Článek
Pohled je to neuvěřitelný. Fasádu zdobí imitace gotického zdiva, ale i variace staročeských erbů, na střeše poznáváte pražské věžičky. Poloviční kopie má navíc i křídlo, které v Praze vybombardovali za války Němci. A hlavně na čelní zdi je umístěna funkční kopie hodinářského skvostu mistra Hanuše, kterou vyrobili podle našeho originálu v Japonsku.
„Bohužel si lidé začali stěžovat, že je to v noci ruší, takže jsme museli orloj zastavit,“ lituje majitel Tai H. Ham, který se narodil v Koreji, ale studoval ve Spojených státech, kde také podniká v oboru obranné vojenské techniky. A vedle toho obdivuje českou kulturu.
Pivo a sparťanské šály
U vchodu nás vítá mladá Korejka v něčem, co připomíná karnevalový kostým dámy z 18. století a ptá se, jestli chceme do pivnice, vinárny či pizzerie. Uvnitř se vaří pivo částečně s českým sladem a podle receptu našeho sládka. Pivo je na pohled kalnější a je trochu slabší, ale Korejcům stačí i tak tři čtyři půllitry a máte strach, jestli dojdou v pořádku domů.
„Před osmi lety Korea uvolnila regulace výroby piva, do té doby jej vařilo pouze několik velkých společností. Já jsem chtěl v pivovarnictví podnikat, zároveň jsem poznal Prahu – a tak jsem založil první restauraci Castle Praha, která byla ještě jenom malou věžičkou s rytířským sálem v suterénu,“ dodává pan H. Ham.
Čtvrtý podnik už dostal v roce 2007 podobu Staroměstské radnice. Mezi čtyřmi patry můžete přejíždět výtahem, ale i chodit po strmém schodišti, které zdobí louče a repliky brnění. Připadáte si jako v muzeu s harampádím: rytířské standarty, Seifertovy básně, prázdné láhve od českého piva nejrůznějších značek. Salónek je zdoben freskou Karlova mostu, která v podstatě přemalovanou fotografií. Za chvíli přemýšlíte nad tím, jestli i vystavené sparťanské a slávistické šály náhodou neupletly korejské babičky.
Naše památky lákají
Korejci umějí všechno napodobovat a stavět si iluze cizích krajin. Samotná země byla za války zcela zničena a posléze znovu vybudována od nuly. Máte pocit, že se tamní lidé zhlížejí v Západu, jak dokázali za třicet let pokročit od rozvojové ekonomiky ke společnosti high-techu. I na zaměstnancích v Castle Praha je vidět, že jsou zvyklí hodně pracovat a hlavně poslouchat a že zároveň milují evropskou starobylost a památky.
Popularitě Česka a naší kultury napomáhají v Koreji ty nejpodivnější věci. Za našimi památkami jezdí ročně na 70 tisíc Korejců, přičemž napomohl v roce 2005 i tamní seriál Milenci z Prahy o lásce dcery korejského prezidenta a policisty z naší metropole.
Oblíbené české muzikály
V Soulu se chodí zároveň na inscenace českých muzikálů, mají tu rádi naši hudbu, ale také třeba dílo Kundery, Čapka či hlavně Komenského. Na záchodě Castle Praha jsou mušle zavěšené na malbě Karlova mostu s výhledem na Belveder. Na malé terase ve čtvrtém patře zase můžete rozjímat u portrétu Komenského či ohromujících „renesančních“ omalovánek. Ale pozor! Nic tu není z legrace, ani staré švýcarské hodinky, loutky z Českého Krumlova či makety benátských gondol na policích.
Pan Ham má podobných věcí ještě plný sklad, říká mi u stolu: „Jezdím do Prahy fotografovat, zároveň jsem si zamiloval českou hudbu. V našich restauracích vaříme směs mezinárodní kuchyně, korejským strávníkům chutná třeba guláš, ale bramborák se příliš nechytil.“ Brzy se také rozhodne o osudu českého piva, neboť dovážený český slad je v době ekonomické krize dost drahý. Je dost možné, že v soulském Orloji se brzy bude vařit německé pivo.
Přesto Orloj zůstává podle všeho nejen ztělesněním snu jednoho Korejce o pražské a evropské kultuře či architektuře, ale je především populární. Klub příznivců restaurací Castle Praha dnes čítá na dvě stě tisíc členů.
„Chodí sem jak studenti, tak i starší lidé, ačkoliv v Koreji bývá zvykem, že restaurace se dělí podle generací, či sociálních vrstev. Nutno dodat, že ceny nejsou na korejské poměry zrovna nejlevnější,“ upozorňuje majitel.
Když večer jdete k domovu, starobylá věž se stále tyčí k noční obloze. Jen nad střechou svítí velkými písmeny napsáno Castle Praha, jako by šlo o obchoďák.