Příběh městečka Frymburk, jehož třetinu pohltilo šumavské moře

Ještě dnes, když si povídáte s pamětníky, po více než půlstoletí vzpomínají na to, jak krásně bývalo v místech, kde se dnes rozprostírá Lipenská přehrada – meandrující Vltava uprostřed nádherné přírody, kánoe s vodáky a také voraři. A hlavně ticho a klid. Romantika z časů, kdy i voda v řekách plynula tak nějak pomaleji.

Na druhou stranu, kdo někdy na Lipně byl, musí uznat, že je tam hezky i dnes. Srdce řeky Vltavy však stejně jako řada obcí či jejich částí zůstalo navždy pod hladinou naší největší přehrady.

Obcí a osad, které buď úplně, nebo zčásti zmizely pod vodou, bylo okolo dvaceti. Mezi nimi i městečko Frymburk. Lipno z něj v 50. letech minulého století ukrojilo celou jednu třetinu.

S přípravnými pracemi na stavbu se začalo v roce 1952 a o šest let později, na začátku roku 1958, došlo ke zkušebnímu napouštění přehrady. Jenže tahle akce se podle svědectví pamětníků příliš nepovedla.

„Vědělo se, že bude napuštěna přehrada, vědělo se, že to budeme muset opustit, ale nikdo netušil, že to bude tak rychle,“ vzpomíná na předjaří 1958 dnes devětapadesátiletý Emil Krol.

„Jednou v noci nás táta probudil a sdělil nám, že máme vodu po postele a že musíme honem někam na kopec. Tatínek dělal v lese, tak nás naložil na vůz, maminka vzala to nejnutnější a jeli jsme pryč.“

Lidé se po opadnutí vody do svých domů ještě vraceli a co nebylo zničeno vlnami vznikající přehrady, si odváželi do svých nových příbytků, které jim zajistila obec jako náhradu za ty určené k demolici.

Pod hladinou Lipenské přehrady neskončily jen desítky frymburských domů, ve vodách nádrže byl utopen například i frymburský hřbitov. Pozůstatky lidí, kteří tam byli pohřbeni, byly převezeny na nový hřbitov nad městem.

Pod vodou skončil také most spojující Frymburk s nedalekou Frýdavou. Staveb, které pohltilo Lipno, byly jenom ve Frymburku desítky. Většinou byly z kamene a demolovány byly od prvního patra výše. Jen dřevěné části musely být odstraněny, aby nevyplavaly nahoru a nehyzdily vodní hladinu. Zbytek se nechal napospas času a působení vodního živlu.

Lipenská přehrada tak pod svojí hladinou ještě dnes skrývá mnohá tajemství. Vyprávět by mohli ti, kteří se pod její hladinu čas od času noří, tedy potápěči. „Jsou tam vidět základy starých stavení, schody, mostní pilíře,“ vypráví instruktor frymburského klubu potápěčů Miloš Boháč.