„Příští stanice: Gottwaldova.“ Pražané se projeli historickou soupravou metra i legendárním motorákem

Scházíme se na pražském hlavním nádraží, na třetím nástupišti na nás už čeká červeno-béžový motoráček. Nejde přehlédnout, i lidé, kteří kolem jen procházejí, se často zastavují a historický vlak si prohlížejí.

„Nastupovat, prosím!“ vyzývají organizátoři z Klubu železničních cestovatelů (KŽC) poslední příchozí. Pár minut po deváté ranní vyráží vozy, zaplněné do posledního místa, na první trasu – z centra města na běžně nepřístupnou vlečku depa Kačerov.

S kamerou procházíme retro vagony až dopředu, připojujeme se ke strojvůdci a z pootevřené kabiny sledujeme ubíhající koleje před námi. A také práci pana strojvůdce. Jak nám říká, práce to podle něj není složitá, a hlavně – baví ho. Však se také řízení věnuje profesionálně, je řidičem pražského metra.

„Je to historický motorový vůz řady 831, dříve M262, který je z roku 1958,“ přibližuje nám Čeněk Maléř z KŽC, čím se na Kačerov vezeme. „Je to taková legenda české železnice, protože jezdily asi šedesát let v běžném provozu. Konkrétně tento dojezdil v Klatovech někdy před asi patnácti lety. Jede spolu s historickým vagónem Bix, který pochází ze 60. let,“ dodává Maléř.

„Vzpomínám si, že jsem tímhle ještě jezdil jako dítě do školy,“ slyšíme třeba od jednoho z cestujících za námi, jak vypráví ostatním.

Cesta svižně ubíhá a za chvíli už zastavujeme v areálu depa. Vedle čeká přistavený historický vlak metra vyrobený v bývalém Sovětském svazu. Cestující využívají situace a dvojici vozů „pózujících“ vedle sebe si hned fotí.

„Je to historická souprava Ečs, která byla vyrobená speciálně pro Prahu, pro první linku metra C, která zahájila provoz v roce 1974,“ informuje nás Maléř.

Po pár minutách focení je čas se posunout dál – nasedáme do soupravy a čeká nás cesta po červené lince C na Nádraží Holešovice a zpět. Hned po vyjetí slyšíme jedno z mnoha hlášení doprovázejících dnešní projížďku.

„Abychom vás co nejvíce přiblížili historii, bude vás při jízdě do Holešovic provázet hlášení původních názvů stanic z originálního dobového záznamu,“ dozvídáme se od hlasu z reproduktoru.

Projíždíme tak třeba zastávkami Mládežnická (dnešní Pankrác), Gottwaldova (Vyšehrad), Sokolovská (Florenc) nebo Fučíkova (již zmiňované Nádraží Holešovice).

I zde otevírají řidiči dveře přední kabiny a cestující můžou spolu s nimi sledovat tmavý tunel metra s čas od času se vynořujícími stanicemi. Zájem o čelní pohled je chvílemi tak velký, že se přes skupinu lidí s fotoaparáty a mobily nejde dostat.

Společnost dělá desítkám cestujících také průvodce v dobové uniformě, který je po cestě upozorňuje na řadu zajímavostí. Věděli jste třeba, že nejkratší mezistaniční úsek metra měří jen 425 metrů? Nachází se mezi stanicemi Hlavní nádraží a Muzeum. A že má metro kromě dopravní funkce i tu ochrannou? V případě ohrožení může posloužit jako kryt civilní obrany.

Jednotlivými stanicemi na trase C jen projíždíme, zato zastavujeme někde jinde – v tubusu Nuselského mostu, kudy vede trať mezi zastávkami Vyšehrad a I. P. Pavlova. Aby mohly těžké sovětské soupravy mostem projet, musel být dodatečně vyztužen zpevňujícím ocelovým roštem.

Po návratu na Kačerov nastal čas vyměnit stísněné prostory podzemky za prohlídku jedné z rozlehlých hal depa. Parkuje v nich řada souprav, které tu procházejí většími či menšími opravami a údržbou.

Dostat se do zdejších běžně nepřístupných prostor se spoustou bezpečnostních pravidel je prý i na evropské poměry mimořádné, říká nám Čeněk Maléř.

A oceňují to i návštěvníci prohlídky, několik námi oslovených se shodlo, že pro ně byla akce zážitkem. „Bylo to perfektní. Hlavně ta jízda z hlavního nádraží do depa Kačerov,“ hodnotí třeba jeden z nich.

„Já sice zas tak velký fanoušek nejsem, ale moje rodina – synové a manžel – to milují,“ svěřuje se nám zase jedna z žen, kterých je tu o poznání méně než mužů. „Ti, co nám to tady ukazují, to mají hezky připravené, je vidět, že tím skutečně žijí,“ oceňuje.

S rodinou za podobnými akcemi hodně cestuje i do zahraničí, třeba do Německa, prozrazuje nám. „U nás těch akcí není zase tolik, takže je to opravdu zážitek,“ dodává ještě.

Další z návštěvníků, tentokrát zástupce nejmladší generace, je naopak nadšeným fanouškem a na podobné akci Dopravního podniku hlavního města Prahy je už popáté. „Líbily se mi hlavně podvozky, které u soupravy byly vidět,“ říká nám. Část podlahy historického metra byla totiž prosklená a nabízela tak výhled, jenž není obvykle dostupný. Bavila ho i zmiňovaná hlášení předrevolučních názvů zastávek, které si pro sebe dokonce nahrával na mobilní telefon.