Procházka Olomoucí za barokem i tvarůžky

Začínáme v informačním centru v podloubí radnice na Horním náměstí, kde si lze vyzvednout audioprůvodce. Za stokorunu (a tři sta korun vratné zálohy) získáte sluchátko s tlačítky i mapu a sami si můžete zvolit, v jakém pořadí osmadvacet zdejších památek obejdete.

Naším doprovodem dnes ovšem bude průvodkyně Eva Kušová. Zájemcům nabízí trasy Olomoucí po církevních památkách, domovních znameních či stopách hudebních velikánů, my dnes navštívíme zastávky ze všech těchto oblastí. Budeme tak mít napilno podobně jako japonští turisté. „Ti chtějí velký prohlídkový okruh stihnout za hodinu a půl. A sami říkají, že jim nevadí část cesty zrychlit krok,“ usmívá se průvodkyně. Můžeme vyrazit.

U modelu města na Horním náměstí si můžeme prohlédnout, že Olomouc byla historicky významnou pevností. „Dlouho soupeřila s Brnem o hlavní město Moravy. Ranou pro ni ovšem byla třicetiletá válka, kdy bylo město zničeno Švédy,“ vypráví průvodkyně.

„Zůstalo zde jen okolo 1800 obyvatel, velká část budov byla zcela zničena,“ dodává a upozorňuje nás na jednu z barokních kašen v historickém centru města.

„Kašny měly nejen praktický účel spojený s vodou, ale také symbolicky ochraňovaly město po třicetileté válce. Všimněte si, že Herkules drží pod rukou orlici, symbol města, a kyjem ji chrání před hydrou. Podobné motivy se objevují i na dalších kašnách, které vznikaly v 17. a v 18. století.“

Mimochodem právě tato kašna s Herkulem původně stála na jiném místě. „Nacházela se tam, kde je dnes sloup Nejsvětější Trojice,“ říká průvodkyně a přechází s námi ke sloupu. „Za jeho vznikem stál architekt a kameník Václav Render. Ten měl velký majetek, ale byl bezdětný, a tak se rozhodl investovat do díla, o kterém se bude mluvit po staletí,“ přibližuje náš doprovod.

Nejdříve Render navrhl morový sloup, který dnes stojí na Dolním náměstí. Postupně projekt měnil až do dnešní velkolepé podoby. „Jenže představitelé města odmítali, aby tak velká stavba stála v těsném sousedství radnice. Blíže radnici byla proto přemístěna kašna a na jejím původním místě vyrostl sloup,“ zjišťujeme.

Jen u samotného sloupu, barokního skvostu vysokého 35 metrů, bychom mohli strávit celé odpoledne a vyprávět si o jeho zajímavostech. „Nachází se na něm padesát soch a reliéfů, všimnout si můžete například svatých Cyrila a Metoděje, Panny Marie, archanděla Michaela a samozřejmě i Nejsvětější Trojice,“ ukazuje průvodkyně. Vysvěcení proběhlo 9. září roku 1754 za účasti Marie Terezie a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského. Dílo ovšem bylo vykoupeno draze, životy několika řemeslníků.

„V historických materiálech sám Václav Render uvádí, že se postará o vdovy a sirotky po kamenících, kteří na díle pracovali. Při broušení kamene se nadýchali škodlivých látek, které jim poškodily plíce. Při zlacení se zase používalo takové množství rtuti, jež podle našich dnešních znalostí dvěstěkrát přesahuje bezpečné dávky,“ přibližuje Eva Kušová.

Uvnitř stavby se nachází kaple, která měla mít unikátní akustické vlastnosti. „Když v ní kněz kázal, hlas se rozléhal po celém náměstí. Později se ovšem provedla na sloupu drobná stavební úprava a tento efekt se vytratil,“ dozvídáme se.

Na Horním náměstí si všímáme také kašny, která je na první pohled současná. Jejím autorem je olomoucký rodák Ivan Theimer, který po roce 1968 emigroval do Francie. Jeho Ariónova kašna je inspirována antickým příběhem pěvce. „Arión byl přinucen skočit před loupežníky do vody. Tam ho ovšem zachránil delfín, jenž byl přiváben jeho zpěvem,“ vypráví průvodkyně.

Vynechat nemůžeme ani olomoucký unikát, orloj radnice vyvedený v duchu socialistického realismu. Podoba orloje se v těchto místech měnila několikrát. „První zmínka o orloji pochází už ze 16. století. Nejkrásnější verze zřejmě byla ta od Jana Kryštofa Handkeho z poloviny 18. století, kde byla v medailonku zobrazena i mladá Marie Terezie,“ říká náš doprovod. Na konci 19. století se pak orloj dočkal novogotické proměny, ani ta ovšem nevydržela.

