Pražská Stromovka zve nejen místní do oázy klidu

Název Stromovka vznikl patrně z německého slova Baumgarten, když zde po roce 1804 založili štěpnici. Tehdy tu vznikla i květinová výzdoba, bazény, vodotrysky a umístili sem i sochy. Byl to dar císaře Ferdinanda II., který vyhověl žádosti hraběte Rudolfa Chotka a odebral ji nejvyšším lovčím. Tehdy zbourali i zeď mezi parky táhnoucí se od zámku k Vltavě.

Dostupná ze všech směrů

Stromovka je obrovské průchozí místo. Přijít či přijet, na kole, bruslích či jiných samochodech s výjimkou striktního zákazu vjezdu aut, prostě dostat se do ní dá ze všech směrů. Maminky s nezbytnými mobily tu vozí své ratolesti na velké hřiště k areálu bývalé vozovny. Co chvíli se mihne nějaký cyklista, mezi stromy dovádějí psi, kteří tu mají eldorádo, senioři si sem chodí pro chvíle klidu od pražského hluku. Jen veverek nějak ubylo, dříve jsem jich tu vídal daleko více, zato přibylo ptactva, i vodního.

Nejsnazší přístup je z konečné tramvaje číslo 12, zastávka Výstaviště. S areálem Výstaviště je propojená. Samozřejmě se dá přijít třeba od Troji, po lávce přes Vltavu, nebo od Bubenče či z Letné, například kolem Místodržitelského letohrádku.

Planetárium není hvězdárna

Pokud půjdeme od Výstaviště, před lety nesoucího název Park kultury a oddechu Julia Fučíka, mezi Pražany známého pod názvem „Julda Fulda“, mineme budovu planetária.

Není to hvězdárna, jak se mnozí domnívají, objekt neslouží k pozorování oblohy dalekohledem, jako je tomu na Petříně nebo v Ďáblicích. Tady se hvězdy promítají na strop, divák pod nimi leží v křesle a poslouchá výklad.

Mají tu i zajímavé programy pro děti, snadno srozumitelné, hojně navštěvované. Průměr promítací kupole je 23,5 metru, projekční plocha s 867 metry čtverečními je jednou z největších na světě. Moderní digitální systém vytváří dokonalou iluzi vesmíru.

Planetárium stojí na místě obecního domu nájemce Jana Josefa Havránka. Byla tu ledárna, bramborárna, vše přestavěli v roce 1890, kdy se chystala výstava, restaurace. Před planetáriem tu provozoval pohostinství pan Vaňha.

Od planetária vede jedna z cest k bývalé tramvajové vozovně, tak se jmenuje i vyhledávaná výletní restaurace, u níž se nachází velmi oblíbené dětské hřiště.

Než se sem dostanete, budete procházet po cestách rozsáhlým anglickým parkem, rostou tu nádherné mohutné stromy, hlavně lípy, buky, duby, javory. Dále tu rostou tisy, cesmíny, ořešáky, nechybí ani liliovník tulipánokvětý, mezi nimi se rozprostírají zatravněné plochy zvoucí k odpočinku.

Zvěř vybila vojska

Královskou loveckou oboru založil v tehdejší osadě Ovenec roku 1268 král Přemysl Otakar II. Do královské honitby neměl krom panovníka a jeho vyvolených nikdo přístup. Oboru zničili husité, ale po skončení jejich řádění se zase vzpamatovala. Jednou za rok, o svátku svatého Gotharda, ji zpřístupňovali veřejnosti.

Za Ferdinanda I. byla spojena s Pražským hradem přímou cestou.

Roku 1547 tu vznikly tři menší rybníky, dominantní byl Velký, ve kterém byl vytvořen kruhový ostrov. Dubový pahorek s mohutnými stromy je jeho pozůstatkem. V oboře tehdy pobíhala hlavně vysoká – srnčí a jelení, s nimi tu žili zubři, divočáci, lišky. Vše, co s oblibou panstvo lovilo.

Nedaleko nynější Šlechtovy restaurace byla v letech 1586 až 1593 vyražena stále funkční Rudolfova štola, přivaděč vody z Vltavy dlouhý 1098 metrů. Měla napájet Velký rybník, který později zasypali, vltavskou vodou. Štola vede od Pichlova domku u Štefánikova mostu pod Letnou, vchodový portál ve Stromovce je ozdoben Rudolfovým monogramem a datem 1583.

Oboru zcela zdevastovala francouzská, saská a bavorská vojska při bojích o Prahu v letech 1741 a 1742. Sice to bylo krátké údobí od listopadu do ledna, ale vojáci vybili zvěř, vylovili rybníky, pokáceli většinu stromů, podobně skončila i obora u letohrádku Hvězda.

