Přiťuknete si na Valentýna chutí dovolené

Zemi na jihozápadním cípu Evropy dobře znají milovníci turistiky, chutného jídla, zlatých pláží i objevování dynamického vnitrozemí. Vše pod heslem kvalita za rozumnou cenu. Pokud ovšem nejste zrovna experti přes víno a chcete, aby vaše drahá polovička chuť nabízeného moku rozpoznala na první dobrou, zvolte místo tamního skvělého červeného spíše nejtypičtější portugalský likér ginjinhu či zkráceně ginju.

Sladší višňové tóny příjemně rozproudí krev. Budete-li ji navíc servírovat v tradičním čokoládovém kalíšku, může přípitek plnit i roli zákusku. Je to nejen lahodné, ale tak nějak i sexy. Jako bonus můžete pustit podmanivou melodii fada a vrátit se tak aspoň na chvíli do atmosféry žhavé letní noci.

Bílé domky, po nichž se pne fialová bugenvilea, modré střechy a za nimi probleskuje ještě modřejší moře. Vítejte ve vzpomínkách na Řecko. A čím že jste to zapíjeli lahodný gyros či zapečenou mousaku? Samozřejmě ouzem.

Anýzový alkohol je jedněmi veleben, druhými zatracován, ale jedná se bezesporu o typickou chuť a vůni Řecka. Mnoho lidí jej vyhledává především ve formě jednoduchého koktejlu ve spojení s ledovou vodou. Je to trochu jako pít osvěžující mlhu a vzpomínat při tom na ten nejkrásnější západ slunce. Na kterém ostrově jste viděli ten váš?

Psát o romantických přípitcích a vynechat domovinu galského kohouta by byl vyloženě hřích. Jiskřivý mok původem ze severovýchodu země se totiž hodí téměř pro každou příležitost. Už jen slovo šampaňské vyloudí většině posluchačů onen příjemně potutelný úsměv na rtech.

Teď už si jen vzpomenout, zda vám nejvíc chutnalo v jedné z michelinských restauraci, jimiž je Francie proslulá, některém z okřídlených zákoutí města lásky či menším rodinném vinařství přímo u zdroje. Nikdy, ale opravdu nikdy nelákejte své hosty na šampaňské, abyste jim pak nalili sekt. Je to trochu jako slibovat projížďku rollsem a pak kroužit po parkovišti ve fabii. Naprosto odlišný zážitek.

Déšť, chlad a sychravo, ale umělecké instituce špičkové úrovně, kosmopolitní Londýn, úhledný venkov a brilantní britský humor vítězí na celé čáře u velkého množství turistů mířicích pravidelně do Anglie. A aby z často nepřiznivého počasí neměli nějakou tu nechtěnou rýmečku, není od věci popít něco lokálního pro zahřátí. Bez ginu by největší země spojeného království prostě nebyla tím, čím dnes je.

V posledních letech zažívá dříve zejména jalovcem vonící destilát obrovskou renesanci. Najdete jej tak v nepřeberném množství přichutí, vůní a barev. Takže ať už jste zastánci bylinné klasiky, příznivci módní citrusové verze nebo chcete mít ve sklenici něco fialového s perletí, přijdete si na své. V kombinaci s tonikem, jichž jsou na trhu též mraky, tvoří ikonický koktejl, který zvládne srknout každý.

Že je nealko přípitek jen pro děti, řidiče a těhotné? Ale kdeže. Pro navození atmosféry přece ve sklenicích na stopce vůbec nemusí cinkat alkohol. Jde hlavně o nápad, vzpomínku a to, co vám kde chutnalo. S velmi originálním nealkoholickým nápojem přišla jedna z nejmalebnějších zemí světa, půvabné Švýcarsko. Rivella poprvé potěšila chuťové buňky v roce 1952 a od té doby se stala jedním z nejoblíbenějších nápojů země. Přestože se jedná o limonádu, vyrábí se poněkud netradičně z mléčné syrovátky, chuť mléka byste v ní ale hledali marně.

Dnes už se prodává ve v mnoha příchutích a ve Švýcarsku ji seženete snad úplně všude. Nejtradičnější je původní nápoj s červenou etiketou, s modrou je nízkokalorický, zelený štítek pak značí příchuť zeleného čaje, a tak to jde pořád dál až k mátové, rebarborové atd. Která Rivella si získala právě vás a ve kterém kantonu jste ji ochutnali – na horách, u jezera nebo v moderních městech, která si však stále uchovávají kouzlo dávných časů?

Pokud se někoho zeptáte na tradiční skotský nápoj, téměř jistě vám odpoví whisky. A bude mít pravdu. Na krásném divokém ostrově Islay se dokonce každoročně koná obří festival whisky, kam se sjíždí její milovníci z celého světa. Aby taky ne, když na ostrově najdete snad víc palíren než otevřených restaurací. Typický destilát se však vyrábí i v jiných částech světa, kdežto Irn-Bru patří jen a jen Skotům.

Křiklavě oranžový nealkoholický nápoj vám při prvním doušku bude připadat až nelidsky sladký. Při druhém začnete objevovat i další chutě přísně utajované receptury a třetí už bývá nebezpečně návykový. Skotové jej prý s oblibou užívají i jako lék na kocovinu. A nějaké ty kalorie zaručeně spálíte při objevování nesčetných krás skotské přírody.

Tak na zdraví. A na lásku.