Na konci druhé světové války byl orloj poškozen natolik, že bylo rozhodnuto o vytvoření jeho nové podoby. Autorem byl určen malíř Karel Svolinský, mimochodem rodák ze Svatého Kopečka. „S pracemi na orloji začal v roce 1947. Namísto andělů jsou zde lidové motivy, ale ty Svolinský tvořil už před válkou. Z jeho strany tak podle mě nešlo o poplatnost režimu, snad s výjimkou postav dělníka a chemika,“ popisuje Eva Kušová.

Uvnitř radnice si pak můžeme na obrázcích prohlédnout, jak vypadaly předchozí orloje. K vidění je zde také seznam melodií zvonkohry od 16. století až dodnes. „Vidíte, že se střídají německé a české názvy. V Olomouci byla velmi silná německá menšina,“ říká k tomu průvodkyně. Orloj v současné podobě byl dokončen v roce 1955 a prý hrozilo, že by zvonkohra vyhrávala Internacionálu. Nakonec však byly zvoleny lidové písně, které zůstaly dodnes.

„Po roce 1989 se objevila iniciativa, která chtěla navrátit orloj do předchozí podoby. Kvůli tomu by se však muselo zasáhnout do samotné budovy radnice, narušila by se statika. Nakonec tak zůstala podoba v duchu socialistického realismu a já myslím, že je to dobře. Je to zkrátka součást naší historie, kterou bychom neměli falšovat,“ dodává průvodkyně.

Stoupáme na vyhlídku z radniční věže vysoké 75 metrů. Odtud si můžeme prohlédnout významné kostely, Olomouc totiž byla a je důležitým městem náboženství. Roku 1063 zde bylo založeno biskupství, v roce 1777 dokonce povýšené na arcibiskupství.

Z vyhlídky vidíme i důležité poutní místo, Svatý Kopeček, jenž je součástí Olomouce a kde se nachází bazilika Navštívení Panny Marie. V kostele svatého Mořice byste zase našli největší varhany v Česku a jedny z největších ve střední Evropě, které mezi lety 1730 a 1745 postavil Michael Engler. Dominantou je také kostel svatého Michala, dílo italsko-švýcarského mistra Giovanniho Pietra Tencally.

Dobrý výhled odsud máme také na některá domovní znamení. Vycházka po nich je podle průvodkyně oblíbená mezi dospělými i dětmi. „Například dům U Zlatého jelena je takzvané mluvící znamení. V domě bydlela rodina pana Hirsche a Hirsch je německy jelen. Znamení tedy promlouvalo o tom, kdo uvnitř bydlí,“ vysvětluje průvodkyně.

Scházíme dolů a jen pár kroků od Horního náměstí se v ulici Ztracená zastavujeme před domem U Zlaté štiky. Tady žil Gustav Mahler, když v roce 1883 působil v místním Moravském divadle. „Když tu začínal, bylo mu 22 let a v dopisech rodičům si stěžoval, že ho ostatní kolegové nerespektují,“ vypráví Eva Kušová. Příběh o dalším velikánovi nás pak čeká na Dolním náměstí.

Průvodkyně nás upozorňuje na Hauenschildův palác. Dříve zde fungoval hostinec U Černého orla a právě v něm roku 1767 přenocoval Leopold Mozart, jeho žena Anna Maria a děti Wolfgang a Nannerl. „Původně měli v Olomouci strávit jedinou noc, ale nakonec se z toho staly dva měsíce. U Wolfganga totiž propukly neštovice a rodina se přestěhovala do domu kapitulního děkana Leopolda Podstatského, jenž byl přítelem Wolfgangova otce,“ dozvídáme se.

„Dětem tu vyprávíme, že během přenocování v hostinci se o malého Mozarta starala místní stařenka, která mu vyprávěla pohádky. A jedna z nich byla o kouzelné flétně, kterou později Wolfgang zpracoval v opeře. Ale historikům to raději nevyprávíme,“ usmívá se průvodkyně. Naopak jistě víme, že během svého olomouckého pobytu složil hudební génius 6. symfonii F dur.

Velkou osobnost hostila Olomouc také v roce 1848. V místním Arcibiskupském paláci se totiž 2. prosince toho roku stal František Josef I. rakouským císařem. „Do Olomouce se tehdy uchýlil na několik měsíců, opustit Vídeň ho donutily revoluční události roku 1848,“ vysvětluje průvodkyně. Do Olomouce poté zavítal ještě několikrát. Že se do Olomouce také vrátíme, to je nám během intenzivní prohlídky historického centra jasné.