Před sto lety objevil egyptolog Carter hrobku faraona Tutanchamona. Byl to zloděj, tvrdí dokument

Přesně před sto lety započaly významným objevem unikátní výkopové práce, při nichž Carter nakonec odhalil neskutečnou sbírku tisíců vzácných předmětů, které se nacházely v hrobce panovníka Tutanchamona. Kamenný sarkofág ukrývající trojici rakví, jež byly umístěny jedna v druhé, byl pak úplným vrcholem. Uvnitř poslední rakve, která byla vyrobena výhradně ze zlata, spočívalo tělo mladého panovníka, jenž zemřel ve věku 18 či 19 let před více než třemi tisíciletími.

Většina pokladů, které se v hrobce faraona Tutanchamona našly, je v dnešní době v Káhiře ve dvou muzeích – v původním Egyptském muzeu a v novém Muzeu egyptské civilizace, jehož otevření se trochu nedůvěryhodně odkládá už několik let. V roce 2018 muzeum oznámilo, že otevře v roce 2020. Pokud bychom brali pandemii koronaviru jako dobrý důvod neotevřít, dalších oznámení bylo ještě několik. Mělo se otevřít v loňském roce, poté byl oznámen rok 2021, posléze aktuální měsíc listopad 2022 a nyní už oficiální web muzea píše v záhlaví zase jen o „otevření odhadovaném na rok 2023“.

Ale zpět k osobě, která za nálezem Tutanchamonovy hrobky stála, Howardu Carterovi. Jeho dům, kde v Luxoru v době vykopávek žil, je v Egyptě dodnes jednou z navštěvovaných atrakcí. Egypťané však měli dlouhodobě k jeho osobě mnoho výhrad a historicky často méně, či více otevřeně naznačovali, že si Carter nepočínal tak profesionálně, jak by se od archeologa jeho jména očekávalo.

Už roku 2010 psal německý deník Spiegel o tom, že existují dokumenty, které ukazují že ikonický archeolog v mnoha případech podváděl, manipuloval s pořízenými fotografiemi, falzifikoval dokumentaci k samotnému objevu a opakovaně uváděl v omyl zdejší úřady spravující památky.

Carter se snažil o odeslání velké části nálezu do Anglie a USA, ale tento jeho plán se setkal se silným odporem. Faraonův zlatý poklad tak nakonec zůstal v Káhiře a Carterův tým odjel s prázdnýma rukama. Alespoň tedy oficiálně. Neoficiálně totiž měli možná prázdné ruce, nikoli však „kapsy“, ač samozřejmě k ničemu takovému neměli povolení. A v posledních dvou dekádách se skutečně začínají v evropských muzeích objevovat předměty, u kterých se zjistilo, že ve skutečnosti pochází právě z Tutanchamonovy hrobky.

Jak se něco takového zjistí? Staří Egypťané byli velmi důslední v zapisování, a tak na sobě některé ze vzácných předmětů jednoduše měly korunní jméno Tutanchamona a podle popisu bylo jediné vysvětlení: Mohly pocházet jen a pouze z jeho hrobky. Už v roce 2010 se psalo o dvou zlatých sokolích hlavách (znázorňujících boha Hora), jež byly nalezeny v americkém Kansas City. Výzkum odhalil, že šlo ve skutečnosti o části zdobného zlatého límce, který ležel přímo na samotné mumii pokryté dvaceti litry balzamovacího oleje. Šperk se však rozpadl, když byl z mumie sundáván. Carter měl ukrást dvě zmíněné sokolí hlavy a dát je jako dar svému zubaři.

I kolem tohoto konkrétního případu, v němž je spousta přímých i nepřímých důkazů, se točí nový dokument BBC, který uvádí oxfordská specialistka na historii umění Janina Ramirezová. A právě zdobný límec, jehož části zmizely krátce po nálezu, se zdá být takřka jasným důkazem hovořícím o tom, že se Carter u hrobu starého několik tisíciletí nechoval zrovna jako britský gentleman. Chybějící části límce byly totiž zakresleny i vyfotografovány v době nálezu archeologickým týmem, při rentgenu mumie v roce 1968 se přišlo na to, že mnoho předmětů z fotek a kreseb chybí.

„Zdálo se, že Carter vzal nějaké části do Londýna ve snaze je opravit. Místo toho je rozdal svým známým,“ zaznělo mimo jiné v pořadu, který přímo obviňuje Cartera z toho, že z Egypta propašoval 24 předmětů navzdory exportnímu zákazu, jenž platil na veškeré předměty z Tutanchamonovy hrobky. Jenže Carter podle všeho neodolal. Mají tomu napovídat nejen předměty po světě, které vlastnili v minulosti Carterovi známí, ale i dobová svědectví a dochované dopisy.

Před 100 lety tak započal Howard Carter něco mimořádného. Objev, jaký neměl v moderní archeologii obdoby. Zdá se však, že svůj odkaz navěky pošpinil tím, že nedokázal potlačit vlastní touhu po osobním profitu, shodují se odborníci.