Článek
Jejich výčet by byl pěkně dlouhý; ještě delší by byl seznam vůbec všech, kterým tamní teplé prameny pomohly při léčbě pohybového ústrojí. Zvlášť když si uvědomíme, že Teplice jsou prý nejstarší lázně v Čechách, a jak se občas říká, snad prý dokonce i ve střední Evropě.
Opařený čuník
Podle pověsti má na objevení teplických pramenů podíl čuník, patřící muži jménem Kolostůj. Tenhle pašík se prý jednou během pastvy zaběhl; pastýři ho pak našli ležet opařeného v horkém prameni. Podle kroniky Hájka z Libočan k tomu mělo dojít na začátku 8. století. Podle historiků se ale o teplických pramenech vědělo bezpochyby dřív.
Na základě archeologických nálezů se zjistilo, že prameny původně vytékaly v bahnitém terénu. Protože jsou teplé, v zimě z bažin unikala pára. Pravěcí lidé, jejichž sídliště se na Teplicku nacházejí, jistě tedy takové místo nemohli přehlédnout. Zda vodu nějak využívali, ale odborníci určit nedokážou.
Císařské lázně v Teplicích. Foto: Czechtourism.com
První důkazy o tom, že teplé prameny sloužily ke koupelím, pocházejí z doby římské. V druhé polovině 19. století byly v teplických pramenech objeveny římské a keltské předměty a mince. Historici lázeňství se domnívají, že jde o projev zvyku tradovaného už od Etrusků - vhazování drobných dárků do léčivých vod, jako poděkování za uzdravení.
Právě tento nález je argumentem pro tvrzení, že Teplice jsou nejstaršími lázněmi u nás.
Klášter u pramenů
Se systematickou lázeňskou léčbou se dá ale počítat až od středověku. V 60. letech 12. století nechala manželka Vladislava II. Judita založit nedaleko od místa, kde vyvěraly prameny, klášter ženské benediktýnské řehole.
Právě teplé prameny byly podle odborníků jednou z možných příčin založení kláštera. Ve dvanáctém století ještě nebyly české země plně křesťanské, část obyvatel stále uctívala pohanské bůžky. Možná k nim patřili i lidé, kteří žili u teplických pramenů, možná že věřili, že v bažinatém okolí sídlí nějaká vodní božstva, kterým obětovali.
A právě klášter měl pohanské obyvatelstvo obrátit ke křesťanství a místo vodních bůžků jim nabídnout Jana Křtitele - křesťanského patrona vod, kterému byla zasvěcena klášterní bazilika.
Mimo to klášter pravděpodobně léčivé prameny i využíval. Benediktýnské regule totiž přikazují sestrám starat se o staré a nemocné. Má se tedy za to, že řeholnice pro tyto účely využívaly právě místní teplé prameny. V době předhusitské byly teplické lázně už všeobecně známé. Dokládá to zmínka z roku 1370 o "lázních u sv. Jana" v kronice Přibíka Pulkavy z Radenína.
Ve druhé dekádě 15. století si do Teplic přijel léčit nemocnou nohu italský humanista a literát Poggio Bracciollini - první doložený významný návštěvník lázní. Blahodárné účinky teplických pramenů na nemocné klouby a kosti byly tedy tehdy známé už i za hranicemi. Historie lázní, kde si dávala dostaveníčko evropská smetánka, byla nastartovaná... Více na www.rozhlas.cz/regiony