Stromovku se podařilo celkem brzy obnovit, ale již bez zvěře. V roce 1792 tu proběhla velká korunovační slavnost Františka I, v roce 1836 Ferdinanda V.

Sídlo místodržících

Roku 1804 se uzavřený prostor otevřel veřejnosti a stal se vyhledávaným místem procházek a výletů. Částečný pohled na Stromovku a část Trojské kotliny se naskýtá od Místodržitelského letohrádku.

Původní stavba z období vlády Vladislava Jagellonského, renesančně přebudovaná za Rudolfa II., byla v letech 1805 až 1811 přestavěna ve stylu romantizující gotiky, posléze ji jako sídlo začali využívat místodržící, odtud současné pojmenování. Nyní slouží jako archiv. Na jaře kvetou na svahu pod budovou rododendrony.

Oblíbená Šlechtova restaurace stále čeká

Od Vozovny dojdeme asi po pěti stech metrech k nově opravené, leč stále neotevřené Šlechtově restauraci. Prý se tento rok dočkáme, zatím slouží jako občerstvovací stánek Šlechtovka vedle hlavní budovy.

Šlechtova restaurace byla postavena v letech 1689 až 1691 jako Královská dvorana, dolní letohrádek, v roce 1791 ji upravili na zahradní restauraci, do novogotického stylu ji přebudovali v roce 1855.

Oblíbený objekt dlouhá léta chátral, byl v dezolátním stavu, dvakrát vyhořel, v letech 1978 a 1980, řádili tu vandalové. Vypadalo to na demolici. Přežil i hloubení tunelu Blanka, který pod ním vede. Uvnitř se zachoval barokní sál s nástěnnými malbami. Jméno nese po Antonínu Šlechtovi, který restauraci do druhé světové války provozoval. Po válce mu ji sebrali.

Objekt začali opravovat po desítkách let chátrání v roce 2017, rekonstrukce stála téměř 300 milionů.

Na promenádě před restaurací je několik velkých záhonů, květiny dodávají místu na přitažlivosti, jen škoda, že dům za nimi je prázdný.

Kouzlo rybníků

Zato nedaleko odtud je skupina šesti rybníků (Rudolfův, Šestáček, Rozineček, Rudolfův, Zelený), přes Srpeček vede dřevěná haťová lávka, tato část parku je nádhernou partií. Na rybnících jsou malé ostrůvky, u břehu se ve větru kývají rákosové porosty, voda je domovem divokých kačen, pod hladinou se míhají siluety ryb. Najdete tu i samoobslužný vor, kterým se dopravíte přes rybník.

Stromovka je od roku 1988 chráněna jako přírodní památka, má hlavně dendrologickou hodnotu, krásu stromů můžete ocenit sami.

V zadní části parku se nachází Malá říčka, slepé rameno Vltavy, které vzniklo v dnešní podobě v letech 1899 až 1902. Tehdy byl mezi jezy v Troji a Podbabě vybudován plavební kanál, původní meandrující tok z větší části zasypali.

To je ve zkratce procházka někdejší královskou honitbou.

Kolotoč na závěr

Ze Stromovky se můžete tramvají číslo 12 vyvézt na Letnou. Tady najdete v parku naproti Národnímu technickému muzeu raritu - kompletně zrestaurovaný podlahový kolotoč, který je nejstarší v Evropě.

Byl vyroben v roce 1892, majitel Josef Nebeský ho dva roky provozoval na Královských Vinohradech. Je postaven jako dvanáctiúhlý novorenesanční pavilon. Kolotoč měl namále, koncem minulého století se uvažovalo o jeho demolici.

Řada koní honí se dokola

V roce 2004 ho v dezolátním stavu získalo Národní technické muzeum a po náročné rekonstrukci, a hlavně velkých administrativních úkonech, se ho podařilo 11. července uvést do provozu.

V kolotoči stojí 19 vycpanin koní, mají různou velikost a vzhledem k ní se tu mohou povozit i dospělí do váhy 100 kilogramů. Koňské figury jsou potaženy pravou koňskou kůží, včetně ohonů a hřív, původní sedla se zachovala u čtyř koní – Bleska, Šemíka, Poly a Flory. Jednoho původního koně mají v muzeu ve sbírkách. Pro nejmenší návštěvníky jsou tu čtyři autíčka, dvě z plechu, dvě ze dřeva. Uprostřed kolotoče stojí otočný sloup se třemi figurami rytířů, ti jsou z papíroviny. Doba jízdy je pět minut, vstupné 80 korun.