Provence ve stopách světoznámých umělců

Pro milovníky kultury a umění je Provence hotovým rájem. Najdou tu řadu muzeí a galerií, které sice nejsou světového významu, přesto do nich čas od času doputují díla věhlasných výtvarníků.

Region byl velkou inspirací třeba pro nizozemského mistra Vincenta van Gogha, který v Provence stvořil na 350 obrazů, a nakonec tu i zemřel. Malebné město Aix-en-Provence bylo zase bezednou studnicí námětů pro „otce moderního umění“ Paula Cézanna.

Aix-en-Provence leží ve vnitrozemí necelou hodinku od Marseille, a přestože jeho staré centrum působí spíše jako typický provensálský venkov, je tu mnohem dráž než v okolních městech, včetně Marseille. A také řádně rušno. Hospůdky a restaurace praskají ve švech, během školního roku je tu plno studentů, kteří křižují město na kole. Historické jádro se dá ale pohodlně prozkoumat i pěšmo.

Původně bylo Aix-en-Provence římským lázeňským městem. Snad jako upomínku na tuto historickou epochu najdete po centru roztroušeny desítky více či méně zdobných fontán, stěží ujdete několik metrů, aniž byste na některou nenarazili. Kromě kašen a vodotrysků se mohou turisté kochat i malebnými domky s toliko pro Provence typickými okenicemi, nebo také masivními zdobnými dveřmi.

Největší fontána La Rotonde pochází z roku 1860 a sousoší na ní zosobňuje spravedlnost, zemědělství a umění, tedy obory, které město nejvíce reprezentují. Najdete ji v samém srdci města.

Umění je s Aix-en-Provence neodmyslitelně spjato, protože právě tady se narodil a zemřel malíř Paul Cézanne, který měl ze své generace prý největší vliv na umění 20. století. Jak už je ale u geniálních tvůrců často zvykem, za života nebyl nikdy plně doceněn a jeho díla byla buď zcela ignorována nebo znevažována. Ani výtvarníkova rodina ho nikdy zcela nepochopila.

Cézanne v průběhu života bydlel i v Paříži, byl ale venkovsky založený, proto se často vracel domů, kde měl kousek za městem na kopci svůj ateliér, kam pravidelně docházel. V místním horku to muselo být docela náročné. Z ateliéru je dnes muzeum, kde se návštěvníci mohou o malířově životě, tvorbě i odkazu dozvědět víc. A třeba i o jeho setkáních s Renoirem a Monetem, významnými francouzskými impresionisty.

V centru Aix-en-Provence si turisté zase mohou povšimnout malých čtvercových destiček zasazených v chodníku. Značí cestu, kudy Cézanne chodíval.

Město samozřejmě nabízí vyžití i pro ty, kterým umění moc neříká. Tahákem může být třeba jídlo. V centru se pravidelně pořádají trhy, na kterých seženete nádherně vypadající ovoce i zeleninu, maso, sýry, výrobky z lanýžů a nechybí samozřejmě ani sušené levandule nebo voňavé provensálské koření — tedy rozmarýn, bazalka, tymián a saturejka.

Z Aix-en-Provence pochází také jedna specialita, která se nedělá nikde jinde ve Francii. Je to cukrovinka jménem calisson, vyrobená z kandovaného cukrového melounu smíchaného s pomerančovou kůrou, cukrem a utlučenými mandlemi.

Váže se k ní doslova úsměvná historka o králi Reném a jeho manželce, takové francouzské šíleně smutné princezně, která se nikdy neusmála. Jistý cukrář jednou vymyslel calisson, a ten si našel cestu až ke královně, která se po jeho snězení poprvé usmála. Tvar této sladké dobroty má připomínat královniny rty.

Dál na západ od Aix-en-Provence leží Arles, město, jehož dominantou je krásně zachovalá římská aréna, v níž se na Francii trochu nezvykle koná i korida neboli býčí zápasy, během nichž je zvíře usmrceno. Ale jen dvakrát do roka.

Jinak mají v Arles mnohem humánnější variantu, které říkají závody. Býkovi z nedaleké oblasti Camargue přivážou na rohy a mezi ně ozdoby, pentle, a účastníci se je během klání snaží sundat. Komu se to povede, vyhrává velkou sumu peněz.

Na aréně zaujmou i strážní věže — ty samozřejmě nejsou původní, přibyly o staletí později, kdy bylo město obléháno a obyvatelé byli nuceni se do arény kvůli bezpečí přestěhovat a vystavět si v ní obydlí. Ne nijaká provizorní, ale skutečné domky.

Římany připomínají také nedaleké pozůstatky amfiteátru, lázní nebo obelisk na hlavním náměstí před radnicí. Ten sem byl přenesen ze zaniklého závodiště. Pod náměstím mohou turisté sestoupat do podzemního prostoru zvaného cryptoportixus, který vypadá jako katakomby, ve skutečnosti byl součástí původního náměstí, později sloužil i jako sklad či vinný sklep.

Arles je významné i tím, že v něm část života pobýval malíř Vincent van Gogh. Žlutý domek, v němž žil a který také zvěčnil na obrazu, byl naneštěstí zničen. Dodnes tu ovšem stojí žlutá kavárnička z jiného jeho obrazu. Před ní je umístěný stojan s reprodukcí díla, aby turisté místo neminuli. Z mistrova plátna ale přeci jen dýchá atmosféra jiné doby a větší klid. Dnes je město už poněkud rušnější, než bývalo.

Možná by do něj ale van Gogh lépe zapadl, své doby to byl totiž podivín na okraji společnosti, kterého lidé rozhodně neobdivovali, naopak se ho spíše stranili. Tvořit mohl jen díky finanční podpoře mladšího bratra Thea, který mu posílal peníze z Paříže.

Právě tady v Arles si van Gogh uřízl ucho, údajně po hádce se svým přítelem, malířem Paulem Gauguinem, který ve městě také stvořil několik obrazů. Zdaleka jich ale nebylo tolik, jako těch van Goghových. Za svůj život jich namaloval přes 900 a na 350 vzniklo v Provence, většinou v Arles, včetně slavných Slunečnic.

Mistr byl okouzlen zdejší krajinou, fascinovalo ho světlo, a hlavně noční obloha, která se v jeho díle objevuje relativně často. Je to třeba případ zmíněného obrazu Terasa kavárny v noci nebo Hvězdné noci nad Rhônou, který mistr namaloval rovněž v Arles na břehu řeky. Druhý z obrazů je vystaven v pařížském Musée d’Orsay.

Tématu noci se věnuje i jedno z malířových nejznámějších děl nazvané Hvězdná noc, které musí zaručeně znát i ten, koho umění míjí velkým obloukem. Vzniklo v Saint-Rémy-de-Provence, obci, kde van Gogh nakonec i zemřel po zásahu kulkou — dodnes se vedou dohady o tom, zda šlo o sebevraždu či nikoli. Mistrova smrt je obestřena mnoha záhadami, přestože sám malíř těsně před skonem uvedl, že proti sobě namířil zbraň sám. O třicet hodin později zemřel.

Kromě génia byl ale van Gogh také nemocným člověkem, trpěl maniodepresivními stavy, s nimiž pobýval i v psychiatrické léčebně. V Arles byl pacientem tamního špitálu, který se nachází v centru. Jeho atrium s květinovým parkem na jednom ze svých obrazů také zachytil. Dnes se to tu hemží turisty, na každém rohu je také k zakoupení třeba pohled s reprodukcí mistrova díla.