Před 20 lety byste tam přišli o mobil, dnes je čtvrť Praga autentickým lákadlem

Český turista by si asi chtěl myslet, že název varšavské čtvrti Praga nějakým způsobem souvisí s českou metropolí. Jenže název Praga není odvozen od slova Praha, nýbrž od slůvka „prażyć“ (vypalovat, mýtit). Tato známá varšavská čtvrť ležící na pravé straně řeky Visly byla turistům dlouhé roky výslovně nedoporučována k návštěvě kvůli své nebezpečnosti. Jenže znáte turisty. Tu se jeden odvážil na začátek, tu další navštívil dvě ulice a postupem času se zoubky této oblasti obrousily.

Je důvod, proč byste čtvrť Praga v turistických průvodcích koncem minulého století hledali marně. Podivná podloubíčka a průchody, dohromady se špatně udržovanými domy obklopenými množstvím odpadků, umí na první pohled odradit. A možná i na ten druhý. Jenže Praga je v mnohém výjimečná. Zatímco víceméně celé centrum Varšavy bylo během druhé světové války srovnáno se zemí, Praga přežila jen s několika mocnými šrámy. Není velký problém najít zbytky původní fasády se stopami po střelných zbraních.

Výrazné domy postavené z červených cihel pocházejí z konce 19. století a za jejich postavením stáli povětšinou židovští obchodníci, kteří potřebovali najít ubytování pro pracovní síly spojené se železnicí a nejrůznější řemeslníky. V blízkosti byla dvě vlaková nádraží, takže už tehdy bylo místní prostředí poněkud živější a pro ránu se tu nešlo při večerní konzumaci alkoholu daleko. Nicméně ti, kteří v okolí pracovali a bydlení potřebovali, neměli příliš na výběr. A ve značné míře si Praga onoho „životního musu“ nese stále.

V neklidném období válek se pak na dvorech Pragy začalo objevovat jisté specifikum - miniaturní kapličky se sochami panenky Marie, ke kterým se lidé modlili. Ono co vám také zbývá než víra, když je smrt všude okolo vás a vy nemáte ani dostatek jídla pro nakrmení svých dětí? Pak se však na Pragu usmálo štěstí. Přišly sem sovětské jednotky, a zatímco druhá strana Visly hořela během Varšavského povstání, Praga měla už tak trochu po válce. A zdejší klasické domy se alespoň v nějaké základní podobě zachovaly.

Pro budoucnost této čtvrti to však nic moc dobrého neznamenalo. Zatímco zbytek města byl postaven znovu a dynamicky se začal rozvíjet, což koneckonců neustalo a pokračuje do dnešních dnů, Praga trochu zamrzla v čase. Vlastně úplně. V devadesátých letech existovalo označení varšavský bermudský trojúhelník, který ohraničovaly ulice Brzeska, Targova a Ząbkowska. Bezpečno tu nebylo ani ve dne. Vzhledem k historii se to označení nehodí, ale Varšava měla opět ghetto. Domy byly vybydlené, tekoucí voda a elektřina tu byly luxusem.

Dneska už má Praga ve svém nitru několik menších útulných kavárniček a hospůdek, které přitom těží ze specifické a poklidné atmosféry tohoto místa. Stále tu kolem vás sem tam proběhne nějaká ta dvojice s očima zastřenýma dávkou pervitinu, ale i sami Varšavané se shodují, že je tam již bezpečno. A turisté toho samozřejmě začínají využívat, protože jsou to právě autentická místa a zážitky, po čem zkušenější turisté prahnou stále více a více.

Varšava disponuje i výjimečným Muzeem Varšavského povstání, které otevřelo své brány již před 20 lety. Jde o nejpopulárnější muzeum ve městě, u kterého neustále stojí fronta lidí. A po právu. Toto rozlehlé a interaktivní muzeum je něčím, co skutečně stojí za návštěvu. Mnoho historických záběrů není určeno pro oči malých dětí, a tak jsou obrazovky chytře uschovány tak, aby je malí hosté neviděli. Čekají na vás příběhy jednotlivců, působivý 3D let nad troskami Varšavy nebo třeba i zkouška odesílání kódovaných zpráv pomocí morseovky. Přinejmenším dvě hodiny tam strávíte jako nic.

Varšava nikomu nenutí to, jak moc ji konec druhé světové války zasáhl. Přesto na drobné připomínky v podobě upomínkových cedulí, kachlíků v zemi se jmény obětí nebo zdí se stopami po kulkách průběžně narazíte. Je jen na vás, nakolik chcete mít oči otevřené, nebo historii našich sousedů ignorovat. Jisté je jen jedno, a to už na první pohled: Varšava je každým rokem modernější a modernější a možná i Praga už bude za nějaký ten rok vypadat výrazně méně autenticky.

Víkendové trhy s jídlem se svou kvalitou začínají vzdáleně blížit londýnskému Camdenu, kvalitních restaurací roste ve městě každým rokem jako hub po dešti a mladí Poláci začínají chodit oblečeni výrazně extravagantněji než česká mládež. Ta moderní proměna Varšavy v posledních letech, zejména po covidu, doslova bije do očí. Zvláště dnes, přesně 80 let po začátku Varšavského povstání, je však dobré pohlédnout alespoň trochu i do minulosti. A Varšava je tak štědrá, že vás nechá při návštěvě vybrat.