Článek
V různých denních časech i ročních obdobích fotí nadšení cestovatelé zdánlivě nekonečnou Velkou čínskou zeď. Někdy se jí přezdívá Dračí hřbet, protože z dálky záda hrozivého mýtického stvoření skutečně připomíná, nebo také jednoduše Dlouhá zeď.
Zeď byla dílem budována z cihel a kamenů, hlavně za vlády dynastie Ming mezi 14. a 17. stoletím, a dílem z dříví a udusané hlíny. Podle legendy přimíchávali dělníci do stavebního materiálu také mouku a rýži, aby byla zeď pevnější. Jiný příběh vypráví, že využívali ke stavbě také těla těch, kteří při práci na zdi zemřeli.
Turisté se obvykle dostávají především na zachovalé a zrekonstruované části Velké čínské zdi, ty zchátralé zejí prázdnotou. V některých místech je zeď tak strmá, že se tu lidé musejí do schodů sápat po čtyřech. Jednou z nejnavštěvovanějších částí Velké čínské zdi je úsek u pevnosti Pa-ta-ling, necelých 100 kilometrů od Pekingu.
Hlavní osa stavby měří okolo šesti tisíc kilometrů. Táhne se ale v několika liniích a má množství odboček. V posledních letech se hovořilo o délce přes 8800 kilometrů. Podle čínských historiků mohla zeď dosahovat dokonce více než 21 tisíc kilometrů. Do této délky jsou ovšem zahrnuty také úseky, kde se zbytky zdi nenašly, ale odborníci se domnívají, že tudy stavba v minulosti vedla.
Úctyhodného počtu dosáhly také strážní věže, kterých bylo podle odhadů po celé délce až 25 tisíc. Tyto věže byly pozorovacími a signálními stanovišti. Pravděpodobně se tu také skladovaly zbraně.
Velká čínská zeď patří nejen mezi divy světa, ale také na seznam UNESCO. Tam byla přidána v roce 1987. Lemuje horské hřebeny, klikatí se lesy — má nespočet tváří a jen těžko cestovatele a fotografy někdy omrzí.