Půjdem spolu do Beléma? Lisabonská čtvrť útočí na všechny smysly

Čtvrť Belém se od starého centra Lisabonu zásadně liší — protíná ji široká několikaproudová silnice a veskrze by se dala označit za moderní část města. Vzhledem k frekventovanosti nepostrádá typický ruch, který ještě umocňují turisti mířící sem za třemi hlavními dominantami. Těmi jsou monumentální klášter jeronymitů, neméně kolosální Památník objevitelů a o kus dál Belémská věž. Sice si tu tolik neužijete široké výhledy na město, ale tyto významné památky byste minout rozhodně neměli.

Rozsáhlý klášter upoutá už na první pohled svou bělostnou fasádou, která vás za slunečného dne skoro oslní. Jako rok založení se obvykle uvádí 1502, nechal ho vybudovat král Manuel I. Portugalský na počest Vasca da Gamy, proslulého portugalského mořeplavce, jenž o několik let dříve objevil cestu do Indie. Oba muži jsou zde pohřbeni.

Stavba je považována za vrchol manuelského slohu, který je kombinací pozdní gotiky, maurského stylu i renesance. A perla to skutečně je. Návštěvníci se mohou vypravit do útrob kláštera a obkroužit jeho nádvoří s pečlivě udržovaným zeleným trávníčkem a fontánou. Kamenná podlaha se blyští a kroky turistů po ní příjemně klapou a ozvěna je nese celým prostorem.

Dvoupatrové atrium má bohatě zdobené stropy a krásná otevřená gotická okna. V Lisabonu je přece jen celoročně trochu přívětivější počasí, obyvatelé se proto ani v minulosti nemuseli bát, že při procházení chodbami nastydnou. A za slunečného dne vrhají zdobné okenní oblouky a podloubí krásné stíny. Monumentálnost kláštera jen dokazuje, jakou velmocí Portugalsko v době zámořských objevů bylo.

Nahlédnout lze i do klášterního kostela nebo některé z místností, z nichž mnohé zdobí typické portugalské kachličky azulejos. Na ty narazíte při potulování Lisabonem i na obyčejných domech a ve zmenšené verzi je můžete zakoupit i jako suvenýr, třeba v podobě magnetky.

Klášter byl v roce 1983 zařazen na seznam kulturního dědictví UNESCO společně s nedalekou Belémskou věží, která je rovněž postavená v manuelském stylu. Ta by se dala považovat za jakýsi symbol Lisabonu. Hromadí se u ní totiž asi nejvíce turistů lačných po fotografiích, podobně jako třeba v Praze u orloje.

I věž je upomínkou na éru zámořských objevů, byla postavena jako součást obranné linie města, přesto působí nanejvýš elegantně a zdobně. Památka původně stála na ostrůvku, ale vlivem říčních záplav je dnes takřka u pevniny, se kterou jí spojuje dřevěná lávka. Dodává jí to na snad až kýčovité romantičnosti, obzvláště ve večerních hodinách při západu slunce, kdy se nebe barví do červena a moře odráží siluetu stavby.

Na věži jsou vyobrazená zvířata a mezi nimi i nosorožec. Jde pravděpodobně o upomínku na prvního nosorožce dovezeného na starý kontinent. Jeho příběh však neměl šťastný konec, zahynul totiž při ztroskotání lodi cestou do Říma, kde měl být darován papeži.

V okolí památky najdete také množství prodejců nejrůznějších suvenýrů a cetek. Naši skupinu však nejvíc zaujal stánek, kde dělali piňa coladu rovnou do vydlabaného ananasu. Pravda, není to úplně lokální nápoj, pobřeží Atlantiku přece jen není Karibik. Kdybyste snad toužili po něčem místním, pátrejte po šnapsu zvaném ginjinha. Na bary, které tuto oblíbenou višňovici nabízejí, narazíte v Lisabonu prakticky na každém kroku.

Než se však zcela vydáte vstříc gastronomickému hédonismu, nemiňte poslední významnou belémskou památku, kterou je obří Památník objevitelů. Původní stavbu nechal postavit diktátor António de Oliveira Salazar, v roce 1958 ji však rozebrali. Dnešní podoba je replikou, která pochází z roku 1960 a připomíná éru, kdy Portugalci vládli mořím.

Památník je 50 metrů vysoký a v jeho spodní části je vyobrazeno celkem 33 portugalských osobností. Mimo jiné zmíněný objevitel Vasco da Gama, ale i Fernão de Magalhães, kterého si patrně vybavíte z hodin zeměpisu jako prvního člověka, který obeplul zeměkouli.

Památník má uvnitř expozici, která se týká historie Lisabonu, výtahem či po schodech se lze dostat na vrchol budovy, z níž je výhled na rušný Belém, ale také na most 25 de Abril, který nápadně připomíná sanfranciský Golden Gate Bridge. Není to náhoda. Cihlově červený most postavila stejná společnost.

Zajímavý je také prostor před památníkem, kde mozaiková dlažba vyobrazuje mapu světa. Tu dala městu darem v roce 1960 Jihoafrická republika.

Pokud vás chození po památkách znaví, zamiřte pěšky směrem do centra. Jen nedaleko kláštera jeronymitů se nachází podnik, jehož věhlas poznáte už podle dlouhé fronty před vchodem. Prodávají tu místní sladkou specialitu, pastéis de nata neboli košíčky se žloutkovým krémem.

Ty údajně byly poprvé vyrobeny v roce 1837 právě v klášteře. Legenda praví, že jeptišky používaly vaječné bílky na škrobení svého oblečení, zbývalo jim však hodně žloutků. Začaly z nich proto košíčky vyrábět.

Pochutinu můžete ochutnat i kdekoli jinde v Lisabonu, ty původní a jediné pravé ovšem dělají právě v podniku Pastéis de Belém. Jen pro zajímavost, tato poměrně drobná kavárna je nejvíce hodnocenou restaurací na cestovatelském portálu TripAdvisor.

Košíčků se vyplatí koupit víc, protože jsou silně návykové. Nepočítejte však s tím, že by vám vydržely dlouho nebo jste je snad dovezli domů jako suvenýr. Nejlepší jsou totiž ještě teplé, když je těsto křehké a žloutkový krém trochu tekutý. Po jejich kalorické hodnotě ale raději nepátrejte, stačí vědět, že se na nich opravdu ničím nešetří. A koneckonců jste na dovolené!