Punkevní jeskyně střeží gotický hrad biskupa Bruna

Pod skálou Hanák na velkém parkovišti se z rána začínají rojit první cestovatelé, slunce lehce prosvítá zpoza mraků a ve vzduchu je cítit jaro. Kdysi bylo toto místo osadou s vodním mlýnem, které se říkalo Skalní mlýn. Název a mlýnské kolo zůstaly, jinak je tu hotel, informační centrum a několik malých obchodů – prostě turistické centrum zdejší oblasti.

Většina příchozích má namířeno do dva kilometry vzdálených Punkevních jeskyní, na Macochu nebo do Kateřinské jeskyně. My se ovšem vydáme po modré značce k naší první zastávce zřícenině hradu Blansek.

Není to daleko. Od Punkevních jeskyní, které si necháme někdy napříště, asi kilometr. Musíme však za lanovkou odbočit na zelenou značku a vyšlapat kopec. Ještě předtím projdeme Čertovou brankou, což je stará průtoková jeskyně.

Cestou nahoru nepotkáváme žádné další poutníky a do kopce se tlačíme sami. Obdivujeme nejen bukový les, ale i výhled na protější skálu, za níž je ukryta nejznámější propast nejen u nás. Po několika stovkách metrů se před námi objevuje první náznak zastávky, a sice altán s odbočkou k hradu.

Blansek nechal postavit biskup Bruno ze Schauenburku v druhé polovině 13. století. Gotický hrad se stal centrem zdejší oblasti a střídali se v něm leníci. Během husitských válek s největší pravděpodobností odolal nájezdům vojsk, ale i přesto je na konci 15. století uváděn jako pustý.

Hrad byl ve své době rozdělen na dvě části. Hlavní a starší byla těsně nad údolím, kde se nacházel palác a správní budovy, později bylo za dvojicí příkopů vybudované také opevněné předhradí. Dnes si musíte dát tu práci a dojít do zadní části, kde se dochovaly zbytky paláce se dvěma patry oken a hradby.

Místo má své kouzlo i romantického ducha, výhled odtud ovšem nečekejte. Poněvadž se nacházíte v přísně chráněné národní přírodní rezervaci Vývěry Punkvy, chovejte se zde ohleduplně a všechny své odpadky si odneste.

Naše další trasa povede Pustým žlebem, a tak se musíme vrátit do údolí na červenou značku. Žleb je podle botaniků nejzajímavější oblastí Moravského krasu, protože je chladný a vlhký a nachází se v něm pravá horská vegetace. Kupříkladu jilm horský, měsíčnice vytrvalá a na skalách teplomilné druhy jako sasanka lesní či duby.

Zanedlouho procházíme kolem Amatérské jeskyně, která je největším jeskyním komplexem v ČR. Propojuje několik jeskyní, protéká v ní říčka Punkva, Bílá voda a Sloupský potok. Její prozkoumané části čítají 40 kilometrů, další prostory na své odhalení teprve čekají.

Putování mezi skalami, kde slunce v časném jarním dni příliš nesvítí, utíká rychle. Jelikož se vzdalujeme od hlavních turistických středisek, ubývá lidí a sem tam projede nějaký ten cyklista. Míjíme jednu jeskyni za druhou, pozorujeme desítky rozkládajících se stromů, které zlepšují místní klima, a unášíme se na tónech ticha.

Směr měníme ve chvíli, kdy dorazíme k rozcestí U Dubu, odkud nás povede žlutá do kopce. Kdo chce, může se vydat až do Sloupu a navštívit zde Sloupsko-Šošůvské jeskyně. Po žluté „vyběhneme“ kopec k závrtu Dolina. Asi o kilometr dál, když odbočíte kousek od značky, je závrt Městikáď.

Závrt je povrchový krasový jev, který vzniká rozpouštěním horniny. Městikáď má 106 metrů v průměru a hluboký je 16 metrů. Kdysi k němu vedla odbočka ze žluté, dnes si musíme poradit sami. Je zajímavý tím, že někde v těchto místech se v podzemí slévá Sloupský potok a Bílá voda a dále pokračují jako Punkva. Jinak je to terénní nerovnost, kterou se kdysi pokoušel proniknout do země výzkumník Karel Absolon.

Po návratu na stezku nás čeká cesta nedaleko skalního okraje k vyhlídce Koňský spád. Místo dostalo název poté, co se v 19. století do Pustého žlebu, jenž je pod námi, zřítil koňský povoz. Ve skalách je mnoho jeskyní a chodeb, jež ústí do Amatérské jeskyně. Co je pro mnohé zajímavější, je výhled. Zhlédnout můžete pestré údolí s mohutnými skalami.

Vyvrcholením dnešního výletu může být propast Macocha, k jejímuž spodnímu můstku se dostaneme záhy. Byl vybudován v roce 1899 a lidé stojí frontu k zábradlí, odkud je pohled na dno Macochy o mnoho lepší než z horního můstku. Při naší návštěvě, kdy stromy ještě nebyly zelené, šlo vidět ještě o něco více. Připomeňme si pár čísel. Macocha je hluboká 138 metrů a patří mezi nejhlubší propasti ve střední Evropě. Pakliže připočtete ještě hloubku spodního jezera, jde už o 190 metrů. Ve stěnách Macochy jsou otvory 50 jeskyní.

Macochou protéká Punkva a díky vlhkosti zde žije mnoho unikátních a chráněných rostlin a živočichů, mezi nejvzácnější patří kruhatka Matthiolova ze čtvrtohor. Propast si po vyšlapání schodů lze prohlédnout ještě z horního můstku, který je proslulý také mezi sebevrahy. Před skokem je varuje slepené zrcadlo, jež hlásá, že slepený život má také smysl. V minulosti existovalo dokonce povolání na částečný úvazek vytahovač mrtvol sebevrahů ze dna Macochy.

Propast však není konec naší túry. Za nově zbudovaným informačním centrem pokračujeme po žluté z mírného kopce kolem Křenkova pomníku ke Kateřinské jeskyni. Cestu si můžete prodloužit po naučné stezce okolo Korálového závrtu, který nechal otevřít jeskyňář Absolon. V jeskyni se nachází výzdoba růžicových výrůstků, jež připomíná mořské korály.

Výlet zakončíme za Kateřinskou jeskyní u nového domu přírody, v němž najdete interaktivní expozici nejen pro děti, hernu i kinosál.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.