnými fasádami a zamřížovanými okny, kde vyniká dům rodiny Borrellových (dnes městské muzeum), Casa Padrón, Casa Aldermán Ortíz nebo Palacio Cantero. V Trinidadu pobýval a má tu svůj dům německý přírodopisec Alexander Humboldt. Trinidad je po Havaně druhým nejvíce navštěvovaným městem Kuby.

Nedaleko severního pobřeží, necelých 50 km od provinčního města Santa Clara, je ospalé venkovské městečko Remedios. Dodnes se tam jezdí hlavně v bryčkách tažených koňmi a také celá atmosféra líného odpoledne přenese návštěvníka do 19. století. Hudební pavilón na náměstí, kde se i dnes o svátcích pořádají ochotnické hudební produkce, Café Louvre, nejstarší kavárna na Kubě, socha svobody z carrarského mramoru, kostel Jana Křtitele s unikátní sochou těhotné panny Marie – to jsou hlavní pozoruhodnosti městečka.

Ve zmíněném městě Santa Clara je památník a muzeum Che Guevary se sochou romantického revolucionáře. Na opačnou stranu od Remedios je to kousek k moři do přístavního městečka Caibarién, odkud vede nasypaná hráz na ostrůvky, které se v posledních letech také zapojují do rekreačního průmyslu ostrova.

Půjčovny aut fungují na Kubě bez problémů a možná s trochu větší spolehlivostí než jinde. Jsou totiž státní, a tak záležitosti jako pojištění jsou samozřejmé a míra spolehlivosti vozového parku je standardně slušná.

V Havaně a v místech jako Varadero je několik společností, které auta půjčují. Ceny se příliš neliší a je užitečné rezervovat si auto s předstihem, třeba po internetu. Hlavně v sezóně totiž nemusí být k dispozici to, co si zrovna přejete.

Ta nejmenší autíčka (např. Hyundai Atos, Seat Ibiza) přijdou na den na 55 až 65 eur. Ceny pak rostou zhruba po pěti eurech a za osmimístný minivan zaplatíte v hlavní sezóně 150 eur.

Silnice obecně nepatří na Kubě k nejkvalitnějším. Pohodlně se jede po dálnicích (např. Havana –Varadero a Havana – Sancti Spiritus).

Venkovské silnice jsou o poznání horší. Na hlavních tazích je značení jakž takž srozumitelné, ale na venkově často neexistuje. Počítejte s tím, že hodinový průměr mezi 40 a 50 km (s rezervou na bloudění) je celkem slušný. Výhodou je poměrně slabý provoz, na dopravní zácpy nenarazíte nikde.

Benzínek je dost, ale je přece jen bezpečnější tankovat častěji. Pokud vám pumpař plní nádrž se zapálenou cigaretou v ústech, neprchejte v panice z auta. Snad ví, co si může dovolit.

Při cestách po Kubě je užitečné mít s sebou drobné dárky, které ten, kdo vám poskytne nějakou službu (zejména na venkově), ocení často víc než peníze. Zcela spolehlivě v tomto směru fungují např. voňavá mýdla a zubní pasty.