Článek
První ji před více než 110 lety projel slavný Amundsen, od té doby to zvládly jen necelé tři stovky lodí. Letos ji poprvé zdolala i česká plachetnice.
Severozápadní průliv (anglicky Northwest Passage) je 3500 námořních mil (6300 km) dlouhý, plout se dá jen několik týdnů v roce, pokud to ledy vůbec dovolí. Mapy jsou nepřesné, mnohé oblasti nejsou vůbec zmapované.
Pozor na lední medvědy
Přesto si ho jako další cíl své pouti světem na své plachetnici Altego vybral brněnský rodák Jiří Denk s manželkou Petrou a pětiletou dcerkou Haničkou. Doplněni o dva zkušené námořníky Ondru Kotába a Mirka Valáška a o nezkušené, ale o to více nadšené Báru Červenou se synem Otíkem (10 let) a Ivana Štěpánka vypluli na konci července z Grónska.
Plachetnice Altego v Severozápadním průlivu.
„Uvítalo nás obávané Baffinovo moře. Nikdo netušil, jestli se nám podaří proplout, nebo jestli se budeme muset vrátit, jestli někde zamrzneme, nebo dokonce ztroskotáme,“ vzpomíná 52letý Jiří Denk.
Je arktické léto, světlo je skoro celých 24 hodin, teplota kolem 10 stupňů, někdy je i pod nulou. K tomu občas vítr dosahující síly bouře a mlhy, že není vidět na 50 metrů. Naštěstí je tu dostatek zátok, kde se dá před špatným počasím schovat. Některé jsou obývané lidmi, ale většinou pluli zcela neobydlenými končinami.
Výletní plavba po fjordech se proměnila v peklo. Pasažéři se vzbouřili
Třeba zátoku Cape Hatt posádka využila ke zdokonalení střelby z pušky. Za severním polárním kruhem je totiž třeba mít zbraň na ochranu před ledními medvědy.
„Jen o fous“
Každý den posádka přijímala přes satelit ledové zpravodajství o stavu ledu, aby ji někde ledové kry neuvěznily.
V půlce srpna přichází jeden z nejtěžších dní. V noci se do zátoky k zakotvené plachetnici nahrnuly ledové kry. Celou noc je posádka odtlačovala tyčemi, ale ráno přišla kra velikosti fotbalového hřiště. Zablokovala kotevní řetěz a hrozilo, že Altego dotlačí až na mělčinu a tam ho rozmačká. „Boj o loď trval hodinu a půl. Bylo to doslova o fous, už jen pár metrů od břehu, když jsme se kolem ní dokázali protáhnout a vyplout z ledové pasti,“ říká Jiří Denk.
V Peel Soundu, nejtěžším úseku Severozápadního průlivu, nejsou žádná bezpečná kotviště a více než 200 kilometrů se musí plout v jednom zátahu. Když se změní ledová situace, a ta se mění neustále, hrozí, že kry loď uvězní. Loni se tu jedna plachetnice potopila. „Bylo to obrovské napětí. Nálada na lodi ale byla dobrá, věřili jsme, že uspějeme,“ pokračuje kapitán.
Bloudění v ledu
Počasí bylo hnusné. Silný vítr, déšť, mlha. Na několik hodin opět uvízli v ledovém poli. Metr za metrem se sunuli ledem, vraceli se, hledali cestu, čekali, až vítr kry trochu posune. Nakonec proklouzli těsně podél břehu.
Další den opět uvízli. „Tři hodiny bojujeme s ledem, cestu hledáme nad mělčinami, bylo to o nervy,“ přibližuje Jiří Denk. Po třech týdnech doplouvají do civilizace v Cambridge Bay.
Náročná plavba mezi ledovými krami.
„Poslední teplou sprchu jsme měli před třemi týdny v Grónsku,“ dává čichnout k odvrácené straně jachtinku kapitán.
Češi si odpočinuli, doplnili vodu a naftu a vrátili se ke každodenní rutině: protivítr, bouře, vlny, led, mělčiny, mlhy. Ale pozornost nesmí polevit, stačí moment a z plavby se může stát boj o život.
Další stovky mil plují oblastmi, z jejichž názvů mrazí – Beringovo moře, Beaufortovo moře, až do legendárního města Nome. Tam po 36 dnech na moři Severozápadní cesta končí.
Altego je první česká loď, která Severozápadním průlivem proplula. Je 291. lodí v historii, které se to podařilo – první byl Amundsen v r. 1906 (do statistiky se ale počítají všechny lodě včetně ledoborců a velkých vědeckých i nákladních lodí). A je první lodí, které se to podařilo v sezoně 2019. A jen pár dní po nich tuto náročnou cestu zvládl i další Čech, Míra Račan na své plachetnici Sněhurka.