Hlavní obsah

První město Evropy se jmenovalo Provadia

Právo, Alexandr Petrželka

Na počátku byl Sumer. To říká klasik a to jsme se učili ve škole, ale skutečnost je jako vždycky trochu jiná. Sumerové se objevili v Mezopotámii kolem roku 5000 před naším letopočtem, ale před nimi tam už byla o tisíc let starší obeidská kultura.

Foto: Vasil Nikolov / bulharský Národní archeologický institut a muzeum, Reuters

Zbytek kamenné obranné zdi kolem archeologické lokality Provadia asi 410 km severovýchodně od bulharské metropole Sofie.

Článek

Nedávno přišel německý lingvista Harald Haarmann s odvážnou teorií o existenci „staroevropské“ civilizace v oblasti Dunaje. Připisuje jí vůbec první písmo a netypický sociální model, vymykající se zažitým představám o uspořádání starověkých říší.

Haarmann ve své knize s poněkud zavádějícím názvem Historie potopy světa tvrdí, že tato podunajská civilizace má své počátky u obyvatel neindoevropského původu, kteří střední a dolní povodí Dunaje, Balkán, jihovýchod Evropy a západ Černomoří obývali před velkou potopou.

K té došlo podle již všeobecně přijímaných hydrogeologických důkazů kolem roku 6700 před naším letopočtem přelitím Středozemního, přesněji Marmarského moře přes Bospor do dávného Euxeinského jezera, jež se tím změnilo v mnohonásobně větší Černé moře.

Tavicí kotel civilizací

Následující velké stěhování národů, klimatické změny a příchod Indoevropanů vytvořily v následujících několika málo staletích podmínky onoho pověstného tavicího kotle, z nějž pak začaly vzkvétat další starověké civilizace v širokém okruhu východního Středomoří, jihoruských stepí a Blízkého a Středního východu.

Je tu práce pro několik generací archeologů.

Různé útržkovité archeologické nálezy z jihovýchodní Evropy dosud nebyly zkoumány komplexně, ale optikou Haarmannovy teorie se zdají být poměrně přesvědčivým materiálem pro složení mozaiky staroevropské civilizace. Nyní do ní přispěli bulharští archeologové, zkoumající už několik let lokalitu Provadia-Solnitsata nedaleko Sofie.

Archeologové se domnívají, že tam objevili prehistorické město, které by mohlo být nejstarší v Evropě. „Jde o nejstarší prehistorické město. Nehovoříme o městě ve smyslu řeckých městských států či římských a středověkých měst, ale o tom, co je pro archeology město v pátém tisíciletí před naším letopočtem,“ uvedl šéf expedice Vasil Nikolov.

Dvoupodlažní domy za obrannou zdí

Archeologové vykopali zbytky budov o dvou podlažích a vyhloubená prostranství, sloužící podle všeho k rituálním účelům. Město bylo obehnané obrannou zdí, z níž se zachovala jedna brána, bašty a tři úseky hradební zdi.

Foto: Profimedia.cz

Sumerové v představě romantického malíře přinášejí svému božstvu jako oběť pozlacenou sochu.

„Mocné a vysoké zdi kolem sídliště, vybudované částečně z kamenných bloků, jsou pro vykopávky z této doby v jihovýchodní Evropě něčím výjimečným,“ upozorňuje archeolog Krum Bačvarov z Národního archeologického ústavu. Podle radiokarbonové metody určování stáří předmětů a materiálů pocházejí stavby ze středního a staršího eneolitu, tedy z let 4700 až 4200 před naším letopočtem. Stály o půl druhého tisíciletí dřív, než začala vznikat města v Řecku. Mohlo tu žít něco mezi třemi a pěti sty obyvatel – na jednom místě.

Letošní vykopávky v Provadii odhalily i malou nekropoli, město mrtvých. Výzkum na pohřebišti teprve začíná, ale už první objevy jsou mimořádně zajímavé.

Spolupracují Britové, Němci i Japonci

„Jde zvláště o nezvyklou pozici těl a předmětů objevených v hrobkách, které se liší od jiných hrobů z neolitické doby, jež byly dosud v Bulharsku objeveny,“ konstatoval Bačvarov.

Vykopávky, které vede tým bulharských expertů, začaly v lokalitě Provadia-Solnitsata už v roce 2005. Teprve v posledních měsících se ale ukazuje, že opevněná lokalita a přilehlé náboženské a obchodní centrum v podstatě splňují kritéria pro označení prehistorické město.

