Procházka Prahou doma u počítače

Michaela Vaszi se v cestovním ruchu pohybuje přes deset let. Sama provází, zároveň s kolegyní Terezou Moravcovou vlastní firmu Prague City Adventures, tedy Dobrodružství v Praze. „Zaměřujeme se na provázení turistů v malých skupinách,“ vysvětluje Vaszi.

Jejich tým měl před rokem štěstí v neštěstí. Jako všichni průvodci museli i oni řešit komplikace spojené s pandemií koronaviru. „Zároveň nás ovšem oslovila firma Amazon s tím, zda bychom pro ně nepřipravili živé online procházky Prahou, určené Američanům,“ vysvětluje. Štěstí bylo v tom, že požadované procházky městem měli už zčásti připravené, chystali je totiž už před pandemií.

„Živá prohlídka města, kdy se průvodce můžete ptát, se skutečnému cestování alespoň přiblíží,“ srovnává Michaela Vaszi. A zájem skutečně byl, takových prohlídek pro cizince uspořádali přes tři tisíce. „Řekli jsme si, že bychom měli udělat prohlídku i v češtině. Průvodkyně Pavla Červinková tedy vytvořila virtuální tour Staré Město známé neznámé,“ dodává Vaszi.

Vyzkoušeli jsme, jak vše funguje. Do e-mailové schránky v počítači dostáváme po objednání služby dopis s odkazem. Když nastane čas vycházky, v našem případě v sobotu v šest hodin odpoledne, stačí na odkaz kliknout. V prohlížeči, kde běžně brouzdáme po internetových stránkách, se otevře videohovor s průvodkyní.

Ta má v ruce mobilní telefon, kterým snímá své okolí, a tento obraz přenáší na náš počítač. Stejně tak slyšíme i její hlas. Zároveň vidíme, že kromě nás přenos sleduje dalších patnáct zájemců.

„Odkud nás sledujete?“ ptá se průvodkyně Pavla Červinková zúčastněných. „Zdravíme z Nymburka,“ odpovídá jeden z přítomných, další se zase připojil z Plzně. S průvodkyní můžeme komunikovat buď hlasem pomocí mikrofonu, nebo psaním do skupinové diskuse — ona na svém mobilním telefonu neustále vidí, co jí píšeme. Kdo chce, může si nechat zapnutou i kameru počítače, aby ho průvodkyně viděla, řada z nás ji ovšem nechává vypnutou.

To už začíná samotná vycházka. Průvodkyně vyráží z Václavského náměstí směrem k Prašné bráně. Mobil drží ve speciální technice, díky které je přenášený obraz stabilní — připomíná tak dlouhý filmový záběr. V pozornosti nás drží i soutěžní otázky. Před domem U Hybernů se nás průvodkyně ptá, jaký národ označuje latinské slovo Hybernia. „To je Irsko,“ odpovídá do diskuse jedna z účastnic. A skutečně.

Od našeho doprovodu se dozvídáme, že právě v těchto místech sídlili irští františkáni. „Ti už tu dávno nejsou, ale název místu zůstal dodnes,“ vysvětluje náš doprovod.

Před Obecním domem se nás zase ptá, jaký film Jiřího Menzela se uvnitř natáčel. Jako nápovědu nám přímo na obrazovku posílá fotografii z filmu — další výhoda, kterou má takový videohovor. „Obsluhoval jsem anglického krále,“ nezaváhá další ze sledujících. Postupně takto procházíme Prahou a dozvídáme se zajímavosti o české hymně a našich panovnících, ale i vykřičených domech, které tu kdysi sídlily.

Po hodinové vycházce přichází průvodkyně na Staroměstské náměstí — přesně včas, abychom si mohli naživo prohlédnout apoštoly na orloji. Zbývá ještě vyhodnotit soutěž: odměnou pro toho, kdo získal nejvíce bodů, je dobrý pocit ze svých znalostí. Nové vědomosti jsme dnes získali všichni.

„Samozřejmě se těšíme, až budeme opět provádět turisty přímo na místě,“ říká Michaela Vaszi. Virtuální prohlídky však podle ní mají budoucnost. „Rádi bychom oslovili základní a střední školy. Když žáci nemohou přijet do Prahy fyzicky, mohli by se tam podívat alespoň virtuálně,“ nastiňuje další plány. Poohlíží se i po dalších městech, kde by živé virtuální procházky ráda nabídla: Český Krumlov, Kutná Hora, Plzeň… Tyto plány jsou zatím v začátcích.

Naopak zcela jistě ví, že službu budou nabízet i po odeznění pandemie koronaviru. „Stále tu budou lidé, kteří například nejsou mobilní a nemohou se dostat přímo na místo. Pro ně tu bude virtuální prohlídka,“ říká Vaszi. Za více než deset let v oboru nasbírala řadu kontaktů.

„Mohli bychom pořádat podobné živé prohlídky z Japonska, Spojených států, Austrálie… Čechy by provázel cizinec, ale vše by bylo okamžitě tlumočeno do češtiny,“ zahledí se do budoucnosti. I v tomto případě by tak mohli průvodce a sledující komunikovat, reagovat na sebe. Do ciziny by se tak živě mohl „podívat“ i člověk, který se tam z nejrůznějších důvodů nemůže dostat. A zdaleka to nemusí být jen kvůli koronaviru.