Provence není zdaleka jen levandule, za návštěvu stojí i spousta malebných horských vesnic

Oblast patří do departmentu Vaucluse, nazývaného po právu srdce Provence. I když oblíbenou cestovatelskou záležitostí je levandulová turistika, své kouzlo má Provence i mimo dobu její dozrávání a sklizně. Navíc není takové horko, jako v provensálském žhnoucím létě.

Z bezmála sedmi desítek luberonských vesnic stačí jmenovat třeba Rustrel s blízkým Colorado Provençale, Fontaine-de-Vaucluse s nejmohutnější evropskou vyvěračkou, filmově proslulé Gordes, s markýzem de Sade spjaté Lacoste, Murs nebo okrový Rousillon. Několik dalších rozhodně také stojí za návštěvu, pár z nich postupně představíme.

V této vesnici již naštěstí ustal turistický boom 90. let, který vypukl poté, kdy vyšla kniha Rok v Provence, jejímž autorem byl Peter Mayle, který se zde usadil a o rekonstrukci pořízené venkovské usedlosti a o svém poznávání Luberonu a jeho obyvatel sepsal knihu, vbrzku i zfilmovanou jako televizní seriál. Roku 2018 zde i zemřel, ovšem předtím se díky masovým nájezdům ctitelů a zvědavců musel tento Brit uchýlit na Long Island v New Yorku, aby měl klid a zbavil se dotěrných narušitelů soukromí.

Další, snad ještě známější postavou, je Pablo Picasso, který zde zakoupil dům pro svoji múzu, jak se vznešeně u umělců říká milenkám, kterou byla fotografka, malířka a básnířka Dora Maar. Její dům - krom toho, že je určen pro pobyty spisovatelů, umělců a badatelů - je možné si prohlédnout, slouží i jako malé muzeum.

Vesnice má, a to zaslouženě, titul Nejkrásnější vesnice Francie, kterým se honosí ale i spousta dalších, nejedná se o jedinečné ohodnocení. Je situována jako horská vesnice, dominuje jí Citadelle, což je hrad, respektive malá pevnost ze 16. století. Nabízí se odtud výhledy do údolí Vaucluse i na okolní vrchy s horou Mont Ventoux.

S vyhlášeným francouzským labužnictvím je spojen Maison de la truffe et du vin, tedy Dům lanýžů a vína. Kousek od vesnice se nacházející Musée du Tire-bouchon neboli muzeum vývrtek, představuje více než 1000 těchto pomůcek barmanů a konzumentů vína. Trhy se zde konají každý čtvrtek, jako obvykle jsou plné kvalitních domácích produktů, žádné „farmářské“ zboží ze supermarketu, jak je občas běžné u nás.

V historii vesnice figuruje jako nepokořená během bojů při náboženských sporech 16. století, kdy více než rok se obyvatelé bránili přesile 12 000 katolických vojáků, snažících se dobýt pevnost. Obléhání ukončil nedostatek vody, jelikož jí spousta padlo na hašení požárů.

MAPA

Nádherně situovaná vesnice se tyčí na malém skalním masivu pravidelného podlouhlého tvaru. Její netypický název má původ v latině, kde bez následného zkomolení na sagnio prvotní latinský tvar signum značí znamení.

Samotná procházka uličkami je nezapomenutelným zážitkem, možné je navštívit románský kostel Notre Dame de Pitie z 12. století, zajímavý jak čtvercovým půdorysem, tak ve 14. století přistavěným průčelím s dvanácti arkýři. Je možné, že tam kdysi stávaly sochy dvanácti apoštolů, dnes jsou výklenky rozhodně prázdné. Svatostánek je známý také jako kostel Sv. Marie Saignonské, a to od středověku, kdy se stal zastávkou pro poutníky na svatojakubské cestě - jak pro místní, tak z Itálie. Vchodové dveře do kostela pocházejí z roku 1725.

Malé náměstí zdobí kašna, nechybí v loubí ukrytá historická veřejná kamenná prádelna. Pěkné výhledy jsou jak od ruiny hradu, tak, a to plně kruhový, ze skalní vyhlídky těsně u něj. Opět jsou vidět hřebeny Luberonu, stejně jako Mont Ventoux, součást Provensálských Alp.

České stopy zde zanechala malířka, choreografka a následně i díky pobytu v Saignonu spisovatelka Lenka Civade, za svobodna Horňáková, rodačka z Prostějova a absolventka pařížské Sorbonny, která zde s manželem, s nímž se poznala ve Francii, v letech 1999-2003 rekonstruovala zříceninu zdejšího zámečku St. Quentin.

Později toto místo opustili a přestěhovali se s dvěma dětmi blíž k Avignonu. Roku 2010 vydala román Provence jako sen, ve kterém zachytila období rekonstrukce sídla se všemi radostmi a problémy - zejména úřednickými, následující rok jí vyšel titul Lanýže, zjevně s Provence související.

Místo jako takové bylo vzhledem ke své strategické poloze osídleno již v období paleolitu, sloužilo jako pozorovací stanice, stejně jako později, kdy střežilo jak římskou dlážděnou trasu Via Domitia, spojující Itálii s Hispánií (vycházející i z mytologického putování Héraklova), tak jednu z tras cesty do Santiago de Compostela.

MAPA

Při pohledu k severu, s nepatrným odklonem k západu, zaujme dominanta hradní zříceniny Château de Saint-Saturnin-lès-Apt v městečku, jak jinak než Saint-Saturnin-lès-Apt, kam se později přestěhovala Lenka Civade s rodinou.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Francie