Článek
Ve vzduchu visí tíživé ticho. Ale přestože kolem zrovna prochází procesí s několika rakvemi, o žádnou smuteční událost se nejedná. Přestože se ve většině rakví nachází tělo, žádné nepatří nebožtíkovi, nýbrž lidem, kteří málem zemřeli a nyní vyjadřují svůj vděk za přežití. „Je to symbolické vítězství života nad smrtí,“ řekl místní kněz Alfonso Besada Paraje.
Kořeny festivalu podle některých pramenů sahají až stovky let do minulosti. Původ svátku ovšem zůstává zahalen tajemstvím. Legenda praví, že se zvykem začali už pohané, a přestože se ve 12. století snažili španělští katolíci jejich zvyky vymýtit, nakonec bizarní ceremonii zakomponovali do svého vlastního náboženství.
Festival má kořeny údajně v pohanských zvycích.
Z malého obřadu se postupem času vyvinul renomovaný festival, který každý rok láká tisíce zvědavců do stejnojmenného městečka Santa Marta de Ribarteme. „Lidé přijíždějí z celého světa, aby mohli být svědky této události,“ doplnil Paraje.
Chodí i kvůli svým blízkým
Účastníky se lidé stávají z nejrůznějších pohnutek. Někteří nevyjadřují pouze svůj vlastní vděk, ale také děkují za někoho blízkého. „Chtěl jsem poděkovat svojí babičce za to, že přežila boj s rakovinou,“ uvedl nejmenovaný návštěvník z Madridu, který byl jedním z těch, kdo letos ulehli do rakví. Se svým otcem se dohodli, že budou festival navštěvovat každoročně, aby vyjádřili svůj vděčnost.
Rakve často nosí příbuzní těch, kteří v nich leží. Vzhledem k jejich váze to nebývá úplně lehký úděl, jde se navíc po kopečkách, a jakmile začne procesí scházet ke kostelíku, mnohým se uleví, že je cesta už u konce. Jakmile ke svatostánku dorazí první rakev, začíná se zpívat.
Někteří účastníci vyjadřují vděk i za své blízké, kteří unikli smrti.
Ne každý, kdo chce poděkovat za svůj život, si ale do rakve lehá. Existuje i spoustu jiných způsobů. Jedna z pravidelných účastnic chodí v procesí po kolenou. Před 17 lety totiž kvůli vážně chorobě málem přišla o nohy a tímto způsobem chce vyjádřit úlevu, že k tomu nedošlo. „Každý rok se obracím ke svaté Martě, abych jí poděkovala,“ řekla.
Navzdory vážnému tématu je atmosféra festivalu víceméně uvolněná. Když je procesí u konce, lidé projevují své emoce, mnozí pláčou štěstím. Takže ačkoli se to na první pohled skutečně nemusí zdát, neobvyklá tradice je opravdu především vyjádřením vděku.
Může se vám hodit na Seznamu: