Článek
Amundsenova expedice ovšem nebyla první, která chtěla jižního pólu dosáhnout. Už v letech 1907 až 1909 se na něj pokoušela dostat britská výprava polárníka Ernesta Henryho Shackletona, od cíle ji však dělilo zhruba 180 kilometrů a nikdy ho kvůli špatnému počasí nedosáhla.
Norská výprava vztyčila na pólu vlajku.
O tři roky později pak svět sledoval pomyslný zápas mezi norskou a britskou expedicí. Obě zvolily jako výchozí bod oblast Rossova moře, nejjižnější část Tichého oceánu — z tamního ledovce je cesta na jižní točnu jedna z nejkratších.
Cesta, na kterou oba týmy vyrazily v říjnu 1911, byla strastiplná. Ale zatímco norská výprava měla jediný cíl, tedy dosáhnout pólu, britská výprava cestu zasvětila i vědeckému výzkumu. Dorazila proto až o měsíc později po Amundsenovi. Norskému týmu zabrala cesta skoro 100 dní a dlouhá byla přes 3000 kilometrů, píše National Geographic. Na pólu stanul 14. prosince.
| Přečtěte si také článek o dobytí severního pólu: |
|---|
| Uplynulo 90 let od prokazatelného dobytí severního pólu |
Zatímco se však Nor mohl o celých 15 let později zasloužit také o první prokazatelné dobytí severní točny, Scottova výprava na těžké cestě z jižního pólu zemřela hladem, zimou a vyčerpáním kvůli mimořádně nepříznivému počasí. Skoro o rok později byl nalezen jejich tábor i s deníkem, poslední Scottův zápis byl z 12. března 1912.
Dnes zde stojí stanice
K připomínce obou výprav stojí 100 metrů od jižního pólu permanentně obydlená americká výzkumná stanice. Nese jméno po dobyvatelích: Amundsen-Scott. Byla vybudovaná v roce 1956 a po roce 2000 prošla modernizací.
Výzkumná stanice stojí jen sto metrů od jižního pólu. Kolem něj jsou vztyčeny vlajky.
Dnes zde stojí i přistávací dráha pro letadla, ta sem létají přes kilometry vzdálenou stanici McMurdo. Z ní se pokračuje na Nový Zéland.
Přes letní měsíce se počet výzkumníků pohybuje kolem 200, v zimě nepatrně přes 80. Vědci se zabývají například meteorologií, astrofyzikou nebo glaciologií, tedy studiem ledovců.