Pražské Klementinum: Nejkrásnější knihovna i jedinečné výhledy

Klementinum se často zmiňuje v souvislosti s meteorologickým měřením, které tu probíhá už od roku 1752, ale doslova díru do světa udělalo před sedmi lety, kdy čtenáři amerického serveru boredpanda.com specializujícího se na špičkové fotografie a ilustrace zvolili zdejší barokní knihovnu tou nejkrásnější ze všech. Prohlídka s průvodcem zahrnuje kromě tohoto skvostu i výstup na zmíněnou Astronomickou věž nebo možnost spatřit faksimile Vyšehradského kodexu, jedné z nejstarších a nejvzácnějších českých knih.

Ještě než se pro exkurzi, kterou si lze rezervovat na stránkách klementinum.com, rozhodnete, zvažte, zda vyjdete přes sto sedmdesát místy strmých schodů, abyste se dostali až na ochoz. U vstupu za pokladnou jsou vystaveny barokní věžní hodiny z let 1770 až 1780, ale to je pouze malá ochutnávka. První zastávkou je sál s portréty čtyř významných astronomů, z nichž Johannes Kepler (1571–1630) a jeho mentor Tycho Brahe (1546–1601) působili na dvoře císaře Rudolfa II.

Kepler tvořil zákony o pohybu planet, přičemž používal mimo jiné přístroj zvaný sextant, jehož repliku si můžete prohlédnout. Kolem roku 1600 ho vyrobil Jost Bürgi (1552–1632), švýcarský astronom, mechanik, hodinář a blízký Keplerův přítel působící v rudolfinské Praze, k měření úhlových vzdáleností mezi objekty na obloze v době před vynálezem dalekohledu. Jako materiál použil mosaz, ocel a dřevo. Renesanční originál z Klementina vystavuje Národní technické muzeum v Praze.

V Astronomickém sále se také můžete seznámit s popisem čtrnácti originálních zeměpisných a hvězdných glóbů, které se nacházejí v barokní knihovně, kam zamíříme později. Jak upozorňuje průvodce Pablo Hrabánek, nejvýznamnější jsou dva – první a poslední –, protože jsou součástí knihovny od samého počátku, od roku 1725. „Ostatní glóby byly do sálu jako kolekce přemístěny až ve 20. století. Předtím se využívaly při výuce astronomie a matematiky v rámci jezuitské koleje.“

Ještě před vstupem do barokní knihovny projdete Knižním sálem s faksimilii nejvýznamnějších českých tisků včetně Kodexu vyšehradského. Jeho originál, který je pojištěn na více než miliardu korun, se používal při korunovaci českých králů od roku 1085 jako součást národního pokladu a nachází se v jiné, tajné části Klementina. Jde o latinsky psaný evangelistář vytvořený pravděpodobně v roce 1085 u příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava II., a proto se mu říká také Korunovační kodex.

Kniha výňatků z evangelií obsahuje sto osm bohatě ilustrovaných pergamenových listů s obrazy evangelistů, Kristovy rodiny či výjevy ze Starého zákona. Najdete v něm zobrazeného i českého patrona svatého Václava. Právě díky obrazům patří Kodex vyšehradský k nejcennějším iluminovaným rukopisům v Evropě své doby. Král Vratislav II. uchovával knihu v sídle na Vyšehradě, což vysvětluje její název. V roce 2005 byla prohlášena za národní kulturní památku.

Do nejmladší a zároveň nejhonosnější části někdejší jezuitské koleje, barokní knihovny, mají na základě povolení přístup jen badatelé, kteří do vzácných knih nahlížejí v laboratoři. Ostatní si smějí bohatě zdobený sál dokončený v roce 1727 pravděpodobně podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera prohlédnout z výklenku. Jde také o jediné místo na trase prohlídky, kde je zakázáno fotit.

Více než sedmadvacet tisíc originálních svazků z 15. až 19. století z oborů jako teologie, matematika, lingvistika, rétorika, filozofie, historie a dalších jsou umístěny ve dvou patrech po celém obvodu knihovny. Většina je napsána latinsky, následuje němčina, čeština a jiné jazyky. Před deseti lety prošly prostory rozsáhlou rekonstrukcí, na knihách a freskové výzdobě pracovali restaurátoři.

