Pražské Klementinum se pyšní meteorologickým unikátem i nejkrásnější knihovnou světa

Klementinum je dnes sice sídlem Národní knihovny České republiky, ale původně se zde nacházela jezuitská kolej, a to největší a nejstarší na našem území. Založena byla v polovině 16. století. Jezuité byli pozváni králem Ferdinandem I. Habsburským roku 1554. Od nového progresivního řádu si císař sliboval účinnou pomoc v boji s náboženskou reformací.

Zároveň bylo hlavní doménou vzdělávání. Příchod jezuitů měl jednoduše řečeno zvýšit vzdělanost v českých zemích a posílit katolickou víru, protože většina zdejší populace byla v té době protestantského vyznání.

Pravidelná meteorologická měření na pražské klementinské hvězdárně byla zahájena v roce 1752, nebyla však úplně přesná a pravidelná. Za počátek klementinské řady se proto považuje až rok 1775, a to díky významnému jezuitovi Josefu Steplingovi, který vybavil věž astronomickými přístroji. Od té doby jsou měření pravidelná.

Ze začátku se měřila zejména teplota a délka slunečního svitu. Množství dešťových a sněhových srážek, rychlost větru a atmosférický tlak se přidávaly až později.

Teplota a tlak vzduchu se v Klementinu měřily zpočátku dvakrát denně – ráno při východu slunce a odpoledne kolem třetí hodiny. Později se pozorovalo a měřilo každé dvě hodiny, od východu slunce až do deseti hodin večer. Základní pozorovací termíny připadaly na tzv. mannheimské hodiny, což je v 7:00, 14:00 a 21:00 hodin. Z těchto časů se vypočítává průměrná denní teplota.

„V minulosti ale měření teploty vystřídalo různá stanoviště. Dříve meteorologové docházeli na Klementinum pozorovat a odečítat přístroje třikrát denně manuálně, dnes se vše odehrává automaticky. Historická data představují pro moderní vědu značně ojedinělý a nesmírně cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí v novodobé historii,“ řekla Novinkám průvodkyně Barbora Kovářová.

Zmíněné přístroje lze spatřit z věže Klementina, do které se dostanete na samém konci prohlídky. Astronomická věž měří 68 metrů a je z ní působivý výhled na historické centrum Prahy. Na vrcholu věže stojí téměř dva a půl metru vysoká a 600 kilogramů těžká olověná postava Atlanta, který nese nebeskou sféru.

Než se do ní ale dostanete, navštívíte ještě takzvanou meridiánovou síň. Ta sloužila k určování pravého poledne díky principu camery obscury. Je to v podstatě temná místnost, kde je jediným zdrojem světla malinká dírka ve zdi. Skrze ni proniká paprsek světla, který dopadá na meridiánovou strunu. Ta je natažená jak na zemi, tak na zdi.

Sluneční kotouč je pak vidět dvacet minut před i po poledni. Pomalu se pohybuje po podlaze. Jakmile přetne strunu, znamená to, že je pravé poledne.

Vrcholně barokní knihovní sál s ochozem je na 41 metrů dlouhý a na 12 metrů široký. Byl dokončen roku 1727. Je tu zhruba 28 tisíc svazků, ale Národní knihovna vlastní až 7,5 milionu knihovních dokumentů s ročním přírůstkem zhruba 90 tisíc. V sále jsou uloženy tištěné knihy, především v latině, němčině, hebrejštině, francouzštině a v dalších jazycích.

Knihy jsou rozděleny do dvou pater, dole jsou umístěny teologické, zatímco na ochozu jsou knihy všeobecně vědecké. Jsou také rozděleny dle oborů do jednotlivých sekcí a název každého oboru je zapsán ve zlacené kartuši na vrchu jednotlivých knihovních polic.

„Byla zde i jedna sekce, která neměla žádný název, se zakázanými knihami, takzvanými libri prohibiti, kde byly umístěné knihy kacířské, tedy protestanské, židovské, a byly zde i různé milostné romány. Knihy z této sekce se nedaly zapůjčit a nebyly katalogizované. Tato část byla umístěna dva metry nad zemí a původně ji chránila kovová mříž,“ vypráví průvodkyně.

Police jsou z dubového dřeva, také z roku 1727. Po stranách jsou lemovány volně stojícími dekorativními sloupy se zlacenými korintskými hlavicemi, u sloupů se střídají tordované a hladké dříky, které podporují monumentální vyznění tohoto prostoru.

Všechno uvnitř knihovny je originál, nic nebylo zničeno během staletí a válek, a to je také důvod, proč je vstup do knihovny striktně omezen. Jen několik málo odborníků, zaměstnanců Národní knihovny, může do prostor vstoupit a vzít knihy fyzicky ven. Knihy se půjčují z tohoto sálu několikrát do týdne na speciální žádosti, badatelé je musí studovat ve speciálních čítárnách a v rukavicích.

Na stropě je vidět ikonograficky bohatá monumentální freska se spoustou postav a výjevů. Ta byla vytvořena Josefem Hieblem, autorem německého původu. Freska opticky prohlubuje prostor a krásně dokládá, jak bylo pro jezuity důležité spojení víry a vědy. I proto je zde několik zajímavých alegorických scén s řadou učenců, kteří reprezentují sedmero svobodných umění.

„Klementinum patří k oblíbeným návštěvnickým cílům domácích i zahraničních turistů. Jen za loňský rok 2024 provedli naši průvodci barokní trasou přes 181 tisíc návštěvníků,“ říká PR specialistka Prague City Tourismu Lenka Davidová.