Článek
Mýlí se ten, kdo by takový dobrovolný spartánský způsob života spojoval jen s mladými lidmi či rodinami, jež tak jednoduše vyřeší, kde nechat svoje ratolesti bez omezení vyběhat a vykřičet. „Takové bydlení si dnes objednávají především vysoce postavení manažeři, kteří mají za celý rok už dost civilizace,“ říká Lada Pranterová z centrály cestovního ruchu v rakouské spolkové zemi Korutany. Právě v Rakousku je takových míst spousta.
Špek, chléb a domácí máslo. I samota dokáže být výživná.
Její slova potvrzuje i psycholožka Alice Vondrová: „Lidé, a ti vysoce postavení zvlášť, jsou vystresovaní z miliónů podnětů, které denně musejí vstřebat. Na samotě se jich zbaví. Vypnou mobily, nedívají se na televizi, koukají třeba jen do zeleně.“ Vondrová podotýká, že by možná často stačilo odjet jen do odlehlého koutu Šumavy, ale cizina je dnes tak trochu módní záležitost. Proč tedy nebýt trendy!
Chata z perníku
Jedna brána, druhá… pátá. Tolik jich musíme postupně otevřít a zase pečlivě zajistit řetězem, aby z korutanských pastvin neutekly krávy, když naše auto šplhá do výšky 1920 metrů nad mořem. Tam, blízko obce Kremsbrücke, na místě, kde mizí i les, stojí chata Obere Sandrisserhütte.
Kdo si chce ohřát vodu a jídlo, musí si zatopit v kamnech.
Dřevěné došky, které zvenku pokrývají její střechu a stěny, připomínají z dálky kusy perníku. Obydlí vypadá ve srovnání s okolními horami a rozlehlými loukami jako domeček pro panenky. Hned naproti se zelenají vrcholky národního parku Nockberge a v dálce se ve slunečním oparu třpytí pohoří Karawanken oddělující Rakousko od Slovinska.
Do restaurace jsou to odtud čtyři kilometry (z prudkého kopce), na vesnické náměstí devět a k vlakovému nádraží pětačtyřicet kilometrů.
Nejbližšími živými bytostmi jsou tak pasoucí se krávy, které mají svá území přísně rozdělena. Jedna skupina si pochutnává jen na trávě před vraty chatky, druhá mizí na noc do hor, aby před devátou hodinou ranní sestoupila za vedoucí krávou opatřenou zvoncem k pítku v protilehlé stráni. Nikoho z nás proto nepřekvapí, že právě odtud pochází Yvonne, nejznámější rakouská kráva, která utekla z jatek a týdny se sama potulovala po lesích.
Ze zdejších pastvin pochází i nejznámější rakouská kráva – útěkářka Yvonna.
V šest hodin ráno pak každý den pronikáme v korutanských kopcích se značným respektem s našimi psy i na kravské území. Kde jinde si můžeme dovolit procházet se s nimi po prašných cestách jen tak v pyžamu?
I když taková dovolená může na první pohled vypadat idylicky, odborníci varují, že právě při ní se může velmi brzy projevit klasická ponorková nemoc. Stejně třeba při plavbě na rekreační jachtě, nedá se odtud jen tak lehce uniknout. „Je to dobrý předmanželský test,“ říkají i o krátkých plavbách v Chorvatsku, oblíbené destinaci českých turistů, zkušení jachtaři.
Na pár metrech čtverečních se brzy zjistí, kdo po sobě neuklízí nádobí, kdo nesnáší mouchy a kdo musí spát i v největším vedru při zavřených okenicích, zkrátka kdo zvládne stres, a kdo myslí jen na sebe.
Život bez elektřiny
Na horské chatě v rakouských Alpách je to podobné. Navíc je třeba počítat s tím, že na některé vrcholy ani nevede elektřina. A bez ní se i místním žije dost těžko. „Pořídili jsme si s kamarády dohromady stádo krav, a když jsou teď v létě na horských pastvinách, musíme za nimi, abychom je zkontrolovali, vyjít hodně vysoko. Dřevěný domek, kde spíme, nemá vůbec elektřinu, ale přesto, když se setmí, pořád sahám po vypínačích,“ přiznává Hans Steinwender, majitel biedermeierovského zámku Lerchenhof v Hermagoru v Korutanech.
Naše Sandrisserhütte má sice sluneční kolektory, ale ty zvládnou jen krátké připojení na mobil, notebook a také večerní svícení při čtení knížky před spaním. Televizi nebo lednici – tu zastupuje dřevěné koryto s pramenitou horskou vodou – by návštěvníci hledali marně. Obstarat si teplou vodu a stravu znamená pokaždé rozžhavit kamna. I sauna je na dřevo, jen toaleta a sprcha odpovídá technickým standardům jednadvacátého století.
V horách zastupuje lednici koryto s horskou pramenitou vodou.
Na konci pobytu mimo civilizaci jsme pořád stejně nadšení jako na začátku – všem prospělo už třeba jen to, že spát se pod horskými velikány chodilo se západem slunce. Tak snad za rok znovu.
I tady ale odborníci varují: příště by se stejná dovolená na stejném místě i ve stejném složení nemusela vůbec vydařit. Vzpomínky totiž ovlivňují naše budoucí očekávání šťastných okamžiků. A pokud tomu realita neodpovídá, může nastat problém. To prý vysvětluje, proč se většina rodin pohádá na Štědrý den. Každý si jeho šťastné prožití představuje jinak.
