Procestovala už 170 zemí. Mezi absolutně nejhorší místa na světě řadí Paříž

Pět států, které Heavnerovou neoslovily, tvoří kromě Kanady a Francie také Monako, Ghana či Malajsie. Francie je však jednoznačně nejkontroverznější zmínkou. „Prosím, necupujte mě za to, skoro se to bojím říct,“ cituje cestovatelku server Daily Mail. „Paříž je přeceňovaná a je to nejhorší část Francie,“ dodala žena a poradila, aby se lidé vypravili kamkoliv jinam, třeba na Riviéru.

Daily Mailu Heavnerová sdělila, že důvodem její antipatie vůči Paříži není bezpečnostní situace, přestože francouzská metropole může být v některých oblastech riskantní. „Řekněme, že Francie není úplně proslulá tím, že by pro cizince natáhla červený koberec. Pokud na to nejste připraveni, můžete cítit jistý chlad a ostražitost, které působí jako zeď,“ uvedla cestovatelka.

Přestože je k Francii takto nemilosrdná, připouští, že v zemi zažila i hezké okamžiky. Třeba lyžování ve Val-d'Isère si pochvaluje a popisuje ho jako velmi okouzlující. „Je to jedno z těch míst, které působí jako z pohlednice – střechy pokryté sněhem, klikaté uličky a nadčasovost, která se vám zaryje pod kůži,“ popsala.

Plusové body pak u ní Francie sbírá i za jídlo. „To za cestu rozhodně stojí. A je jedno, jestli hodujete v michelinské restauraci, nebo si vezmete bagetu z pekařství na rohu,“ konstatuje s tím, že útraty za jídlo ve Francii nelze litovat.

Podobně kontroverzně může působit zařazení Kanady na seznam pěti států, kam by se Heavnerová spíše nevrátila. Cestovatelka to vysvětluje tím, že země zkrátka pro Američana nenabízí nic obzvlášť vzrušujícího.

„Působí povědomě a je předvídatelná. Má podobný nádech, jen se tam lidé chovají lépe,“ tvrdí a dodává, že pokud by přesto měla něco vypíchnout, byla by to francouzsky hovořící část Kanady. „Québec je klenot. Je to kousek Evropy napasovaný do Severní Ameriky, máte tam dlážděné uličky nebo starou architekturu,“ vyjmenovává.

A přestože má v oblibě také místní pokrm poutine, ani ten by ji prý k další návštěvě Kanady nenalákal. „Je to skvělá země, ale ne úplně exotika. Cítím se tam až příliš jako doma.“

Dalšími zeměmi ze zmiňované pětky jsou pro cestovatelku Malajsie, Ghana či Monako. Drobné evropské knížectví sice Američanka navštívila už mnohokrát, vadí jí však, že státeček postrádá pestřejší kulturu a není toho v něm příliš k vidění.

„Nemůžete se zbavit pocitu, že všechno postavili jen pro extrémně bohaté. Každá návštěva mi okamžitě připomene, kde je moje místo v potravním řetězci,“ konstatuje žena a dodává, že drahé je v Monaku naprosto všechno.

Na Malajsii pak cestovatelce vadí třeba dvojí pravidla pro muže a ženy. Zatímco u mužů je jedno, když na některých místech nosí kraťasy, po ženách se vyžaduje dlouhá sukně či zakrytá ramena. V této souvislosti zmiňuje Američanka slavné jeskyně Batu s duhovým schodištěm. Zklamání pociťuje také z Kuala Lumpuru, kde prý není co dělat.

Stejný pocit má také z hlavního města Ghany Accry, kde se musela mít na pozoru. „Není to místo, které by osamělého cizince zrovna rozmazlovalo. Možná jsem byla jen paranoidní nebo to byl instinkt, ale po krátké procházce jsem se raději stáhla.“

Američanka také kritizuje místní muže, kteří jsou prý schopní ulevit si absolutně kdekoliv.

„Co si z Ghany odnáším nejvíce, je tamní tvrdá realita. Chudobu nelze ignorovat. Pracují tam i děti, obchody jsou plné dovezeného zboží, které si většina místních nemůže dovolit,“ dodává žena s tím, že nejde o zemi, která by vybízela k pasivní prohlídce, člověk musí bedlivěji vnímat věci kolem sebe.

Jelikož má Heavnerová pocit, že tamní atmosféru zcela nenasála, možná dá Ghaně ještě jednu šanci. „Je to země, která vás volá zpátky. Nikoli kvůli památkám, ale kvůli hloubce porozumění, kterou získáte jen při delším pobytu, když budete více naslouchat a dopřejete si změnu perspektivy,“ zkonstatovala.