Psací stroje jako svědci vývoje. Historii ukazuje sběratel ve Valči

„Je to nějakých patnáct či sedmnáct let zpět. Byli jsme s manželkou v Třebíči v bazaru a uviděl jsem tam prastarý psací stroj. Jestli jsem něco takového někdy vůbec viděl, pak snad v černobílých filmech s Novým, Plachtou či Burianem. Byl jsem úplně unešený,“ vzpomněl Eduard Hošek, bývalý stavař, dnes penzista a odborník na historii psacích strojů.

Kousek si tehdy odnesli domů, vypucovaný sloužil nějaký čas ryze jako dekorace. Panu Hoškovi však nedal spát. „Chtěl jsem vědět, co je zač. Tak jsem název zadal do vyhledávače na internetu – a nic. Až s odstupem mě napadlo, že když je to německý název, měl bych to zkusit v němčině,“ vzpomněl sběratel.

Pokračování se dá v obecné rovině tušit. V němčině začal internet chrlit jednu informaci za druhou. Věci samé významně přispělo zjištění, že ozdoba Hoškovic domácnosti má dost nízké výrobní číslo, a tudíž jde o poměrně vzácný sběratelský kus. Ještě větší přehled pak získal Eduard Hošek na stránkách amerických sběratelů.

Když pak před dvěma lety uspořádal výstavu sbírky o stěžejních momentech „strojopsaní“ v Třebíči, poprvé viděl poklady, většinou skryté doma ve skříních, pohromadě. A přišel impuls k hledání prostor pro trvalou expozici. Našly se v někdejší sýpce zámku ve Valči.

Zájemci se tu nyní mohou u pěti desítek unikátů dozvědět o podstatné části historie strojopisu, jejíž „ťukací“ éra se uzavřela s výrobou poslední mechanické mašinky relativně nedávno, v roce 2011.

Ohromující kusy Hoškovy sbírky zájemcům mimo jiné prozradí, na čem psali L. N. Tolstoj, Alfred Hitchcock či Bohumil Hrabal, nebo proč téma inspirovalo svého času k činu předsedu vlády Spojeného království Winstona Churchilla.