Pražský symfonický orchestr v Číně: Překvapivé bylo skoro vše

Mám rád kulturní a duchovní rozměr staré Číny jako jedné z kolébek moderní civilizace a jsem překvapen, jak v té současné dominuje materiální přístup.

Vím, v jakých dimenzích Číňané uvažují. Přesto mě překvapily rozměry pódia v některých sálech, kde vystupujeme. Například v Grand Theatre ve městě Wuxi oddělovala zástěna za orchestrem zbytek pódia o velikosti malého fotbalového hřiště.

Nenapadlo by mě, jak často tu člověk uvízne „ztracen v překladu“. Dokonce i na recepci mezinárodního hotelu bylo obtížné se domluvit.

Neuvěřitelný byl zážitek z jízdy vlakem Maglev, který se pohybuje na magnetickém polštáři rychlostí až 431km v hodině. A jeho kontrast s běžným metrem v Šanghaji v době dopravní špičky.

Žabí maso chutná jako směs kuřecího a krabího. Ochutnal jsem ho, bylo výborně připravené a neměl jsem problém s jeho konzumací.

Stále mě baví v Šanghaji vracet se na Bund, centrální nábřeží řeky Chuang-pchu a vnímat energii tohoto lidnatého města se všemi jeho kontrasty a neustálými proměnami.

Jak jsou lidé v tom mraveništi příliš hustě nakupení, chovají se pak bezohledně. Někdo do vás vrazí a ani se neomluví. Když vám na přechodu svítí zelená, neznamená to, že cesta je volná, ale stojí za to, pokusit se přejít.

Věděli jste, že obvyklá délka hada k jídlu je 35 - 45 centimetrů? Ochutnal jsem a nebylo to úplně špatné. Rád při cestách orchestru testuji místní kuchyni. Ostatně hodně vypovídá o lidech.

Byl jsem nyní v Číně poprvé a zajímavé je pro mě úplně vše. Pozoruhodnou disciplínou je zastavit si taxi. Ulice jsou jich plné, jsou levné, ale zastavit nějaký se nám podařilo zpravidla až s asistencí uniformovaného portýra z hotelu.

Nečekal bych, jak moc budu pociťovat znečištění ovzduší v Šanghaji, zejména v krku a v očích. Stejné to bylo, i když jsme tu koncertovali před dvěma lety.