Prohlédněte si Jizerskohorské bučiny, novou památku UNESCO, z ptačí perspektivy

Jizerskohorské bučiny se nacházejí na severních a severozápadních svazích Jizerských hor. Zabírají plochu téměř 30 kilometrů čtverečních, samotná Národní přírodní rezervace potom zabírá rozlohu zhruba 950 hektarů. Dominantní dřevinou bučin je, jak již název napovídá, buk lesní. Vedle něj zde roste ale i lípa velkolistá, jedle, javor nebo smrk.

„V České republice jsou Jizerskohorské bučiny opravdu výjimečné. Najdeme podobně rozsáhlé komplexy nebo podobně kvalitní, například Bílé Karpaty nebo Krušné hory, nicméně ne vždy jaksi sloučené v jedno území,“ sdělil Novinkám Tomáš Korytář, vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.

Samotná příprava zápisu do Seznamu světového dědictví UNESCO podle něj trvala zhruba tři roky. „Byl to především úkol kolegů z ředitelství Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, ale spolupracovali na tom samozřejmě i lidé tady na regionu, lidé z České zemědělské univerzity a další. To úsilí bylo veliké a jsem rád, že to dopadlo,“ říká.

V rámci ochrany území se ale podle Korytáře prakticky nic nemění, oblast je totiž už nyní jednou z nejchráněnějších v republice. Zařazení bučin do seznamu UNESCO je proto podle něj nejen mezinárodní prestiží a uznáním jeho mezinárodního významu, ale také reflektuje dlouholeté pracovní nasazení ochranářské a lesnické práce.

Doplňuje, že za úspěchem ochrany takto cenných bučin stojí především záměry na její komplexnější řešení staré více jak 50 let. V roce 1999 se poté podařilo vyhlásit území Národní přírodní rezervací spojením sedmi rezervací na severozápadních svazích s ochranným pásmem.

„Jizerskohorské bučiny byly vyhlášeny nikoliv jako solitérní území, ale byly vyhlášeny v rámci takzvaných dlouhověkých bukových lesů a pralesů Evropy a Karpat. Jedná se tedy o komplexní fenomén UNESCO,“ říká.

A čím si podle něj Jizerskohorské bučiny vysloužily prestižní ocenění? „Unikátní jsou svojí dochovaností. Jedná se o les, který byl poměrně dlouhá léta neobhospodařován, jsou zde stromy staré až tři sta let. Jsou výjimečné právě svým přírodním charakterem, kde se nachází velké spektrum dřevin, rostlin a živočichů. Představují tak řekněme přírodní laboratoř, kde si příroda procesy řídí sama,“ dodává.

S možným zvýšeným zájmem turistů o oblast v rezervaci sice počítají, Korytář nicméně možný nárůst odhaduje jen v jednotkách procent. Vstup do území Národní přírodní rezervace je ze zákona omezen mimo vyznačené turistické cesty, které mimo jiné nabízejí také skalní vyhlídky s výhledy na bučiny i skály.

Jak však Korytář upozorňuje, turistické cesty jsou spíše pro náročnější turisty. Ve spojení s těžší dostupností se tak podle něj les svým způsobem chrání sám.