Pro dospělé Gaudí, pro děti Akvárium. Co stihnout v Barceloně za 48 hodin

Barcelonským tahákem číslo jedna je jednoznačně architekt Antoni Gaudí a jeho charakteristické mnohotvaré stavby. Vydat se po jeho stopách je zábava především pro dospělé.

Žádný návštěvník by neměl minout symbol Barcelony, chrám Sagrada Família. Řeči o tom, že si ho stačí prohlédnout zvenčí, jsou liché, interiér katedrály je mnohem působivější než exteriér. Pro své spirály a ozdoby má evokovat kouzelný les, což se mu daří především za slunečného dne, kdy paprsky prostupují vitrážemi a vytváří v dominantně bílém interiéru neuvěřitelnou hru barev.

Co je důležité, a neplatí to jen pro návštěvu Sagrady, lístky se vyplatí koupit předem. Vstup je totiž vázán na konkrétní čas a v poledne může být vyprodáno i na zbytek dne, v lepším případě se musí čekat na odpoledne či večer. Výhoda koupě na internetu je také drobná sleva. Do katedrály, pro niž se stala charakteristickou také přítomnost vysokých jeřábů, lze koupit několik druhů lístků, s těmi nejdražšími lze vystoupat i do věží. Na internetu je lze pořídit za 29 eur (746 korun), základní vstupné vyjde na 15 eur (386 korun).

Pokud je Gaudí vaším cílem číslo jedna, následovat by měla návštěva jeho měšťanských domů. Dva z nich se nacházejí na ulici Diagonal, dlouhé třídě, která protíná prakticky celou Barcelonu z jednoho konce na druhý. Říká se, že rozděluje město na chudé a bohaté, přičemž ti bohatí žijí v horní části. Dům Casa Milà, přezdívaný také La Pedrera neboli kamenolom, je větší ze staveb. Téměř naproti stojí Casa Battló. Vstupenky do obou památek nejsou dvakrát levné, stojí od 22 do 24,50 eur (566 až 630 korun) při pořízení na internetu. Na místě kolem 30 eur (722 korun).

Pokud ale nepotřebujete nutně vidět vše, co Gaudí v Barceloně postavil, ušetřete si peníze raději na jiné jeho stavby. Casa Battló je totiž díky mozaikové výzdobě a zakulaceným tvarům mnohem působivější zvenčí. Vevnitř se nenachází žádný nábytek, a i výzdoba je prostší, mohli byste být proto lehce zklamaní. Hned vedle budovy se nachází Casa Amatller, další z významných měšťanských domů, tentokrát se ale nejedná o Gaudího tvorbu.

Z ulice Diagonal následuje přesun na náměstí Catalunya — obojí leží na stejné lince metra. Od náměstí, které je pro místní centrálním bodem, se táhne další významná barcelonská třída La Rambla. Najdete tu řadu obchodů, v jedné z odboček také dalšího Gaudího stavbu, kterou je Palác Güell, rozhodně nejpůsobivější z jeho měšťanských budov. Jedná se o renezanční palác katalánského průmyslníka Eusebi Güella. Nábytku je v něm sice pomálu, ale impozantní interiér nebo střecha stojí za vidění.

La Rambla je důležitou zastávkou i z důvodu, že se na ní nachází jeden z nejvýznamnějších barcelonských trhů La Boqueria, který by neměl minout žádný milovník jídla. Najde na něm vše, na co si vzpomene — od ovoce a zeleniny, přes maso, ryby, sýry, koření, až po sladkosti.

Ceny tu nejsou na centrum města nijak zvlášť přemrštěné. Za míchaný ovocný salát, kterému se v Katalánsku říká macedonia, zaplatíte řádově od jednoho do dvou eur. Ovoce rozhodně nevynechejte, je sladké a skvělé. Obzvlášť pomeranče, které jsou jedním z hlavních španělských artiklů. V La Boquerii ale lze pořídit i další tradiční pochutiny, třeba sušené šunky jamón serrano nebo jamón ibérico.

Barcelona dokáže potěšit chuťové pohárky vegetariánů i masožravců. Kdo rád poznává cizí kultury právě přes jídlo, neměl by vynechat paellu. Tradiční španělské jídlo tu dělají v různých variacích — v nejznámější s mořskými plody, ale třeba i s hovězím.

Katalánskou variací pokrmu je fideua. Rozdílem je, že se do ní namísto rýže používají těstoviny, respektive nudle. Další specialitou jsou třeba toast s rozetřeným rajčetem nebo španělská tortilla (španělská bramborová omeleta). Populární jsou také krokety plněné masem nebo sýrem. A o španělských tapas neboli jednohubkách by se dala napsat samostatná kapitola.

Samému konci ulice La Rambla vévodí vysoký památník Kryštofa Kolumba, který v Barceloně údajně přistál po objevení Ameriky. Na sloup se dá vystoupat, a to až pod mořeplavcovu sochu. Je odsud výhled na barcelonský přístav i směrem do centra. Pokud ovšem prahnete po skutečně dechberoucích výhledech, od toho jsou jiná místa.

Nejprve se ale z přístavu můžete vypravit do nedalekého Akvária, které je ideální zejména pro rodiny s dětmi. Ty tvořily také většinu návštěvníků. Hlavním tahákem je obří nádrž, v níž plavou rejnoci, ale i menší druhy žraloků. Mezi ně se mohou zájemci dokonce potopit. V samém závěru návštěvníci procházejí proskleným tunelem, který je ideálním místem k pořízení fotografií.

Barcelonské Akvárium patří k největším v Evropě, konají se v něm i různé vzdělávací programy nebo dílny. Jeho budova se nachází na malém ostrůvku, ke kterému vede most evokující mořské vlny. Jelikož se hned vedle nachází obchodní centrum, bývá tu poměrně rušno a přilehlá pobřežní promenáda je ideálním místem, kde si při toulkách Barcelonou na chvíli odpočinout.

Teď už ale k výhledům. Pokud si chcete katalánskou metropoli vychutnat z ptačí perspektivy, jsou tři místa, která byste v tomto případě neměli minout. Tím nejbližším centru je kopec Montjuïc, na jehož vrcholu se nachází pevnost. Z ní je výhled na město, ale i na nákladní přístav. Na opačném konci kopce se nachází Národní muzeum katalánského umění, od nějž je zase výhled směrem k náměstí de Espana.

Nachází se tu také Magická fontána, která je sice okázalou a profláknutou atrakcí, ale velmi působivou. Po setmění zhruba hodinu rozehrává hru barev a vodotrysků za doprovodu hudby. Atmosféru dokreslují i všechny okolní fontány, třeba ty kaskádovité pod muzeem. Místo má úchvatnou atmosféru, kterou kazí jen všudypřítomní prodejci vody, piva, selfie tyček a dalších nesmyslů.

Magická fontána tvoří jakousi pomyslnou tečku prvního dne v Barceloně. Pokud jste si na katalánskou metropoli nevyhradili skutečně víc, věnujte se první den památkám spíše v centru a druhý se vydejte k těm vzdálenějším.

Působivý výhled na Barcelonu nabízí kopec Tibidabo, který leží na samém okraji města. Cesta k němu je poměrně zdlouhavá, protože se nejprve musí jet metrem, poté autobusem a na vrchol kopce zubačkou. Výlet na Tibidabo je ale opět ideální pro rodiny s dětmi, protože se zde nachází malý zábavní park s několika atrakcemi, třeba kolotočem nebo horskou dráhou.

Tibidabu ale dominuje hlavně úchvatný mramorově bílý chrám svatého srdce Ježíšova, dostavěný v roce 1952. Svým vzhledem chtěl prý konkurovat pařížské bazilice Sacré-Coeur na Montmartru, ale připomíná spíše disneyovské zámky. Na Barcelonu nabízí pohled z vůbec nejvyššího možného bodu, protože se dá vystoupat prakticky až na jeho vrchol pod Ježíšovu sochu. Výtah na ochoz stojí asi tři eura (77 korun), do věže se poté musí šlapat. Při dobré viditelnosti lze opačným směrem dohlédnout až k pohoří Montserrat nebo na Pyreneje.

Cestou z Tibidaba, rovněž skoro na okraji města, leží další z významných Gaudího staveb, a to park Güell. Vstup je do většiny z něj zdarma, nejznámější část s budovami jako z pohádky, terasou a schodištěm je ovšem zpoplatněna. A stejně jako v případě Sagrady Família se lístky kupují na konkrétní čas, nejlepší je proto pořídit je v předstihu. Terasa, z níž se fotí nejprofláknutější pohledy na Barcelonu, se ale v současnosti rekonstruuje.

Poslední ze třech velkých kopců v Barceloně leží ve čtvrti El Carmel. Je nejhůře přístupným bodem, moc turistů na něm ani nenajdete. Mezi pozůstatky válečných bunkrů z občanské války chodí relaxovat spíše barcelonská omladina, čekající s pivem na západ slunce. Na kopec se lze vydat buď pěšky, což je docela náročné, nebo autobusem, který staví prakticky na vrcholu. K bunkrům je to už jen pár kroků a výhled stojí za to.

Kdo má času víc nebo je ve městě na návštěvě podruhé, má možnost navštívit třeba desítky muzeí nebo objevovat okolí, například přilehlá města Girona a Tarragona. Nezapomenutelným zážitkem je také návštěva pohoří Montserrat se stejnojmenným benediktinským klášterem. Všechny tři cíle leží něco málo přes hodinu jízdy vlakem z Barcelony.