„Vzhledem k tomu, že sál nikdy nevyhořel ani neutrpěl žádné válečné ztráty, jedná se o nejzachovalejší barokní knihovnu na světě,“ podotýká Pablo Hrabánek. Strop zdobí fresky od Jana Hiebla (1681–1755), jejichž hlavním motivem je spojení mezi bohem a rozumem, vědou a poznáním, člověkem a bohem.

„V první části antický bůh Apollon od anděla přijímá plamen moudrosti, druhá část je takzvaný chrám moudrosti a poznání a na konci je vyobrazen Ježíš a jeho učedníci. V rozích pak vidíte alegorie na téma významné vědní obory.“

V roce 1773 byli odtud jezuité vykázáni a o čtyři roky později převzal kontrolu nad knihovnou stát. Vzniká tak první česká veřejná knihovna, která je díky svému prvnímu správci Františku Josefu Kinskému (1739–1805) a jeho přátelství s císařem Josefem II. (1741–1790), jehož portrét visí v čele sálu naproti výklenku, obohacena o svazky ze zrušených klášterních knihoven. V roce 1781 se pak pod názvem Bibliotheca nationalis stává Národní knihovnou s první kolekcí českých knih.

Kvůli ochraně svazků zůstávají okna spoře osvětleného sálu už několik desítek let zavřená a zatemněná. Panuje zde poměrně stálá teplota mezi dvanácti až patnácti stupni a vlhkost kolem deseti procent. Uprostřed místnosti najdete zmíněné glóby a také sbírku astronomických hodin. Tím se tematicky přenášíme do další části prohlídky, která je věnována právě určování času a vesmírnému bádání.

Stoupáme na bezmála sedmdesát metrů vysokou Astronomickou věž, která byla v roce 1722 postavena coby vyhlídková. Až po třiceti letech ji Josef Stepling (1716–1778), ředitel matematických studií a zdejší observatoře, nechal osadit astronomickými přístroji a zavedl pravidelná meteorologická měření.

Míjíme těžké kovové dveře, za kterými se nacházelo vězení pro špatné studenty. Zavřít je bylo možné na tři až sedm dní kvůli špatným známkám, pomlouvání boha, nevybíravému chování vůči učitelům a odmítání práce, která byla o sobotách povinná.

Ve druhém patře věže se nachází Poledníkový sál označovaný též jako Meridiánová síň s původními astronomickými přístroji z 18. století – dvěma velkými kvadranty používanými k určování vzdáleností mezi vesmírnými objekty. Přes celou místnost je natažená struna, na kterou otvorem vysoko ve zdi na principu camery obscury dopadá paprsek světla. Jakmile protne „pražský poledník“, nastává polovina dne.

To se v letech 1842 až 1926 ohlašovalo máváním praporu z ochozu a od roku 1891 u příležitosti Jubilejní výstavy v Praze i výstřelem z děla z bašty Máří Magdaleny na protějším břehu Vltavy. Díky unikátní poloze Klementina se znamení dostalo ke všem věžníkům v okolí, kteří vyzváněli poledne. V roce 1925 byly časové signály pro Radiojournal vysílány z Klementina rozhlasem a o rok později padl poslední výstřel. Pozorování se v roce 1928 přesunulo do Ondřejova.

Za minulého režimu čtvercová věž s kruhovým ochozem sloužila jako pozorovatelna Státní bezpečnosti. Dnes se na ní můžete pokochat výhledem, který tak dobře znáte z pohlednic. Kromě Týnského chrámu, Vyšehradu, Národního divadla, Pražského hradu, Petřína nebo Strahovského kláštera spatříte i část areálu Klementina. Na vrcholu věže stojí socha Atlanta, který nese nebeskou sféru, z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Z původních čtyř slunečních hodin umístěných na každé straně věže se dochovaly jediné.

Může se vám hodit na Firmy.cz: