Při návštěvě Třeboně nelze opomenout Schwarzenberskou hrobku

Naše prohlídka města začíná rovnou na náměstí. Historické centrum je ze všech stran obklopeno branami. Na západní straně u kostela je to brána Budějovická z let 1605 až 1611, na východní střeží město brána Hradecká z 20. let 16. století. Jižní a nejstarší Svinenská pochází ze 14. století a Novohradská ze 16. století směřuje na hráz rybníka Svět.

Dříve tu stávala také brána Břilická, která byla ale v roce 1602 při přestavbě zámku a stavbě Rožmberské bibliotéky zrušena. Na jejím místě je dnes podchod pro pěší z náměstí do zámeckého parku.

Masarykovo náměstí je lemováno měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty. Jedním z nejstarších dokladů renesančního slohu ve městě je hotel Bílý koníček.

Uprostřed náměstí se vyjímá barokní mariánský sloup spolu s renesanční kašnou z roku 1569. Vedle mariánského sloupu stojí dům Štěpánka Netolického, pojmenovaný po svém majiteli, slavném rybníkáři. V domě má dnes sídlo Centrum třeboňského rybníkářského dědictví a můžeme zde vidět například rybářské náčiní či originály velkoplošných map.

Protože si chceme tuto krásu prohlédnout i z výšky, vydáme se na 31 metrů vysokou věž staré radnice, která byla vybudovaná v roce 1566 na místě dvou měšťanských domů zničených požárem.

S přispěním císaře Ferdinanda III. k ní byla roku 1638 přistavěna tato čtyřboká čtyřpatrová věž s ochozem, hodinami a cibulovitou střechou neboli Ferdinandkou. Dnes se v bývalé radnici nachází výstavní síň a městské muzeum. Také je tu možné navštívit Divadlo J. K. Tyla.

Věž původně sloužila k ohlášení požáru či dalšího nebezpečí. Výhled z ní stojí opravdu za to a byla by velká škoda tuto atrakci při návštěvě města vynechat. Proto neotálíme a vyšlápneme si celkem sto schodů.

Vidět je nejen celé náměstí, ale například i Dunajovická hora, která je nejvyšším bodem Třeboňska (505 m n. m.). V letních měsících je vstup na věž otevřen od 9 do 18 hodin.

Na náměstí je také plno obchůdků, a tak samozřejmě nesmíme opomenout zastávku v prodejně s lázeňskými oplatkami či v infocentru, kde zakoupíme suvenýry.

Přímo z náměstí se dostaneme do zámku a zámecké zahrady. Třeboňský zámek je jedním z největších zámeckých komplexů v Česku. Dříve zde stával panský dvorec, poté tvrz a později kamenný hrádek zmiňovaný poprvé roku 1374.

V roce 1562 hrad zasáhl požár, který se rozšířil z města. Proto jeho tehdejší majitel Vilém z Rožmberka zahájil přestavbu na renesanční zámek a dokončil ji jeho další majitel, Petr Vok z Rožmberka.

Další, kteří Třeboň vlastnili, byli od roku 1660 Schwarzenbergové. Ti zámek obohatili barokními dostavbami na vnějším nádvoří. Dnes jeho větší část zaujímají depozitáře Státního oblastního archivu.

V zámku máme na výběr ze tří prohlídkových okruhů. Vidět můžeme například alchymistickou dílnu z doby císaře Rudolfa II., knihovnu Petra Voka, rožmberskou zbrojnici, soukromá schwarzenberská apartmá či konírnu a psí kuchyň, v níž bydlel psovod.

Nejvíce nás ovšem láká návštěva Schwarzenberské hrobky. Ta se nachází uprostřed anglického krajinářského parku na opačné straně rybníka Svět, což je asi 1,5 kilometru od historického jádra města.

Už samotná procházka okolo rybníka je velmi příjemná. Po cestě můžeme narazit třeba na sochu Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, jednoho z našich nejslavnějších rybníkářů. Vstup do parku je bez omezení a je zde možný i vstup se psy. Platí zde jen pravidlo sesednutí z kola pro cyklisty, bohužel mnoho lidí toto opatření nedodržuje.

Park je velmi hezký, čistý a udržovaný. Hrobka se nachází přímo v jeho středu a nemůžeme ji minout. Jakmile stavba vykoukne zpoza stromů, velmi na nás zapůsobí. Určitě doporučujeme zakoupení prohlídky s průvodcem.

