Před sto lety vyšel poprvé Krakatit. Čapek se inspiroval výbuchem, který viděl z Chyše

Nejprve byl centrem panství gotický hrad a později renesanční a barokní zámek. Naposledy svou podobu změnil v polovině 19. století, kdy proběhla přestavba ve stylu anglické gotiky. Každá z přestaveb zanechala na chyšském zámku své dodnes výrazné stopy. Tou nejvzácnější je nástropní olejomalba z roku 1699 od největšího mistra českého baroka, Petra Brandla.

Jednou z nejvýznamnější osobností minulého století byl ale krátký pobyt Karla Čapka. Jako vychovatel třináctiletého Prokopa Lažanského, syna hraběte Vladimíra Lažanského, totiž na chyšském zámku v roce 1917 osobně zažil mohutnou explozi trhavin v muniční továrně Škodových závodů v Bolevci u Plzně. Chvěla se půda pod nohama a nikdo v tu chvíli nevěděl, vzhledem k probíhající první světové válce, co se vlastně děje.

Sedmadvacetiletý Čapek ale s hrabětem Lažanským tehdy vyjeli v kočáře na nedaleký Bohuslavecký vrch. Otevřel se jim pohled na zhruba třicet kilometrů vzdálené exploze uskladněných trhavin doprovázené stovky metrů vysokými zážehy, a také dokonce chvěním země. Tento zážitek se vryl do paměti spisovatele. A tak o šest let později, inspirován mohutnými výbuchy, napsal román Krakatit. K tomuto tématu je i zaměřena významná část prohlídky chyšského zámku.

„Příběh Karla Čapka na zámku u Lažanských v Chyši je velice zajímavá epizoda,“ uvedl pro Novinky a Právo současný majitel zámku v Chyši Vladimír Lažanský. Čapek dokončil studium na filozofické fakultě v roce 1915, ale nepodařilo se mu najít vytoužené místo redaktora a ani jinde neměl štěstí.

„A až v únoru 1917 si Karel Čapek v Národních listech našel inzerát, který podal advokát hraběte Lažanského Arnošt Arnošt, že se hledá preceptor (domácí učitel, pozn. red.) pro třináctiletého syna Prokopa,“ popisoval Lažanský.

Před Čapkem byl domácím učitelem na zámku Chyše doktor Černý, který ale byl odveden na vojnu. Čapek chodil každé dva měsíce rovněž k odvodu, ale trpěl podle tehdejších diagnóz Bechtěrevovou nemocí krční páteře, takže se bojům v I. světové válce vyhnul. Čapek byl před odchodem na západ Čech již rok a půl bez práce, bydlel v Říční ulici v Praze a měl existenční potíže, když nechtěl být závislý na rodičích.

„A proto si s hrabětem plácl, ale podmínil to časově na sedm měsíců, od března do září,“ popisoval zámecký pán s tím, že se nakonec nástup opozdil na začátek května.

Ještě se Čapek nestačil pořádně v Chyši rozkoukat a začaly se dít věci. „Psal se 25. květen 1917 a mezi jednou a půl třetí odpoledne vyletěla fabrika ve zhruba pětatřicet kilometrů vzdáleném Bolevci do vzduchu,“ řekl Lažanský v návaznosti na informace zapsané v archivech.

„Představte si, že je válka a uslyšíte detonace jako z děla. Hrabě se divil, co se to děje, a tak dal rychle zapřáhnout do kočáru, a i s Čapkem vyletěli na nedaleký Bohuslavecký kopec, a to je krpál jako hrom. A tam už viděli dál za dalšími kopci, že tam vylítla do vzduchu bolevecká zbrojovka. Dokonalá katastrofa - zahynulo tam tehdy hodně přes dvě stě lidí. O život tam přišly i třináctileté a čtrnáctileté děti, které tam dělaly,“ pokračoval s tím, že se jednalo v podstatě o válečný koncentrák, v kterém pracovali hlavně váleční zajatci, zejména francouzští.

Rakouské úřady se snažily neštěstí ututlat. Areál s četníky, hasiči a několika rotami vojáků nechaly obšancovat. „Ti tam pak chodili a sbírali cáry lidských ostatků a skládali to do velkých hromadných rakví,“ uvedl Lažanský. „Nesmělo se o tom psát v tisku, ale Čapek se všechno, včetně podrobných detailů, dozvěděl a výsledkem byl Krakatit,“ konstatoval zámecký pán.

Ten dále přirovnával. „Zámek Krakatit, to je tento zámek v Chyši,“ obrátil se směrem k románovým reáliím a zámecké stavbě, která svou současnou podobu moderní tudorovské gotiky získala v 60. letech předminulého století.

Podobné je to podle Lažanského i s hlavními románovými postavami. „V prvním zfilmování hraje Karel Höger inženýra Prokopa, a to je inspirace v Prokopu Lažanském,“ doplnil s tím, že Čapek skutečně pobyl na zámku v Chyši pět měsíců, tedy od května do konce září. „S panem hrabětem si ale do roku 1925 Čapek dopisoval, tedy do doby, než starý pan hrabě umřel. S mladým Prokopem si ale psali až do smrti,“ dodal.

Čapek jako preceptor nebyl na zámku v Chyši sloužící, ale patřil k hraběcímu stolu. „On s nimi snídal, obědval, večeřel a jezdil na projížďky kočárem - prostě byl součástí hraběcí rodiny,“ popisoval Lažanský. „Zámek má krásné kavalírské pokoje, a tak byl Čapek smutný z toho, který mu přidělili, neboť mu do něj svítilo slunce jen ráno, když vycházelo,“ pokračoval zámecký pán. Volba pokoje ale souvisela se snahou stárnoucího šlechtice ohlídat mladého Prokopa.

Vedle Čapkova pokoje totiž vede schodiště pro služebnictvo, které se jako jediné v zámku v sedm večer nezamykalo, a které mladý Prokop Lažanský využíval k nočním útěkům ze zámku „za rošťárnama“. „Například se mu podařilo s místními vrstevníky vypustit rybník. Všechny ryby uplavaly,“ prozradil majitel zámku.

Čapkův pokoj je v současné době vybaven stejně jako před více než sto lety. Tedy dobovou postelí, psacím stolem, historickými spisy ale kupříkladu i Čapkovou buřinkou. Stačí se vypravit do Chyše a vše si osobně prohlédnout.

V červnu má zámek otvírací dobu každý den kromě pondělí od deseti dopoledne do pěti odpoledne. Poslední prohlídka ale začíná o hodinu dříve. Hned vedle zámku je možné ochutnat místní pivo Prokop, které je produktem zámeckého pivovaru, jehož provoz se podařilo obnovit před osmnácti lety.