Prohlídka prastarých solných dolů překvapí moderním multimediálním zpracováním

Že v dole neprší, je vcelku jasná věc, zatímco to, že do dolu musíte nejprve vystoupat nahoru, se nám z kraje hlubinných a povrchových uhelných dolů až tak logické nejeví.

Ovšem pokud počasí nebude přát, trochu to může pokazit výhled na Hallstatt a Hallstattské jezero z vyhlídky Skywalk, na kterou je možno vystoupat jak pěšky, tak neskonale rychleji lanovkou. Ta jezdí každých 15 minut a v polovině tříminutové cesty se kabiny směřující nahoru a sestupující dolů míjejí na dvoukolejné křižovatce. Přímo od výstupní stanice je možné vyjet výtahem na lávku vedoucí k Rudolfově věži (Rudolfthurn), odkud je to jen pár desítek metrů k předsunuté vyhlídce Skywalk, nabízející pohledy na jezero, město a okolní hory. Dnes věž slouží jako restaurace, původ má v letech 1282-1284, kdy sloužila jako věž obranná, později zde bydleli důlní dozorci.

Trochu delší cesta vzhůru do kopce pak předchází prohlídce vyhlášených solných dolů. Původně vznikly před tisíci lety, sůl se zde těžila již v době bronzové, tedy přibližně v 16. století př. n. l., důvodem pozastavení této činnosti byl pravděpodobný mohutný sesun půdy. Dobývání bílého zlata bylo obnoveno v době železné, tedy o 300 let později, ovšem doly byly otevřeny výše než ty původní.

Jelikož teplota v podzemí je nižší - maximálně 10 °C -, je nutno s tím počítat, nicméně prohlídka se dá absolvovat i v triku s krátkým rukávem (vlastní zkušenost při venkovní teplotě kolem 20 °C), jelikož návštěvník hned zkraje vyfasuje slušivý hřejivý mundúr s logem Salzwelten. Odmítnout kalhoty se ukáže jako poněkud bezvýsledná snaha a vcelku brzo zjistíte, proč jsou nutností. Části trasy je totiž nutné absolvovat po dřevěné skluzavce, připomínající malý přímý tobogán. Komu strach sjezd nedovolí, může sestoupat obvyklou nehornickou cestou a vychutnávat si v klidu nadšené i děsivé výkřiky odvážlivců.

Během prohlídky zaujmou krom autentického prostředí především podzemí oživující projekce, objasňující vznik solných ložisek a historii potřeby a dobývání soli, a to až po současnost. Fascinující animace překvapí tím, že schody, po kterých se postavy pohybují, jsou skutečné, což zjistíte až po ukončení promítání.

Ovšem nejedná se o lecjaké schody, podle dendrochronologické analýzy pocházejí z let 1334-1333 před naším letopočtem, objeveny byly roku 2003. Tři tisíce let staré dřevo přežilo díky zakonzervování solí, po citlivé rekonstrukci, kterou dokumentuje i film, je možno toto osm metrů dlouhé důlní schodiště tudíž obdivovat na vlastní oči.

Druhá skluzavka měří 64 metrů, na jejím konci s povykem svištícího návštěvníka sejme s pomocí blesku bdělé oko fotokamery, která vyhodnotí i rychlost, jakou v závěru hladkého sešupu kdo dosáhl. Fotografii je pak možno zakoupit v samém závěru prohlídky, zato vzorek místní soli pro každého je dárkem zdarma (takže olizování chodeb pro ochutnání nebylo nutností). Opuštění dolů ještě předchází jízda sedačkovým vláčkem, kde zejména urostlejší osoby by si měly vskutku dávat pozor na hlavu. Audioprůvodce doly si lze vypůjčit, doporučuji stáhnout si ho předem ZDE.

Samozřejmostí je i prohlídka Hallstattu jako takového. Jedná se o obec s necelou tisícovkou obyvatel, vybudovanou na úzkém pruhu země mezi jezerem a strmými horami. Jako součást Solné komory je spolu s ledovcem Dachstein zapsána do světového dědictví UNESCO.

Podobně jako v Benátkách zde počet turistů mnohonásobně převyšuje počet domácích obyvatel, mnoho jich je z asijských zemí. Jejich všudypřítomné selfie tyče jsou vysloveně nežádoucí v dolech, kde je jejich používání předem omezeno. Šikulové z Číny si tajně Hallstatt poměřili, nafotografovali a bez vědomí domorodých obyvatel si ho ve své domovině roku 2012 coby kopii vystavěli. Museli proto vybudovat i umělé jezero, ovšem to pravé najdete pouze zde, stejně jako květin plné staré domy ve srázu nad jezerem, jiné vybudované na kůlech nad vodou, evangelický i katolický kostel, kalvárii, o vodopádu padajícím ze skály v centru nemluvě.

Jedná se cenově náročnější lokalitu, apartmány zde jsou vzhledem k mimořádnému umístění Hallstattu (do města je vjezd autem zakázán, ještě v 19. století prakticky jediným přístupem byla hladina jezera zdolaná lodí nebo úzká stezka nad domy) logicky v jiné cenové úrovni než u neméně krásných okolních jezer.

Mnohým je jistě známý pojem halštatská kultura (tedy období keltské doby železné), která na našem území skončila kolem roku 370 př. n. l. Tisíce hrobů z té doby bylo v Hallstattu objeveno v polovině 19. století - malou ukázku představuje volně přístupné minimuzeum cestou k dolům, spousta pozůstatků z tohoto pohřebiště je uchována v kryptě kláštera sv. Floriána nedaleko Lince - více ZDE.

Jen 7 km odtud je to k parkingu u Obertraunu, odkud je možné podniknout celodenní výlet lanovkou na Dachstein.