Článek
Čtyři kilometry dlouhý kolos, který kopíruje pobřeží zátoky Prorer Wiek, naplánovala nacistická pracovní organizace Kraft durch Freude (Radostí k síle) jako vzorové rekreační zařízení pro německé dělníky. Všechny dvoulůžkové pokoje o ploše 10 metrů čtverečních měly mít výhled na moře, pro návštěvníky měly být připraveny velké společenské místnosti, tělocvičny i bazén.
Základní kámen komplexu byl položen v roce 1936, vlastní stavba začala v roce 1938 a do vypuknutí války se podařilo dokončit hrubou stavbu osmi půlkilometrových ubytovacích bloků. Válka stavbu přerušila, Prora ji ovšem přestála v dobrém stavu.
„Rujána neměla za války strategický význam, a proto byla téměř zcela ušetřena náletů a Prora z ní vyšla beze škod," říká průvodce po komplexu Jan Seldler. „Po válce ale komplex posloužil jako zdroj stavebního materiálu a nejjižnější blok byl natolik poškozený, že musel být odstřelen," doplnil.
Zbývající část Prory obsadila východoněmecká armáda a využívala ji jako kasárna. Po sjednocení Německa v roce 1990 objekt přešel do vlastnictví státu, který ho po několika neúspěšných pokusech v roce 2004 prodal soukromým investorům. Ti přebudovali část komplexu na hostel a část na prázdninové apartmány, většina obří stavby však zůstává nevyužitá.
Budovy postupně zarůstají náletovými dřevinami.
„Ze statického hlediska je celý komplex v pořádku, ale aby mohl být využíván, byla by třeba vysoká investice. Fasády, které vznikly v době, kdy Proru využívala východoněmecká armáda, jsou prosáklé vodou, protože se o ně od sjednocení nikdo nestaral. Navíc do sklepů proniká voda, která se tam hromadí, protože není odčerpávána. V dalších částech sklepů se vrší odpadky, které tam lidé nelegálně vyvážejí," řekl Seldler.
Balkóny nejsou a nebudou
Situaci komplikuje i to, že se na nacistický komplex vztahuje památková ochrana. „Stát chrání Proru jako památník gigantismu, v jehož duchu plánovali nacisté své stavby. Památková ochrana se vztahuje na stav, v jakém nacisté komplex zanechali, tedy na hrubou stavbu. To sice umožňuje interiéry přestavět, jako to udělali provozovatelé hostelu, zakázaná je ale třeba přístavba balkónů. A balkóny patří mezi základní vybavení, která hledají turisté, jež si chtějí na celou sezónu pronajmout apartmánové bydlení na pobřeží Rujány," vysvětluje Seldler.
Chátrající ubytovací komplex Prora připomíná sídliště.
Většina komplexu tak zůstává prázdná. Okolí Prory zarůstá borovicemi a výhled na moře, který měl kdysi rekreační komplex nabízet ze všech pokojů, vystřídala zeleň stromů. Společenské sály nebyly nikdy dostavěny, jejich ruiny se postupně rozpadají a z bezpečnostních důvodů je k nim zakázán vstup. V někdejší správní budově komplexu fungují diskotéka a restaurace, část komplexu slouží Dokumentačnímu centru Prora, které připomíná okolnosti vzniku rekreačního centra a jeho využití pro nacistickou propagandu.
„Že by Prora někdy nabídla ubytování pro 20 tisíc lidí, anebo i jen pro polovinu, je nyní nepředstavitelné,“ řekl Seldler. „Není to dáno jen stavem zařízení. Turistická kapacita Rujány je už naplněná. Z pevniny sem vede jediná hlavní silnice a v létě, kdy vrcholí turistická sezóna, je při střídání turnusů zcela přetížená. Další auta se sem prostě nevejdou,“ uzavřel.