„Je to obdivuhodné místo,“ zdůrazňuje Nikolov. Postup archeologů ovšem ztěžuje nedostatek státních financí, který ale naštěstí alespoň v omezené míře kompenzují soukromé dary.

Na vyhodnocování nálezů spolupracují Bulhaři s antropologickými experty z Británie, německými specialisty na datování a týmem Japonců, soustřeďujícím se na keramiku.

Sůl nad zlato

„V době, kdy člověk nepoužíval ani kolo, ani vůz, tito lidé přemísťovali obrovské kameny a stavěli masivní zdi. Proč? Co tu bylo třeba ukrývat? Sůl?“ odhaduje Nikolov a poukazuje na obrovské zásoby soli v černomořském regionu, které zdejší obyvatelstvo jako první využívalo už od šestého tisíciletí před naším letopočtem. Jde o největší ložiska tohoto nerostu na Balkáně.

„Je to poprvé, co archeologové objevili stopy výroby soli v tak dávném období v jihovýchodní Evropě a v západní Anatolii a co se nám to také podařilo díky vědeckým a archeologickým důkazům prokázat,“ upřesňuje Bačvarov.

Mocné a vysoké zdi z kamenných bloků kolem sídliště z této doby v jihovýchodní Evropě jsou něčím výjimečným.

„Sůl byla v dávných dobách několika tisíciletí před naším letopočtem vzácné zboží, protože byla nezbytná v každodenním životě a zároveň sloužila jako směnný produkt,“ vysvětluje Nikolov.

Těžba soli v lokalitě začala podle vykopávek kolem roku 5500 před naším letopočtem, když lidé začali v pecích převařovat vodu z blízkých slaných pramenů. Vznikaly tak jakési cihly s vysokým obsahem soli, které pak obyvatelé používali pro vlastní potřebu jako konzervační prostředek a obchodovali s nimi. Koncem šestého tisíciletí byla výroba soli přenesena mimo samotnou městskou lokalitu, což umožnilo zvýšit množství produktu.

„Kolem roku 5500 před naším letopočtem jedna pec v lokalitě Provadia-Solnitsata vyráběla 25 až 30 kilogramů suché soli, v letech 4700 až 4500 před naším letopočtem se již výkon varné pece podle našich propočtů blížil 4000 až 5000 kilogramům. To bylo v době, kdy sůl byla vzácná jako zlato. Dovedete si představit, co to znamenalo,“ zdůrazňuje.

Kde se vzal poklad z Varny

Obchod se solí poskytoval tehdejším obyvatelům města obrovskou ekonomickou sílu. Toto bohatství může vysvětlovat existenci zlatých pokladů z počátku pátého tisíciletí před naším letopočtem nalezených v roce 1972 v nekropoli asi 40 kilometrů od Varny, uvádí Nikolov.

Zlatý poklad z Varny, vážící 6,5 kilogramu, obsahuje přes 3000 šperků a liturgických předmětů a je ve světě uznáván jako nejstarší opracované zlato na světě. V hrobce pravděpodobného velmože byly nalezeny zlaté kyje, zlaté desky ve tvaru býka a v místě, kde se nacházel mužův penis, velké zlaté pouzdro.

Pozoruhodné na nálezech je i to, že nejbohatší zlaté dary byly nalezeny v symbolických hrobech, kde chybějí lidské pozůstatky. Hrob číslo 43 obsahoval víc zlatých předmětů, než jich bylo nalezeno v archeologických lokalitách z té doby po celém světě dohromady.

Tento objev už ve své době vyvolal dohady o existenci starých civilizací, jež obývaly území Bulharska před Thráky, a řadu domněnek o tom, jak mohlo chudé zemědělské území skrývat takové bohatství.

Solná manufaktura v Provadii časově předchází podobným starobylým sídlištím v podhůří Karpat a v dalších regionech na jihovýchodě Evropy, například u bosenské Tuzly či rumunské Turdy. Jde o zatím útržkovité náznaky existence civilizací charakterizovaných kromě těžby soli také zlatou a měděnou produkcí, dědiců podunajské staroevropské kultury. A jsme na začátku, kde nebyl Sumer.

Související témata:

Výběr článků

Načítám