V letní sezoně je otevřeno od úterý do neděle od 9:00 do 16:30 hodin. Při prohlídce se nejprve podíváme do kaple a poté se schází dolů do prostorné krypty. Celý výklad trvá přibližně půl hodinky. V kryptě se dozvíme několik zajímavých příběhů o členech rodiny Schwarzenbergů, kteří v těchto místech odpočívají. V této části se pochopitelně oproti té horní fotografovat nesmí.

Hrobka je dvoupodlažní osmibokou novogotickou stavbou. Katastrálním územím patří pod obec Domanín, a proto její celý název zní Schwarzenberská hrobka Domanín. Od roku 1784 sloužil nejprve k poslednímu odpočinku knížecího rodu kostelík sv. Jiljí u Domanína, jenž se od hrobky nachází pár kroků.

Postupem času byl však prostor zaplněn a nevyhovoval přísným hygienickým předpisům. Proto byla z iniciativy kněžny Eleonory, manželky Jana Adolfa II., v roce 1874 započata výstavba nového místa. Nejprve však bylo zapotřebí vybudovat vzduchový kanál k odvodnění prostoru hrobky zapuštěné pod úrovní terénu. Na stavbě se podíleli řemeslníci z celých jižních Čech.

Dvoupodlažní budovu s monumentálním schodištěm navrhl podle vzoru italské stavby Campo Santo knížecí stavitel Damasius Deworetzky, který byl též spolutvůrcem přestavby zámku Hluboká. Původní projekt byl navržen významným rakouským architektem Friedrichem Schmidtem, který však nebyl dostatečně obeznámen s problematickou podloží, a proto jej dle místních podmínek upravil právě Deworetzky.

Stavba probíhala do roku 1877 a řídil ji stavitel Karel Kühnel. V témže roce byla vysvěcena kaple Božského Vykupitele pražským arcibiskupem kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem. Novogotický oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru je potom dílem sochaře Josefa Pokorného.

Kaple má skvělou akustiku, a tak se v ní v dnešní době konají komorní koncerty a kulturní akce. Jednou za rok se tu také při Dušičkách koná zádušní mše za rod Schwarzenbergů. Během let byly v zinkových rakvích postupně uloženy ostatky 26 příslušníků rodu. Mezi nimi je i zmiňovaná kněžna Eleonora, která zemřela v roce 1873 a otevření hrobky se již nedočkala.

Poslední pohřeb se zde uskutečnil v roce 1939. O rok později byla hrobka s veškerým dalším majetkem Adolfa Schwarzenberga zabavena gestapem, posléze v roce 1947 vyvlastněna. Od té doby byla pod správou příslušných státních institucí.

V roce 2009 rozhodl Ústavní soud o jejím navrácení původním majitelům, a tak se jejím správcem stal Karel Schwarzenberg. Od roku 2021 je hrobka ve správě Nadačního fondu Schwarzenberská hrobka v Domaníně, kterou Karel Schwarzenberg založil spolu s Elisabeth Pezoldovou, rozenou Schwarzenbergovou.

Každý ze členů rodu ukrývá zajímavý příběh. Jeden z mnoha, jenž nás zaujal z vyprávění paní průvodkyně, byl o šlechtičně Paulině Karolině Iris z Arenbergu a Aerschotu (1774–1810), manželky knížete Josefa II. ze Schwarzenbergu.

Paulina byla prý velmi krásná a vzdělaná mladá dáma. Osudnou se jí však v pouhých 36 letech stala návštěva svatby francouzského císaře Napoleona I. a habsburské princezny Marie Luisy, která se konala v Paříži.

Na počest této velkolepé události se pořádal ples, na kterém vypukl od svíčky požár. Paulina zahynula pod zříceným stropem, když se snažila zachránit svou dceru Marii Paulinu, pro kterou se vrátila v domnění, že je stále uvnitř. O skutečnosti, že již v tu dobu dcera budovu bezpečně opustila jiným východem, bohužel nevěděla.

V Třeboni je k vidění i mnoho dalšího. Jezdí tu dětský vláček, který začíná u lázní Aurora a proveze nás všemi zajímavými místy v Třeboni. Vláček lze pak vyměnit za vyhlídkovou plavbu lodí.

Za návštěvu také stojí zrcadlové bludiště, výstava modelů vláčků, prohlídka místního panského pivovaru Regent či kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí, který je součástí komplexu budov někdejšího augustiniánského kláštera. Třeboň toho nabízí opravdu hodně a určitě jsme zde nebyli naposledy.