Při výletě na Říp nechte buzolu doma. Mohli byste sejít z cesty

Ještě než se podíváme na osamocený čedičový kopec, který má pro Čechy, dalo by se říct, velkolepý význam, navštívíme Roudnici nad Labem, odkud nás přírodní stezka zavede až na samotnou posvátnou horu Říp.

Ústředním motivem a nepřehlédnutelným objektem je po příjezdu do Roudnice (od severu) zámek tyčící se na skalním ostrohu nad řekou Labe. Zastávka na mostě výborně poslouží k pořízení fotografií zámku nad řekou. Centrem Roudnice je náměstí hned za mostem, od něhož chybí už jen kousek k zámecké bráně.

Základy zámku byly položeny před „pouhými“ cirka 400 lety. Místo si pochopitelně už první stavitel Jan Tarnovský z Tarnova nevybral náhodou. Na skále totiž stály zbytky románského hradu z poloviny 12. století, ale ani ten nebyl první. Odborníci se domnívají, že na tomtéž místě bylo už v 10. století přemyslovské hradiště.

Strategická pozice by tomu více než napovídala. Hrad kontroloval vodní cestu i obchodní stezku zvanou Lužická. Roudnice v té době patřila pražským biskupům, kteří také stojí za nápadem postavit tam hrad. Povídá se, že na zámku byl vysvěcen Jan Hus na kněze.

Vraťme se ale k zámku a k jeho druhému velkostaviteli. Byl jím první kníže rodu Lobkowiczů Zdeněk Vojtěch Popel, který nechal na přelomu 17. století vybudovat západní křídlo, východní už bylo postaveno již zmíněným Janem Tarnovským.

Renovaci zámek zažil za druhého rodového knížete Václava Eusebia. Přizval k tomu italské architekty, kteří ze zámku udělali honosné rodové sídlo. Lobkowiczům zámek patřil až do druhé světové války, kdy se do něj nastěhovali nacisté. Po roce 1948 bylo sídlo zabaveno komunisty. V restitucích byl Lobkowiczům zámek vrácen v roce 1992.

Zámek, který je údajně čtvrtým největším v ČR, turistům nabízí prohlídku svého interiéru i zbytků románského hradu. Součástí okruhu je také kaple štukové výzdoby i historie vinařství a ochutnávka vín.

Honosnost sídla si uvědomíte hned po vstupu za branou, rozprostře se před vámi mohutná věž a téměř vás pohltí křídla budovy ve tvaru písmene U s desítkami oken zámeckých pokojů. Kdo má rád umění, nesmí rovněž vynechat galerii, která je hned naproti zámku.

A protože nás čeká ještě několik kilometrů krajinou, je třeba vyrazit po modré značce ven z Roudnice nad Labem. Pro zvolení nejlevnějšího způsobu dopravy — chůze — mluví nejen krásná krajina, ale například Kratochvílova rozhledna, kterou si můžete vyšlápnout ještě před opuštěním města.

Pak už překonáte hlavní silnici a spatříte onen posvátný „kopeček“, který vystupuje z krajiny, aby na sebe upozornil. Než se k němu dostanete, musíte minout obec Vesce, za kterou potkáte malebný rybník s malým ostrůvkem a lavičkou. Místo jako stvořené pro zamilované dvojice.

Pak už zbývá jen výšlap vzhůru k rotundě. Frekventované místo je to hlavně o víkendech a prázdninách, kdy „řípochtiví” turisté o sebe zakopávají a navzájem si dýchají na záda.

Kopec je to pořádný, odpočinout si můžete na Mělnické vyhlídce, jednom z míst, kde se před vámi rozprostírá panorama Čech.

Po další asi stovce kroků jste v cíli. Většinu jako první upoutá dřevěná chata s nápisem Co Mohamedu mekka to Čechu Říp, kde se podává vše, co si hladové krky žádají.

O poznání menší je řada hned vedle, kde je pokladna do rotundy sv. Jiří. Že by se do ní lidé mohli podívat, si totiž, třeba jako v našem případě, uvědomí, až když vidí průvodce, jak se tam s malou skupinkou zavírá. Najednou se počet návštěvníků rozrostl o dalších 10.

Samotná hora vznikla v době třetihor a až do roku 1879 nebyla zalesněná. Nejvyšší bod je ve 459 metrech nadmořské výšky. Rotunda v roce 1126 údajně nahradila dřevěný kostelík.

Všichni si určitě v těchto místech vzpomenou na školní lavice, kdy se dozvěděli o legendě zmíněné v Kosmově kronice o praotci Čechovi, který se tu usadil se Slovany. Podle odborníků ale první Slované toto místo neosídlili. Lidé se v této krajině objevili zřejmě až v 9. století.

A co uvidíte v rotundě? Na pohled je jasné, že toho moc nebude. Oltář s dřevěnými lavicemi, sochu Ježíše v netradiční podobě anebo sochu sv. Jiří s drakem. Ve zdi jsou také dosud znatelné zbytky balkónu nad vchodem do věže. V apsidě jsou pak zbytky původního zdiva.

Na závěr určitě ušetřete sílu na procházku po kopci kolem dokola. Uvidíte další části české kotliny, které v krásném počasí zaručují skvostný zážitek. Cesta dolů pak už bude příjemným zakončením celodenního výletu.

A jedno upozornění na závěr — hora mimo jiné obsahuje magnetovec, takže si raději neberte buzolu, protože byste mohli sejít z cesty.